Drongovití
 Drongovití | |
|---|---|
_IMG_7702_(1)..JPG) Drongo černý (Dicrurus macrocercus) v severní Indii | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | drongovití (Dicruridae) Vigors, 1825 |
| Rody | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Drongovití (Dicruridae) jsou čeledí malých ptáků z řádu pěvců.
Drongové jsou většinou nevýrazní, černí nebo tmavě hnědí ptáci s krátkýma nohama a typickým vzpřímeným postojem. Živí se hmyzem, který chytají za letu a na zemi.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Čeleď popré popsal popsal irský zoolog Nicholas Aylward Vigors v roce 1825. Zařazení druhů do čeledi bylo po dlouhou dobu předmětem vědeckých debat. V současné době (2022) zahrnuje pouze jeden rod Dicrurus (monotypický Chaetorhynchus byl přeřazen k pávíkovitým).[1]
Seznam druhů[editovat | editovat zdroj]
K roku 2022 bylo popsáno 30 druhů. Následující seznam obsahuje většinu z nich:[1]
- Drongo africký (Dicrurus adsimilis)
- Drongo indomalajský (Dicrurus aeneus)
- Drongo aldaberský (Dicrurus aldabranus)
- Drongo andamanský (Dicrurus andamanensis)
- Drongo vraní (Dicrurus annectans)
- Drongo lesklý (Dicrurus atripennis)
- Drongo filipínský (Dicrurus balicassius)
- Drongo vločkoprsý (Dicrurus bracteatus)
- Drongo šedobřichý (Dicrurus caerulescens)
- Drongo sundský (Dicrurus densus)
- Drongo chocholatý (Dicrurus forficatus)
- Drongo hnědokřídlý (Dicrurus fuscipennis)
- Drongo vlasatý (Dicrurus hottentottus)
- Drongo kouřový (Dicrurus leucophaeus)
- Dicrurus lophorinus
- Drongo lesní (Dicrurus ludwigii)
- Drongo černý (Dicrurus macrocercus)
- Drongo novoirský (Dicrurus megarhynchus)
- Dicrurus menagei
- Drongo principeský (Dicrurus modestus)
- Drongo celebeský (Dicrurus montanus)
- Drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus)
- Drongo dlouhoocasý (Dicrurus remifer)
- Drongo sumaterský (Dicrurus sumatranus)
- Drongo mayottský (Dicrurus waldenii)
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tito hmyzožraví ptáci se běžně vyskytují v otevřených lesích nebo porostech keřů. Jsou černé až šedé barvy a některé druhy mají též kovový odlesk. Díky dlouhým vidlicovitým ocasům je možné snadno je odlišit od jiných druhů ptáků, asijské druhy drongů navíc mívají výrazné zdobné ocasy. Mají krátké nohy a vzpřímený postoj, podobně jako ťuhýkovití (Laniidae). Svoji kořist loví ve vzduchu ale i na zemi: záleží na jednotlivém druhu a příležitosti. Některé druhy drongů, například drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus), dokáží napodobovat zvuky jiných druhů zvířat, dokonce i savců.
Etologie[editovat | editovat zdroj]
Hnízda si staví většinou na vysokých stromech, kam pak samičky nakladou dvě až čtyři vejce. Navzdory své velikosti, tito ptáci dokáží být, nejen při obraně hnízda, velmi agresivní a útoční. Nebojí se ani útočit na daleko větší druhy zvířat, pokud jsou v ohrožení jejich potomci.
Krom toho, že dokáží napodobovat i zvuky některých savců, dokáže například drongo africký (Dicrurus adsimilis) vyvolat falešný poplach, tedy i v případě, že v blízkosti není žádný dravec nebo predátor. Využívá toho například v situaci, kdy se na mraveništi krmí jiné druhy hmyzožravých ptáků a oni také chtějí získat nějakou potravu, spustí falešný poplach a čekají, až se ostatní rozlétnou.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drongo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Orioles, drongos, fantails [online]. IOC World Bird List v11.2, 2022 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-04.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu drongovití na Wikimedia Commons
