Donna Gloria
| Donna Gloria | |
|---|---|
 Oskar Nedbal | |
| Základní informace | |
| Žánr | opereta |
| Skladatel | Oskar Nedbal |
| Libretista | Victor Léon a Heinz Reichert |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | němčina |
| Datum vzniku | 1924–25 |
| Premiéra | 30. prosince 1925, Vídeň, Carltheater |
| Česká premiéra | 13. června 1926, Plzeň, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Donna Gloria je opereta ve třech dějstvích českého skladatele Oskara Nedbala, jejíž libreto napsali vídeňští libretisté Victor Léon (vl. jm. Victor Hirschfeld, 1858–1940) a Heinz Reichert (1877–1940). Premiéru měla 30. prosince 1925 ve vídeňském divadle Carltheater, v českých zemích byla poprvé uvedena 13. června 1926 v plzeňském Městském divadle.
Vznik, charakteristika a historie[editovat | editovat zdroj]
Donna Gloria je Nedbalova poslední opereta i poslední jevištní dílo vůbec. I když již žil v Československu, napsal ji jako všechny ostatní operety pro Vídeň, konkrétně pro divadlo Carltheater, pro které napsal i Polskou krev a Krásnou Saskii. Německé libreto mu poskytli osvědčení vídeňští libretisté Victor Léon a Heinz Reichert, mimo jiné spolutvůrci řady Lehárových úspěchů. Není však příliš úspěšné, ve spletitém a široce rozvedeném ději zcela zanikají komické momenty.[1] Vídeňská kritika se podivovala : „Je udivující, že dva autoři tak rutinovaní ve světovém úspěchu napsali tak nejisté libreto, tak rozvleklé dialogy, texty písní a finále. Kdyby člověk vypustil vše, co je přebytečné, nezbylo by mnoho.“[2]
Skladateli, který nejlépe komponoval (slovy vídeňské Neue freie Presse) „temperamentní a současně umělecky jemnou hudbu slovanskou“, španělské prostředí inspiraci přinést nemohlo.[3] Nedbal se zde navíc pokusil o operetu zcela soudobého, moderního stylu, spíše berlínského (Benatzky, Gilbert) než vídeňského, založenou zejména na kupletech a samostatných sólových číslech, mnohdy moderních tanečních rytmů jako blues, shimmy a paso doble.[1][4][2] Podle nepotvrzených zpráv mu s kompozicí pomáhal jeho žák a přítel Jára Beneš, sám velmi úspěšný autor lidových operet.[5][4] Nedbalův talent se nejlépe ukazuje v instrumentaci, v níž se objevují i parodické reminiscence, z jednotlivých písní nejvíce zaujaly dva duety hlavních hrdinů a Abiliovo blues z 1. dějství Intimní rendezvous.[6] Podle vídeňské kritiky „…místy je Nedbal až příliš vybroušený, jako ve vzletném druhém finále, které zní jako kurs kontrapunktu a nauky o harmonii a místy je téměř atonální.“[2]
Vídeňská premiéra Nedbalovy poslední operety měla jen průměrný úspěch. Kritika zaznamenala, že se skladatel při premiéře vedle dirigování hlasitě bavil, to však nutně neplatilo pro obecenstvo: Neue Freie Presse ji označila za „operetu bez sboru, ale také bez humoru“.[2] Soubor Carltheater Donnu Glorii za hudebního řízení autora uvedl i na svém zájezdu do Bratislavy ve dnech 22. a 23. února 1926. V českých zemích a v češtině ji poprvé nastudovalo plzeňské městské divadlo (premiéra 13. června 1926), poté ji hrála Vinohradská zpěvohra (premiéra 17. ledna 1927). Tím cesta operety po českých jevištích i skončila, až na zpopulárnělé blues Intimní rendezvous, které se dále zpívalo.[7][4] Naposledy ji Nedbal uvedl v Bratislavě, a to v Lidovém divadle, nově otevřené pobočné scéně Slovenského národního divadla, o jejíž vybudování se zasadil. Premiéra se konala 19. března 1930.[8]
Klavírní výtah operety vydal roku 1926 J. Weinberger ve Vídni.[9][10]
Děj operety[editovat | editovat zdroj]
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
Příběh Donny Glorie se odehrává ve Španělsku. Hlavní hrdina, portugalský baron Abilio Oliveira, je z neznámého důvody ve Španělsku omylem pronásledován jako politický uprchlík. Podařilo se mu však koupit cestovní pas znějící na jméno zmizelého hraběte Vasca Palmelly a teď se za něj vydává. V luxusním hotelu Splendid se při čaji seznámí s Glorií Molinovou, dcerou továrníka, a tančí s ní. Glorii se při tanci udělá nevolno a Abilio je nucen ji odvést do ústraní – „separé“ – kde jí pomáhá se zotavením a kde jsou zastiženi tak nešťastně, že vypukne skandál. Gloriini rodiče se domnívají, že mladík jejich dceru zkompromitoval, a trvají na okamžitém sňatku. Abilio a Gloria přijímají verdikt poněkud nepřipraveně, ale bez velkého zdráhání.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
První zastavení svatební cesty je v přímořských lázních San Sebastián. Na místě se náhodou objeví skutečný hrabě Palmella. Když se v poměrech trochu zorientuje a seznámí se s hezkou Glorií, začne se u ní jako její zákonný manžel dožadovat svých manželských práv. Gloria jej odmítá a chce zůstat s Abiliem. Ale v tom okamžiku se situace ještě zkomplikuje, když se objeví i Abiliova bývalá milenka Vilha a dělá si na Abilia nárok. Gloria se rozhněvá na oba muže a vidí jediné řešení v okamžitém rozvodu.
3. dějství[editovat | editovat zdroj]
Po několika dalších nedorozuměních se vše vyřeší: k rozvodu sice dojde, ale jen proto, aby se Gloria zbavila hraběte Palmelly a mohla se znovu vdát za Abilia, tentokrát pod vlastním jménem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ŠULC, Miroslav. Oskar Nedbal. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 380 s. S. 262.
- ↑ a b c d L. HFD. Theater und Kunstnachrichten – Carl-Theater. Neue Freie Presse. 1. leden 1926, čís. 22018, s. 14–15. Dostupné online.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 263.
- ↑ a b c ŠULC, Miroslav. Česká operetní kronika 1864-1948. Praha: Divadelní ústav, 2002. 504 s. ISBN 80-7008-121-X. S. 164.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 296.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 262-263.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 263, 360-361.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 282-283.
- ↑ Šulc, Oskar Nedbal, s. 299.
- ↑ Dílo Oskara Nedbala (s uvedením 1. vydání) [online]. Mezinárodní společnost Oskara Nedbala [cit. 2012-09-02]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 457–459.