Dusičnan palladnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dusičnan palladnatý
Palladium nitrate.png
Obecné
Systematický název Dusičnan palladnatý
Anglický název Palladium(II) nitrate
Německý název Palladium(II)-nitrat
Sumární vzorec Pd(NO3)2
Vzhled hnědá pevná látka (hydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES [Pd+2].[O-][N+]([O-])=O.[O-][N+]([O-])=O
Vlastnosti
Molární hmotnost 230,43 g/mol
Rozpustnost ve vodě rozpustný
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan palladnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pd(NO3)2. Jedná se o červenohnědou pevnou látku. Jako roztok v kyselině dusičné katalyzuje přeměnu alkenů na dinitrátové estery.[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan palladnatý se získává rozpuštěním palladia v horké koncentrované kyselině dusičné:

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Při pokojové teplotě je dusičnan palladnatý červenohnědý prášek.[3] Je mírně rozpustný ve vodě a díky hydrolýze tvoří zakalený roztok. Je rozpustný ve zředěné kyselině dusičné.

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan palladnatý se při zahřívání rozkládá.

Ve vodných roztocích prochází úplnou hydrolýzou a vytváří hnědou zásaditou sůl:

Reaguje s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou:

Reaguje se zásadami:

Má silný oxidační účinek, protože ionty Pd 2+ i dusičnanové ionty NO3 patří mezi oxidační činidla. Srážením roztoku hydroxidu sodného se získá krystalický oxid palladnatý.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan palladnatý je vhodný pro výrobu čistého síranu palladnatého.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Palladium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Timothy T. Wenzel "Palladium(II) Nitrate" Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis 2001, John Wiley & Sons. doi: 10.1002/047084289X.rp013
  3. Cotton, Simon; The Chemistry of Precious Metals; Springer 1997.
  4. Martin Schreyer: Beiträge zur Chemie der Übergangsmetalloxide. Dissertation, Uni Bonn, 2001, urn:nbn:de:hbz:5n-00046.
  5. Georg Brauer (Hrsg.) u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band III, Ferdinand Enke, Stuttgart 1981, ISBN 3432878230, S. 1731.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II)-nitrat na německé Wikipedii, Palladium(II) nitrate na anglické Wikipedii a Нитрат палладия(II) na ruské Wikipedii.