Eduard Schlusche
| Eduard Schlusche | |
|---|---|
| Narození | 12. října 1894 Horní Benešov |
| Úmrtí | duben 1945 Neuengamme – Baltské moře |
| Povolání | vydavatel, knihkupec, obchodník |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Příbuzní | Carl Schlusche (otec) Emma Schlusche roz. Klein (matka) Anton Schlusche (bratr) Maria Schlusche (sestra) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard Schlusche (12. října 1894 Horní Benešov[1] – duben 1945 Neuengamme – Baltské moře[2][3]) byl sudetoněmecký křesťanský vydavatel, knihkupec a obchodník.[2] Věnoval se vydávání a šíření knih s křesťanskou tematikou,[3] varoval před nebezpečím nacismu[3] a před druhou světovou válkou se podílel na tajném šíření církevních dokumentů odsuzujících nacismus,[2] jako byla například papežská encyklika Mit brennender Sorge („S horoucí péčí“).[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Eduard Schlusche pocházel z jedenáctičlenné rodiny, narodil se jako osmý z devíti sourozenců. Jeho otec Carl Schlusche byl kartáčníkem v Horním Benešově, matka Emma, rozená Kleinová pocházela z Libiny.[1] V roce 1901 se rodina přestěhovala do Bruntálu[3] (Freudenthal).[2] Eduard zde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, v roce 1908 se začal učit kupcem.[3]
V mládí jej ovlivnilo členství v katolickém spolku mládeže a někteří kněží řádu německých rytířů, kteří v Bruntále působili, konkrétně P. Robert Schälzky, který byl vedoucím zmíněného spolku,[3] a P. Heribert Kluger, který působil mimo jiné jako učitel náboženství a češtiny na státním reálném gymnáziu v Bruntále a byl předsedou mariánské kongregace.[4]
Za první světové války byl Eduard Schlusche sice povolán, avšak kvůli své krátkozrakosti pracoval v kanceláři.
Po vyučení se Eduard Schlusche živil jako obchodník se dřevem, ale zajímal se také o knihy a obchodování s nimi.[2] V roce 1922 se stal prokuristou na pile[3] v Lomnici (Lobnig),[2] kde vedle své hlavní činnosti zřídil také zásilkový obchod s knihami. Později založil knihkupectví v Bruntále, a v roce 1939 i v Opavě. Následně začal knihy také sám vydávat.[3]
V roce 1934 ve svém vydavatelství vytiskl pastýřský list německých biskupů kritický vůči nacismu s názvem „Odejděte se zbrojí Boží“[3] (Leget die Waffenrüstung Gottes an);[2] tento dokument byl dále šířen do nedalekého Německa.[3] Když v roce 1937 papež Pius XI. vydal encykliku Mit brennender sorge, která se věnovala situaci katolické církve v Německé říši, Eduard Schlusche se podílel na její distribuci církevním představitelům v Německu. Muselo se tak dít ve spěchu, aby nacistické úřady nemohly šíření textu zablokovat, a především ve velkém utajení. Bylo tak umožněno, aby tento dokument zazněl na květnou neděli 21. března 1937 z kazatelen katolické církve v Německu.[2]
Eduard Schlusche byl kvůli své činnosti nakonec zatčen gestapem. Dostal se do koncentračního tábora Hamburg-Neuengamme. Konkrétní okolnosti jeho smrti nejsou známy. Vězni, kteří pobyt v táboře přežili, byli mezi 22. dubnem a 1. květnem 1945 příslušníky jednotek SS nahnáni na lodě[3] a odvezeni na moře.[2] Lodě „Thielbek“, „Cap Arcona“ a „Athen“ byly následně nedopatřením bombardovány britskými letci, a kromě poslední jmenované se potopily v lübecké zátoce. Je možné, že za těchto okolností zahynul i Eduard Schlusche, jelikož nebyl mezi těmi, kdo tuto tragickou událost přežili.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených, Horní Benešov 1889-1900, snímek 206 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2022-04-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j CONCINI, Wolftraud de, Matthias DÖRR, Michal PEHR a Otfrid PUSTEJOVSKY. Eduard Schlusche. Zeugen für Menschlichkeit: christlicher sudetendeutscher Widerstand 1938-1945 : Katalog zur Ausstellung = Svědkové lidskosti : odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938-1945 : katalog výstavy. 1. Prag: Eliška Kosová, MAKE*detail, 2017, s 75-79. ISBN 978-80-905903-6-6.
- ↑ a b c d e f g h i j k l GRULICH, Rudolf. Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2002. 96 s. ISBN 80-86263-33-9. S. 43–46.
- ↑ GRULICH, Rudolf. Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2002. 96 s. ISBN 80-86263-33-9. S. 19-21.
