Dioxid tetrauhlíku
| Dioxid tetrauhlíku | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | buta-1,2,3-trien-1,4-dion |
| Ostatní názvy | butatriendion |
| Sumární vzorec | C4O2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 51799-35-0 |
| PubChem | 15039474 |
| SMILES | O=C=C=C=C=O |
| InChI | 1S/C4O2/c5-3-1-2-4-6 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 80,042 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dioxid tetrauhlíku je anorganická sloučenina patřící mezi oxidy uhlíku, se vzorcem C4O2. Lze jej považovat za dvojnásobný keton butatrienu, z čehož je možné odvodit název buta-1,2,3-trien-1,4-dion.[1]
Butatriendion je čtvrtou sloučeninou v řadě lineárních dioxidů uhlíku O(=C)n=O, kam patří také například oxid uhličitý (CO2, O=C=O), ethylendion (C2O2, O=C=C=O), suboxid uhlíku (C3O2, O=C=C=C=O) a dioxid pentauhlíku (C5O2, O=C=C=C=C=C=O).
Tuto sloučeninu poprvé získal v roce 1990 tým, který vedl Günther Maier, vakuovou pyrolýzou cyklických azaketonů v matrici z pevného argonu.[2] Ve stejném roce jej připravili také Detlev Sülzle a Helmut Schwartz ionizací plynné fáze ((CH3-)2(C4O2)(=O)2=)2.[3] Přestože by podle teoretických výpočtů měly být sloučeniny typu O(=C)n=O se sudými hodnotami n neomezeně stálé,[4] tak se C4O2 mimo matrici působením světla rozkládá na monooxid triuhlíku (C3O) a oxid uhelnatý (CO).[2][1] Základní stav C4O2 je tripletový.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dioxid tetrauhlíku na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetracarbon dioxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c J. I. G. Codagan, John Buckingham, Finlay J. MacDonald, P. H. Rhodes (1996), Dictionary of Organic Compounds. CRC Press, ISBN 0-412-54090-8, ISBN 978-0-412-54090-5
- ↑ a b Günther Maier, Hans Peter Reisenauer, Heinz Balli, Willy Brandt, Rudolf Janoschek(1990), C4O2 (1,2,3-Butatriene-1,4-dione), the First Dioxide of Carbon with an Even Number of C Atoms. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 905–908
- ↑ Detlev Sülzle, Helmut Schwartz (1990), Identification of Butatrienedione, Its Radical Anion, and Its Radical Cation in the Gas Phase. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 908–909
- ↑ V. Krishnamurthy and V. H. Rawal (1997), The Journal of Organic Chemistry, volume 62, 1572