Dusičnan jodný
| Dusičnan jodný | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan jodný |
| Anglický název | Iodine nitrate |
| Sumární vzorec | INO3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14696-81-2 |
| PubChem | 13406959 |
| SMILES | [N+](=O)([O-])OI |
| InChI | InChI=1S/INO3/c1-5-2(3)4 Key: CCJHDZZUWZIVJF-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 188,908 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dusičnan jodný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem INO3.[1]
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Sloučenina byla poprvé získána reakcí dusičnanu rtuťnatého a jódu v éteru. Jiné dusičné soli a rozpouštědla však mohou být také použita.
Jako plyn je mírně nestabilní, rozpadá se s rychlostní konstantou −3,2×10−2 s−1.[2] Byl studován možný vznik této látky v atmosféře a její schopnost ničit ozon. Potenciální reakce v této souvislosti jsou:[3]
- IONO2 → IO + NO2
- IONO2 → I + NO3
- I + O3 → IO + O2
Reference [editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iodine nitrate na anglické Wikipedii.
- ↑ HASSNER, Alfred. Iodine Nitrate. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. 15 April 2001, s. ri016. ISBN 9780470842898. DOI 10.1002/047084289X.ri016.
- ↑ BARNES, Ian; BECKER, Karl H.; STARCKE, Juergen. Fourier-transform IR spectroscopic observation of gaseous nitrosyl iodine, nitryl iodine, and iodine nitrate. The Journal of Physical Chemistry. November 1991, s. 9736–9740. DOI 10.1021/j100177a026.
- ↑ ALLAN, B. J.; PLANE, J. M. C. A Study of the Recombination of IO with NO2 and the Stability of INO3: Implications for the Atmospheric Chemistry of Iodine. The Journal of Physical Chemistry A. September 2002, s. 8634–8641. DOI 10.1021/jp020089q. Bibcode 2002JPCA..106.8634A.