Peroxidy acetonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Krystalický peroxid acetonu
Peroxidy acetonu, vrchní je diperoxid acetonu (DADP), spodní triperoxid acetonu (TATP)
Kuličkový model triperoxidu acetonu (TATP)
Deflagrace vlhkého peroxidu acetonu.

Peroxidy acetonu (TATP nebo TCAP, DADP a TeACP nebo TeACTP či TeACTeP) jsou skupinou velmi nebezpečných třaskavin. Existují di- (DADP - Di-Aceton-Di-Peroxid), tri-(TATP - Tri-Aceton-Tri-Peroxid) i tetra (TeACP nebo TeACTeP) - cyklické peroxidy acetonu. V praxi se téměř výlučně setkáváme s trimerem (TATP - triperoxid acetonu) nebo dimerem (DADP - diperoxid acetonu), popř. jejich směsí. Dále existuje "monomer" a především chlorované verze peroxidů acetonu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Aceton peroxid byl objeven v roce 1895 německým chemikem Richardem Wolffensteinem,[1] který jako první chemik použil anorganických kyselin jako katalyzátorů. Jako první také získal výzkumný patent pro využití peroxidu jako výbušné směsi. Bayer a Villiger publikovali v roce 1900 první postup syntézy dimeru a popis použití kyselin pro syntézu obou peroxidů. Další informace o syntéze, včetně údajů o podílu vzniklých sloučenin - monomeru, dimerů, a trimerů je také dostupné v článku Milase a Goluboviće.[2]

Vlastnosti, rizika při manipulaci a využití[editovat | editovat zdroj]

Peroxidy acetonu jsou obvykle bílé krystalické látky s nízkou teplotou tání, které lze snadno vyrobit z běžně dostupných chemikálií. Jsou krajně citlivé na náraz, statickou elektřinu nebo změny teploty, mohou explodovat samovolně i za horkého dne. Jsou značně nestálé, mají sklon k sublimaci a již po několika dnech může dojít k rozkladu vlivem nečistot, popř. vzniku větších a o něco citlivějších krystalů.

Tyto jejich vlastnosti, zejména snadnost výroby a relativně vysoká explozivní síla a brizance, je předurčují jako zbraň teroristů a také jako oblíbený výrobek nezodpovědných amatérských pyrotechniků. Pravděpodobně právě tato látka má na svědomí největší počet úrazů „mladých chemiků“. Rozsah zranění je často výrazně umocňován zbytečně malou vzdáleností mezi prsty a peroxidy acetonu při manipulaci. Detonace 3 g peroxidu acetonů při přímém kontaktu s rukou obvykle vede k amptuaci celé dlaně, 15cm vzdálenost při kombinaci s pevnými rukavicemi vyústí v relativně minimální nebo žádná zranění. Zdrojem těchto úrazů je vystavení TATP/DADP tření, nárazu, statické elektřině, zvýšené teplotě (nad 50°C) nebo plameni. Typickým příkladem nehody je exploze TATP/DADP zachyceného v závitu nádoby při manipulaci s víčkem, popř. v důsledku rozdílné tepelné expanze víčka a nádoby při změně teploty. Proto se nesmí takové nádoby používat. Ideální je krátkodobé skladování množství menšího než jeden gram v papírových vaničkách (s připevněnými úchyty) překrytých bavlněnou tkaninou nebo papírem. Takto skladované peroxidy acetonu musí být mimo dosah jiných hořlavých materiálů pro nebezpečí vzniku požáru! Dalším zdrojem explozí jsou výboje statické elektřiny, zvláště v období kolem konce roku, kdy amatéři připravují a manipulují s peroxidy acetonu v suchém vzduchu (nižší než 60-70% relativní vlhkost vzduchu). Proto je nutné se tomuto vyvarovat. Obecně je nutno vždy mít několik centimetrů (5-10 cm, popř. více pro množství nad 1 g) vzdálenosti mezi danou látkou (peroxidem acetonu) a prsty, čehož lze dosáhnout mimo jiné používáním špejlí, dlouhých dutinek a důkladných úvah. Jiným zdrojem nehod je sušení na přímém slunečním (UV) světlu, kde může dojít ke samovolné detonaci.

