Dimethyldioxiran
| Dimethyldioxiran | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | 3,3-dimethyldioxiran |
| Ostatní názvy | DMDO, Murrayovo činidlo |
| Sumární vzorec | C3H6O2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 74087-85-7 |
| PubChem | 115197 |
| SMILES | CC1(OO1)C |
| InChI | 1S/C3H6O2/c1-3(2)4-5-3/h1-2H3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 74,079 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dimethyldioxiran (zkráceně DMDO, také nazývaný Murrayovo činidlo[1][2]) je derivát dioxiranu odvozený od acetonu; lze jej považovat za monomer acetonperoxidu. Jedná se o silné ale selektivní oxidační činidlo, s využitím při organických syntézách. Je znám pouze ve zředěných roztocích, obvykle acetonových, takže vlastnosti čisté látky nejsou známy.[3]
Příprava[editovat | editovat zdroj]
DMDO z důvodu své nestability není komerčně dostupný. Připravuje se jako zředěný roztok (koncentrace kolem 0,1 mol/dm3) reakcí acetonu a hydrogenperoxosíranu draselného (KHSO5 nebo 2 KHSO5·KHSO4·K2SO4).[4]
Příprava DMDO se vyznačuje nízkou účinností (výtěžnost je obvykle pod 3 %). Roztok lze skladovat za nízké teploty a těsně před použitím se dá zjistit jeho koncentrace.
Podobně se dá připravit aktivnější sloučenina methyl(trifluormethyl)dioxiran, (H3C)(F3C)CO2, z methyltrifluormethylketonu.
Stabilita[editovat | editovat zdroj]
Roztoky DMDO jsou při teplotách −10 až −20 °C dostatečně stálé, aby mohly být skladovány asi týden. Rychlost rozkladu se zvyšuje při vystavení světlu nebo těžkým kovům.[3]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Nejčastějším způsobem použití DMDO je oxidace alkenů na epoxidy. Výhodou DMDO je že jako jediný vedlejší produkt vzniká aceton, který lze snadno oddestilovat. Oxidace pomocí DMDO probíhají za mírných podmínek a umožňují zpracovat řadu látek nepoužitelných u jiných oxidací.
I přes vysokou reaktivitu vykazuje DMDO dobrou selektivitu oxidací. Alkeny s nedostatkem elektronů se zpravidla oxidují pomaleji než ty, které jsou bohaté na elektrony.
DMDO může oxidovat i některé jiné funkční skupiny, například primární aminy na nitrosloučeniny a organosulfidy na sulfoxidy. V některých případech je s ním možné zoxidovat i neaktivované vazby C-H:
DMDO může rovněž převádět nitrosloučeniny na karbonyly v Nefových reakcích.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dimethyldioxirane na anglické Wikipedii.
- ↑ Robert W. Murray Biography [online]. University of Missouri–St. Louis [cit. 2015-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Robert W. Murray. Chemistry of dioxiranes. 12. Dioxiranes. Chemical Reviews. 1989, s. 1187–1201. DOI 10.1021/cr00095a013.
- ↑ a b J. K. Crandall; R. Curc; L. D'Accolti; C. Fusco. E-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2005-10-15. ISBN 0471936235. DOI 10.1002/047084289X.rd329.pub2. Kapitola Dimethyldioxirane.
- ↑ ROBERT W. MURRAY AND MEGH SINGH. Synthesis of epoxides using dimethyldioxirane]: trans-stilbene oxide. Org. Synth.. 1988. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 288.
- ↑ Waldemar Adam; Mieczyslaw Makosza; Chantu R. Saha-Möller; Cong-Gui Zhao. A Mild and Efficient Nef Reaction for the Conversion of Nitro to Carbonyl Group by Dimethyldioxirane (DMD) Oxidation of Nitronate Anions. Synlett. 1998, s. 1335-1336. DOI 10.1055/s-1998-1947.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dimethyldioxiran na Wikimedia Commons
