Dům U Zlatého slona
| Dům U zlatého slona Cukrovský, Laschův dům | |
|---|---|
 Dům od západu | |
| Účel stavby | |
byzty a restaurace | |
| Základní informace | |
| Sloh | novobarokní |
| Architekt | František Schlaffer |
| Výstavba | 1905 |
| Současný majitel | město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Staroměstské náměstí čp.609/9 Dlouhá, 110 00 Praha 1-Staré Město,  Česko |
| Ulice | Staroměstské náměstí a Dlouhá |
| Souřadnice | 50°5′18,45″ s. š., 14°25′18,53″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44530/1-1757 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bývalý Dům U Zlatého slona, také Cukrovský nebo Laschův, je novobarokní stavba čp. 609/9 v Praze 1 na Starém Městě, postavená roku 1905 na nároží Staroměstského náměstí, Dlouhé třídy a Týnské uličky.
Od roku 1958 je dům chráněn jako kulturní památka [1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemně doložený majitel domu byl k roku 1357 Franca Rokczaner, další majitel Cuncz Longus (česky Kunc Dlouhý) už své přízvisko zvolil podle ulice, nadále nazývané Dlouhá. Označení domu U slonů nebo U slona se původně vztahovalo na sousední dům čp. 610/I na rohu Týnské uličky, s nímž byl spojen v jeden, roku 1427 je zmíněn v kronice Bartoška z Drahonic. O rok později byl obyvatel (či majitel?) domu, husitský hejtman Hynek z Kolštejna, nalezen mrtev poté, co ho lotr Makowec zabil a svrhl z okna na dvůr.[2] Od středověku byl v domě hostinec.
Dům prošel přestavbou renesanční, ze které se až do jeho zboření zachovala sgrafita a barokní portál do náměstí.
Roku 1629 dům koupila Kateřina Ludmila Dvořecká, rozená hraběnka Šliková a po ní se vystřídali další majitelé. Václav Josef hrabě Cukr z Tamfeldu (1687–1729) zdědil dům po své matce a společně s manželkou Marií Annou z Trauttmansdorffu-Weinsbergu († 1731) dal roku 1719 dům přestavět a fasádu upravit na pozdně barokní; do štítu průčelí dal vsadit alianční erb svůj a své manželky. Dvojice oválných znakových štítů byla přenesena na oblouk arkády dnešního domu. Po nich dům zdědil jejich syn Jan Erasmus Cukr z Tamfeldu († 1781), majitel zámku v Újezdu Svatého Kříže a poslední mužský potomek svého rodu.[3]
Dům v 19. století obýval židovský obchodník Mojžíš Koppelmann Lasch s manželkou Barborou, kteří zemřeli bez potomků.[4] Tak dům přešel do majetku židovské obce a od ní byl roku 1902 prodán městu Praze.
Přes protesty Klubu Za starou Prahu byl roku 1904 zbořen v rámci asanace staré Prahy. Při bourání byla nalezena kamenná gotická žebra kleneb, štít a malované trámy stropů, jež zdokumentovaly fotografie Jindřicha Eckerta pro Památkový sbor hl. m. Prahy.[5]
Mezi léty 1958–1993 část prostor a dvůr užíval Pohřební ústav hl. m. Prahy a v přízemí byla restaurace nejnižší, tj. IV. cenové skupiny. Po roce 1968 se sem kromě stálých hostů z řad zaměstnanců Pohřební služby stahovali disidenti a další nemajetní hosté, kteří hostinec nazývali U rakviček.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Třípatrový dům se čtvrtým patrem v mansardové střeše je novostavbou od stavitele Františka Schlaffera z roku 1905. Stojí na trojúhelné parcele mezi Staroměstským náměstím, Dlouhou třídou a Týnskou uličkou. Díky své situaci a arkýři vysunutému do nároží na dvou obloucích arkád je výraznou dominantou v dálkových pohledech z Dlouhé třídy, Dušní i Kozí ulice. Přesahuje tak uliční čáru, stanovenou plánem asanace.
Z hlediska stylu architektury je dům eklektickou kombinací prvků barokních a renesančních. Barokní je fasáda i socha atlanta nesoucí arkýř – volná replika barokní sochy Platzerovy z portiku Nové mincovny v Celetné 36.[7] Renesanční jsou zbytky fresek na boční fasádě do Malého náměstí. Arkýř se podobá nedalekému arkýři domu U Zlatého rohu čp. 4/I, fresky.
Fasáda do Staroměstského náměstí je svou štukovou dekorací přizpůsobena sousednímu domu U černé koule, čp. 610/I. Hlavní průčelí do Dlouhé třídy je devítiosé s lodžií na střední ose a se dvěma poli nástěnných maleb na fasádě druhého patra: první zobrazuje hejtmana Hynka z Kolštejna v souboji s útočníky. Na druhém je vymalován příchod Jiřího z Poděbrad k volbě králem na Staroměstskou radnici, uprostřed je vyobrazen jeho rodový znak pánů z Kunštátu a Poděbrad.
Dům byl projektován jako činžovní s restaurací v nároží a svým účelům tak slouží dosud.
Situaci po dokončení novostavby zachytila fotografie z Bellmannova ateliéru z roku 1906.[8]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Situace v Dlouhé třídě -
Situace do Staroměstského náměstí -
Arkýř -
Maskaron - dívčí hlava -
Freska:Jiří z Poděbrad českým králem -
Freska:Poslední boj Hynka Kolšovského
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Památkový katalog - Dům U zlatého slona
- ↑ TOMEK I, 1892, s. 22
- ↑ MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I., Argo Praha 2008, s. 154
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška pražského magistrátu
- ↑ [Zprávy Památkového sboru hl.m. Prahy svazek 1]
- ↑ Revolver Revue, Olga Stankovičová: Ze vzpomínek Staré čtyřkové hospody v komunistické Praze
- ↑ VLČEK, 1996, s. 393
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, sbírka fotografií
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl I. 1.. vyd. Praha: Pavel Körber, 1903. 1246 s. S. 156–157.
- TOMEK, Václav Vladivoj:Základy starého místopisu pražského, I.díl: Staré Město pražské, Praha 1866, s. 22-23.
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996: s.412-413. ISBN 80-200-0563-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dům U Zlatého slona na Wikimedia Commons