Dalším typem nehody je ulpění krystalků na povrchu zápalnice, kdy dojde k přenosu detonace do nálože, netěsnost kolem nálože a konce zápalnice. Tření neupevněné zápalnice uvnitř náložky v důsledku popotažení může rovněž vyvolat detonaci. Vzácnějším typem nehody je poškozená náplň zápalnice (může dojít k neočekávaně rychlému či pomalému hoření zápalnice - 30cm zápalnice může vyhořet během několika sekund i přesto, že jiné kusy totožné zápalnice hoří rychlostí 1 cm/s, popř. může dočasně žhnout obal zdánlivě uhašené zápalnice a taková zápalnice pak hoří dlouhé minuty než se znovu a náhle naplno rozjede) a amatérský elektrický odpal, kde dojde k použití příliš citlivého palníku, popř. neodborné manipulaci s vodiči před odpalem (nezkratované konce vodičů palníku, vysílající anténa mobilu či vysílačky u drátů, tažení obnažených konců drátů po vlhké zemi, odpal v blízkosti vedení vysokého napětí, nepoužití stromu jako krytu při spojování palníku a linky/zapojování palníku do dálkového odpalovacího zařízení apod.). Existují i případy detonace sušeného peroxidu acetonu na radiátorech, kde zvláště při použití kyseliny sírové jako kyselého katalyzátoru dochází při teplotách nad 50°C ke vzniku nebezpečné nestability (ať už následkem existence malých množství kyseliny uzavřených v krystalech, popř. zakoncentrováním kyseliny z matečného roztoku /při nedostatečném promytí na filtru/ díky odparu vody na kamnech). Existují i případy detonace při tuhnutí směsi lepidlo/peroxid acetonu, pravděpodobně vlivem vnitřního tření. Při sušení je vždy nutné mít na jednom filtru méně než 1 g této látky! Ideálně však jen desítky až stovky mg. Peroxidy acetonu mohou detonovat až do 25% obsahu vody, tedy i značně vlhký peroxid/peroxidy acetonu jsou nebezpečné! Při syntéze a sušení většího množství je nutné mít více oddělených filtrů! Jakákoliv manipulace pak obecně vyžaduje odborné školení a ochranné vybavení, včetně pevných rukavic, pevného oblečení, pevné obuvi, obličejového štítu, další vrstvy brýlí a sluchátek. Vždy je nutné se vyvarovat používání kovových, keramických či skleněných nádob a pomůcek pro mimořádné nebezpečí vzniku nebezpečných střepin při náhodné detonaci. Obecně je pak papír vhodnější než typické plasty vzhledem k akumulaci statické elektřiny (hladké povrchy spolu s nevodivostí typických plastů) .[zdroj?]

Příklad podomácku vyrobeného zařízení na plnění dutinek/rozbušek peroxidem acetonu. Amatérští experimentátoři používají podobná zařízení k minimalizaci zranění při plnění rozbušek. Při plnění dutinek díky zvýšenému tření a možnosti statického (elektrického) výboje existuje vysoké riziko náhodné detonace. Vatová ucpávka se vnáší pomocí dlouhé tyčky. Ucpávku je možno lehce stlačit a tím lehce stlačit náplň peroxidu acetonu. Tím se zabraňuje přesypávání peroxidu acetonu uvnitř dutinky. Přesypávání uvnitř dutinky je z bezpečnostních důvodů nežádoucí. Při plnění je pochopitelně použito více papíru s malými množstvími peroxidu acetonu. Náhodná detonace malých množství peroxidu acetonu může při přímém kontaktu s rukou vyústit v amputaci či smrt.
Příklad podomácku vyrobené rozbušky s peroxidem acetonu. Při manipulaci hrozí detonace a zásah fragmenty např. drátu, což může vyústit v těžké krvácení a jiná zranění. Proto je nutné mít velmi pevné oblečení a několik vrstev ochrany očí ! Dlouhá vatová ucpávka brání pohybu peroxidu/peroxidů acetonu uvnitř dutinky a zároveň tak vytváří vzdálenost mezi prsty a samotným peroxidem acetonu! Materiál dutinky nesmí být lehce ohebný pro riziko přenosu tření dovnitř náplně peroxidu acetonu při manipulaci! Nesmí být ale z kovu či skla. Papír či plast je ideální. Povrch části zápalnice trčící z rozbušky nesmí být znečistěný krystalky peroxidu acetonu! Lepidlová ucpávka nesmí mít mezery z důvodu případného proniknutí jiskry dovnitř rozbušky! Lepidlo ale nesmí proniknout do vnitřku zápalnice! Tunoucí lepidlo generuje třecí síly, které mohou při přímém kontaktu s peroxidem aceton vyvolat samovolnou detonaci. Selhaná rozbuška se nikdy nerozebírá! Rozbuška se vždy drží za konec s lepidlem/zápalnicí. Zápalnice ani palník se nikdy nepopotahuje. Rozbuška se nikdy do ničeho nerve, vždy se do nálože dopředu udělá díra tužkou. Padající rozbuška se ve vzduchu nikdy nechytá, ale nechá se spadnout na zem. Pevná pracovní obuv je při manipulaci rovněž nutná. Rozbuška se do nálože zasunuje až v místě odpalu. Přenášení rozbušky z místa na místo se musí dít mimo lidské tělo (taška, kufr auta) a to tak, že rozbuška je zahrabána uprostřed kbelíku s několika kilogramy sádrového prášku, popř. je ještě uvnitř vatového lůžka, které je obklopeno sádrou/jemným nehořlavým práškem. Rozbušku pro riziko rekrystalizace ve větší a citlivější krystaly nikdy neskladujeme déle než několik hodin, popř. den.




