Dmitrij Lukašenko
| Dmitrij Lukašenko Дмитрий Лукашенко Дзмітры Лукашэнка | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. března 1980 (44 let) Mogilev, Běloruská SSR  Sovětský svaz |
| Alma mater | Běloruská státní univerzita |
| Povolání | politik, veřejná postava a podnikatel |
| Rodiče | Alexandr Grigorjevič Lukašenko a Galina Lukašenková |
| Příbuzní | Viktor Alexandrovič Lukašenko a Nikolaj Alexandrovič Lukašenko (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dmitrij Alexandrovič Lukašenko či Demitryj Aljaxandravič Lukašenka (rusky Дмитрий Александрович Лукашенко, bělorusky Дзмітры Аляксандравіч Лукашэнка; * 23. března 1980 Mogilev) je běloruský podnikatel a druhorozený syn běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.
Raný život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 23. března 1980 do rodiny Galiny Lukašenkové a Alexandra Lukašenka.
Vystudoval fakultu mezinárodních vztahů na Běloruské státní univerzitě. Sloužil v běloruské pohraniční službě.[zdroj?]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Je vedoucím prezidentského sportovního klubu a honorárním konzulem Etiopie v Bělorusku.[1]
Mezinárodní sankce[editovat | editovat zdroj]
V roce 2011, po vlně represí, která následovala po prezidentských volbách v Bělorusku z roku 2010, byl na něj uvalen zákaz cestování a zmrazení majetku v rámci sankčního seznamu 208 osob odpovědných za politické represe, volební podvody a propagandu.[2] V rozhodnutí Rady EU[3] byl označen za „podnikatele, který se aktivně podílí na finančních operacích zahrnujících Lukašenkovu rodinu“. Sankce byly zrušeny v roce 2016.[4]
Dne 21. června 2021 byl Dmitriji Lukašenkovi opět zakázán vstup na území Evropské unie.[5][6] Švýcarsko se k sankcím připojilo 7. července.[7]
Dne 2. prosince 2021 byl společně s prezidentským sportovním klubem zařazen na seznam speciálně určených a blokovaných osob Ministerstvem financí Spojených států[8] a také na sankční seznam Ministerstva zahraničí Spojených států.[9] Kanada jej taktéž zařadila na svůj sankční seznam.[10][11]
V roce 2022 se dostal na černou listinu Japonska.[12]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dmitry Lukashenko na anglické Wikipedii.
- ↑ DPM and FM Demeke Receives Ethiopian Honorary Consul in Belarus - Ministry of Foreign Affairs of Ethiopia. mfa.gov.et [online]. 2023-05-16 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Поўны спіс 208 беларускіх чыноўнікаў, якім забаронены ўезд у ЕС. Наша Ніва [online]. 2011-10-11 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (bělorusky)
- ↑ Decision - 2012/642 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Батьке простили старые грехи. Газета.Ru [online]. 2024-05-12 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ COUNCIL IMPLEMENTING REGULATION (EU) 2021/997 [online]. EUR-Lex, June 21, 2021. Dostupné online.
- ↑ Четвертый пакет санкций в отношении Белоруссии. Главное. РБК [online]. 2021-06-21 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ SECO, State Secretariat for Economic Affairs. Searching for subjects of sanctions. www.seco.admin.ch [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Belarus Designations; Publication of Belarus Directive 1 and related Frequently Asked Questions; Issuance of Belarus General License 5 [online]. United States Department of the Treasury, 2 December 2021 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Public Listing, Fiscal Year 2022 [online]. Dostupné online.
- ↑ CANADA, Global Affairs. Belarus sanctions. www.canada.ca [online]. 2021-12-02 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Canada sanctions Belarus over migrant crisis in concert with Western allies. The Globe and Mail. 2021-12-02. Dostupné online [cit. 2024-05-12]. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Alexandrovič Lukašenko na Wikimedia Commons
