Eduard Dolezal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Eduard Doležal)
Eduard Dolezal
Eduard Doležal, na obraze Eduarda Veitha (1909)
Eduard Doležal, na obraze Eduarda Veitha (1909)
Narození2. března 1862
Moravské Budějovice
Úmrtí7. července 1955 (ve věku 93 let)
Baden
Alma materTechnická univerzita Vídeň
Povolánízeměměřič, fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelTechnická univerzita Vídeň
OceněníGoethe Medal for Art and Science (1942)
honorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1951)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Doležal (také Dolezal) (* 2. března 1862, Moravské Budějovice – 7. července 1955, Baden) byl rakouský geodet.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Eduard Doležal se narodil v roce 1862 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl tkadlec a hostinský Franz (1830–1902), matkou Eleonora Doležalová (1832–1920) z Police, rodina se v roce 1876 přestěhovala do Vídně, kde Doležal v roce 1879 absolvoval nižší reálku a následně v roce 1884 odmaturoval, následně nastoupil na studium matematiky, fyziky, meteorologie, astronomie a deskriptivní geometrie na Technické univerzitě ve Vídni.

Po ukončení studia se Doležal v roce 1887 stal asistentem praktické geometrie u Antona Schella na vídeňské technice. O dva roky později se přestěhoval do Sarajeva, kde na nově založené technické střední škole vyučoval praktickou geometrii. V Sarajevu začal publikovat první vědecké práce. V roce 1896 se jako konstruktér vrátil na Vídeňskou technickou univerzitu. Zde začal vyučovat první přednášky fotogrammetrie jako zástupce Antona Schella. Jedním z jeho studentů byl Theodor Scheimpflug. Pracoval také pro Vojenský zeměpisný ústav. V roce 1897 odmítl docenturu na Báňské akademii v Příbrami a profesoru deskriptivy na Vídeňské univerzitě. V roce 1899 mu byla nabídnuta funkce na Vojenském zeměpisném ústavu.

V roce 1899 byl Doležal jmenován profesorem deskriptivní a praktické geometrie na Báňské akademii v Leobenu. Roku 1902 byl zakladatelem katedry důlního měřictví v Leobenu. V roce 1905 se stal plnohodnotným profesorem geodezie na vídeňské technické univerzitě, kde byl jedním z reformátorů, kteří změnili přístup ke studiu. Tam působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1930. Od roku 1907 do roku 1908 byl děkanem stavební fakulty a od roku 1908 do roku 1909 rektorem technické univerzity. V roce 1911 zřídil ústav fotogrammetrie při katedře geodézie. V roce 1921 se habilitoval jako soukromý docent na filozofické fakultě, kde se věnoval výuce fotogrammetrie pro archeology, geology a geografy.

Eduard Doležal je považován za zakladatele moderního rakouského geodetického průzkumu. V roce 1907 se stal předsedou Rakouské fotogrammetrické společnosti a v roce 1910 založil Mezinárodní společnost pro fotogrammetrii a stal se jejím presidentem. Od roku 1908 do roku 1923 redigoval Internationales Archiv für Photogrammetrie (Mezinárodní archiv fotogrammetrie) a od roku 1907 do roku 1938 v Rakouském časopisu pro zeměměřictví (něm. Österreichische Zeitschrift für Vermessungswesen). Byl také dlouholetým členem Spolku rakouských zeměměřičů (předsedou byl mezi lety 1907 a 1911). Mezi lety 1913 a 1937 byl členem a prezidentem Rakouské komise stupňových měření.

Z organizačního hlediska je důležitá jeho práce na reformě těžebních studií, na reformě geodetické výuky na technických univerzitách v Rakousku a vzniku katedry geodézie, centralizaci státní geodézie a vytvoření Spolkového úřadu pro ověřování a geodézii, který se zabývá zeměměřictvím, triangulací, základním katastrem a topografickým přehledem o zemi.

Stejně jako ostatní přednášející Doležal v roce 1910 vedl kampaň proti studiu žen, v roce 1943 byl jedním z navrhovatelů instalace pamětní desky Karlu Luegerovy při příležitosti jeho 100. narozenin. Deska byla odhalena dne 24. října 1944.

Eduard Doležal je pohřben na hřbitově Helenenfriedhof v Badenu nedaleko Vídně. Pravidelně se vracel do svého rodiště.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Eduard Doležal byl držitelem řady rakouských a mezinárodních cen, obdržel několik čestných doktorátů a v roce 1942 Goetheho medaili za umění a vědu. Doležal byl od roku 1918 členem Německé akademie věd Leopoldina, od roku 1924 Španělské akademie věd a od roku 1942 členem Rakouské akademie věd. Na jeho památku byla pod vedením Karla Krause vyhlášena cena Eduarda Doležala, ta je udělována lidem z rozvojových zemí, aby jim umožnila zúčastnit se kongresu ISPRS.

V roce 1971 po Eduardu Doležalovi byla pojmenována ulice Dolezalgasse ve Vídni “ Floridsdorfu.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Použití fotografie v umění praktického měření, In: Issue 22 of Encyklopadie der Photographie, Verlag Wilhelm Knapp, Halle / Saale, 1896
  • Paganiniho fotogrammetrické nástroje a přístroje pro rekonstrukci fotogrammetrických nahrávek, Verlag Administration der Zeitschrift: Der Mechaniker, Berlín, 1899
  • Se Simonem Stampferem : Teoretické a praktické pokyny pro nivelaci, s 86 články, 10. Vydání, nakladatelství Carl Gerold's Sohn, Vídeň, 1902
  • S Friedrichem Hartnerem : Příručka a učebnice geodézie, LW Seidel & Sohn, Vídeň, 1903/1904
  • Řezání koule, řešeno fotogrammetricky, Alfred Hölder Verlag, Vídeň, 1915
  • Pantograf Planimeter, Alfred Hölder Verlag, Vídeň, 1915
  • S Simonem Stampferem: Šestimístné logaritmické trigonometrické tabulky spolu s pomocnými tabulkami, dodatek a pokyny k použití tabulek, 22. Vydání, nakladatelství Carl Gerold's Sohn, Vídeň, 1919
  • Pětimístné loggoniometrické desky, školní vydání, LW Seidel & Sohn, Vídeň, 1922

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Ledersteger: Dolezal, Eduard. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Díl 4, Duncker & Humblot, Berlín 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 58 f. (dostupné online)
  • German Geometer Association, German Association for Surveying: Journal of Surveying: ZFV., Svazek 107, strana 568, čísla 1–12, vydavatel Konrad Wittwer, Stuttgart, 1982

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Dolezal na německé Wikipedii.

  1. ↑ Straßennamen Wiens seit 1860 als „Politische Erinnerungsorte“ (PDF; 4,4 MB), S. 264f, Forschungsprojektendbericht, Wien, Juli 2013
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Dolezal&oldid=22012599“