Vyrábět více než přibližně 5 g je v domácích podmínkách krajně nebezpečné a proto většina amatérských experimentátorů používá tuto látku buď v malých množství přímo do malých výbušných zařízení, popř. do rozbušek k iniciaci jiných, ale bezpečnějších a zároveň stejně dobře dostupných trhavin na bázi dusičnanu amonného (DAP). Peroxidy acetonu nelze za žádných okolností míchat s jinými výbušninami nebo chemikáliemi a už v žádném případě nelze vytvářet nesmyslné a extrémně nebezpečné směsi dusičnanu amonného s peroxidy acetonu (APAN) a používat je jako sekundárních náloží s hmotností od několika gramů do několika kilogramů. Takové směsi nejsou nijak silnější než DAP, ale přitom jsou srovnatelně nebezpečné jako peroxidy acetonu samotné. Je známa řada smrtelných nehod, například uživatel Phone z Dánska, který zemřel po náhodné detonaci 800 g směsi peroxidů acetonu s dusičnanem amonným (APAN).[3] Výbuch velikého množství peroxidů acetonu taktéž zabil 3 mladíky z Franice v roce 2015.[1] V roce 2018 výbuch peroxidu acetonu zabil muže v Beaver Dam. Další obětí náhodné detonace většího množství peroxidu acetonu byl mladík z Denveru v roce 2006. Známý je také případ smrtelné náhodné detonace peroxidu acetonu ve Španělsku v roce 2017, který zasáhl teroristy. Představy o plastifikaci peroxidů acetonu např. vazelínou jsou rovněž naivní. Vzniklý materiál je jen o něco málo bezpečnější než samotný peroxid acetonu a proto je nutno se větším množství (nad několik gramů) rovněž vyvarovat. Hloupé experimenty související s deflagrací peroxidů acetonu jsou rovněž nebezpečné, neboť i malá množství peroxidu acetonu mohou bez varování přejít ihned v plnou detonaci, proto je vždy nutno zachovat bezpečný odstup rukou od peroxidu acetonu spolu s komplexní ochranou těla, rukou, chodidel, zraku a sluchu! [2] [3]

Při explozi dosahuje lehce až silně menší explozivní síly nežli tritol (při typických hustotách má detonační rychlost 2000 až 4000 m/s, detonační rychlost při hustotě 0,4 g/cm3 je kolem 2660 m/s, detonační tlak od přibližně 10 kbar při sypné hustotě po 30 kbar při středně silném stlačení a kolem 80 kbar při slisování ke krystalové hustotě. a impuls tlakové vlny dosahuje 55 % TNT, (popř. až 80 % dle různých zdrojů ). Brizance dle Hesse při hustotě 0,4 g/cm3 je třetinová oproti TNT (tj. sypané TNT s hustotou 1,2 g/cm3). Výbuch 1,36 g vytvoří ve vzdálenosti 5,2 cm maximální přetlak 20 atm a celkový impuls tlakové vlny 0,35 atm.ms. 50 g peroxidu acetonu vytvoří tlakovou vlnu, která má 3 m od místa výbuchu impuls pozitivní fáze 9,65 kPa.ms s maximálním tlakem 18 kPa. Energie exploze peroxidu acetonů se pohybuje kolem 2 800 kJ/kg (tedy asi 70 % TNT). Na internetu často mylně zmiňované hypotézy o entropické explozi vedoucí k produkci přibližně 400 l chladné směsi acetonu a ozónu jsou čirým nesmyslem. Taková látka by postrádala jakoukoliv výraznou brizanci, ta by byla sotva třetinová oproti reálné brizanci peroxidů acetonu. Tyto informace o entropické explozi odporují experimentálním měřením. Je třeba si uvědomit, že běžné výbušniny produkují kolem 800 l plynu na kilogram a i po 100× expanzi z počáteční kondenzované výbušniny stále udržují tlak kolem 25 bar vlivem tepla z exploze, tam kde by 400 l chladných par acetonu s trochou ozónu mělo tlak kolem 4 bar.. Ve skutečnosti produkuje TATP 855 l/kg a DADP 713 l/kg plynu (měřeno v heliu). Zvěsti o entropické explozi pochází primárně ze studie Dubnikové et al. z roku 2004. Tato studie je ovšem mystifikcí - je nesmyslně napsaná tak, aby vyvolala senzaci. Pojem entropická exploze se v expandovaném pojetí jejich konceptu ve skutečnosti vztahuje jen na jevy během iniciálních 100 ps v reakční zóně - hned na to dochází ke klasické redoxní reakci a produkci vody, oxidů uhlíku a uhlovodíků. Krystal TATP dosáhne během detonace teploty 2300 K a tlaku 80 kbar.[4]

Detonace TATP v heliu podléhá rovnici.

C9H18O6 →1.30 CO2 + 2.44 CO + 2.61 CH4 + 0.63 C2H6 + 0.23CmHm + 0.47 H2 + 0.96 H2O + 0.47C

Závislost detonačního tlaku TATP na hustotě
Detonační rychlost TATP a HMTD v závilosti na hustotě náložky

Jakékoliv důrazné lisování a stlačování peroxidů acetonu podomácku je extrémně nebezpečné a téměř jistě povede k náhodné detonaci! Snadno explodují i při přiblížení k plameni či potenciálnímu zdroji výboje statické elektřiny (prsty, kusy oděvu apod.), a to i v malém množství.[5]

V žádném případě se peroxidy acetonu nesmí plnit do dutinek, které jsou přímo drženy v rukou! V žádném případě nelze takové dutinky držet v místech, kde se nachází peroxid acetonu! Peroxidy acetonu nelze přímo za použití prstů obalovat alobalem ani podobnými materiály!

Výroba a využití[editovat | editovat zdroj]

Diperoxid acetonu (C6H12O4) a triperoxid acetonu (C6H12O6) jsou nejvýznamnější látky ze skupiny peroxidů acetonu. Jsou to třaskavé látky, které vznikájí reakcí peroxidu vodíku s acetonem.

2 H2O2 + 2 CH3COCH3 —> C6H12O4 + 2 H2O

Jako katalyzátoru se používá minimální množství kyseliny sírové, popř. chlorovodíkové. Při použití většího množství kyseliny chlorovodíkové vznikají vedlejší halogenované deriváty. Obecně ale literatura uvádí, že stabilnějšího produktu se dosahuje právě s kyselinou chlorovodíkovou. Čím vyšší je pH, tím více vzniká trimeru (TATP) Dimer rychleji sublimuje, ale oproti trimeru má přibližně poloviční citlivost na náraz a tření. Při výrobě TATP je tedy nutno použít co nejméně kyseliny (řádové jednotky ml na 100 ml roztoku a méně). Krystalický TATP může samovolně přecházet na DADP. Reakční nádoba i reagenty musí být vychlazeny před výrobou a během syntézy musí být rovněž chlazeny, ideálně směsí ledu, chladné vody a velkého množství vychlazené soli a to tak, aby se reakční nádoba nepřevrhla v důsledku její ideálně vysoké výšky. Při použití soli je nutné hlídat obsah ledu (méně než více), aby směs kolem reakční nádoby neztvrdla. Alternativně lze použít jemný písek, ten ale musí být ještě jednou přesypán přes síto pro vyloučení přítomnosti kamínků. Opět musí být vychlazen. Krok s použitím písku/soli lze obejít při použití jiného zabezpečení reakční nádobky v chladicí lázni. Ideální je použití vysoké a široké nádobky, taková může stát v 5 cm chladicí směsi bez rizika převrhnutí i s minimem reakční směsi uvnitř. Zároveň je ale potřeba zajistit, aby reakční nádoba nestála nepovšimnutá delší dobu pro nebezpečí odpaření vody a vzniku hromady peroxidu acetonu na dně nádoby.

Výroba více než několika gramů v jedné reakční nádobě je silně nebezpečná. Taktéž sušení více než jednoho gramu na jednom filtru není bezpečnou metodou. Jak reakční nádoba (ze skla, plast by aceton rozleptal), tak filtrační nálevka (nutně z plastu, ideálně co největší) by měly být obaleny velikým počtem vrstev pevné tkaniny (Kevlar, Nylon) a měly by se uchopovat prsty daleko mimo dosah většiny krystalů peroxidu acetonu pro zvýšení vzdálenosti mezi centrem případného výbuchu a prsty. Smyslem kroků s pískem a tkaninou je však spíše ochrana náhodných osob (výrobce srazí auto a doma bude uklízet někod jiný). Pokud lze toto vyloučit, tak není nutné vytvářet pískovou lázeň a ani není nutné obalovat reakční nádobu tkaninou - navíc se bez obalu bude mnohem lépe chladit, stále je ale vhodné obalit horní polovinu nádoby až p0 cca 2 cm pod hladinu roztoku 3cm vrstvou kevlarové tkaniny.. Už během syntézy je po vykrystalizování peroxidu acetonu nutné mít pevné oblečení, obličejový štít a brýle spolu se sluchátky. Vrchní vrstva rukavic proti žíravinám je samozřejmostí. Oproti HMTD hrozí při syntéze vyhoření acetonu při výrobě v důsledku slabého chlazení. Proto je nutné mít po ruce vodu s hadrem na hašení a mít aceton/jiné hořlavé předměty daleko mimo dosah reakční nádoby. Před začátkem filtrace nutno dolít vodu do asi poloviny reakční nádobky, která je stále uvnitř lázně. Přejdeme tak možné manipulaci s roztokem, kde je veliké množství krystalů a jen málo matečného roztoku. Vždy po zachycení malého množství peroxidu acetonu na filtru je peroxid acetonu promyt velikým množstvím roztoku jedlé sody a následně vody a hned na to je filtr vyměněn a nahrazen novým. K tomu se dá použít třeba plastová pinzeta. Je potřeba dodat, že při vysokých výtěžcích se na povrchu roztoku vyloučí celkem kompaktní hmota - proto je občas nutno tuto hmotu odebírat po malých kouscích velmi dlouhou plastovou lžičkou - potom je tato hmota přenesena přímo na filtr. Zároveň se vždy musí dolévat voda do reakční nádoby, aby peroxid acetonu byl bezpečně ponořený v roztoku. Malým proudem vody splavujeme stopy peroxidu acetonu ze stěn vyšších částí reakční nádoby zpět do matečního louhu. Filtrace se provádí nízko nad zemí tak, aby nedošlo k případnému pádu reakční nádoby na zem z velké výšky, popř. pádu přímo na nohy. V žádném případě nelze filtrovat peroxidy acetonu s pomocí vakua na fritě pro mimořádné nebezpečí předčasného vysušení a s tím spojené detonace peroxidů acetonů za vzniku střepin. Sušení se provádí na oddělených filtrech, kde jeden filtr obsahuje maximálně 1 g peroxidu acetonu (ideálně jen desítky až stovky mg) při pokojové teplotě, mimo dosah přímého slunečního (UV) záření a snadno zápalných látek pro riziko vzniku požáru. Při následném pohybu v dané místnosti je výhodné mít neustále sluchátka/špunty v uších. Pokud je nutno před zpracováním peroxidu acetonu rozmělnit případné hrudky na jemný prášek, tak se tohoto dosahuje pomocí dlouhé dřevěné špejle obalené několika centimetry tkaniny či bavlněné vaty. Tento proces je nutno provádět ve velmi pevném oblečení (pokrývá celé tělo) s brýlemi a obličejovým štítem a několika vrstvami pevných rukavic. Sluchátka jsou rovněž nutná. Při přesypávání na papíře je nutno si dát pozor na to, aby prsty nepřišly do přímého kontaktu s peroxidem acetonu na druhé straně papíru, zvláště ne v místě ohybu papíru.

Jsou známy též nehody z laboratorního prostředí, kde peroxidy acetonu (TATP) samovolně (oxidací vzdušným kyslíkem) vznikají z diisopropyletheru . [4]

Popis odpalu nálože s pomocí peroxidů acetonu

Na vhodné místo v lese zcela mimo dráty vysokého napětí (ideálně ráno nebo večer mimo loveckou sezónu, mimo dny s bouřkami a mimo velmi suché dny) je zanesena rozbuška s peroxidem acetonu uvnitř přepravního kbelíku se sádrovým práškem. Rozbuška obsahuje 1,5 - 2,0 g peroxidu acetonu a konec 5 m dlouhého palníku (minimálně se střední odolností, nízko-odolné palníky jsou zcela nevhodné, obecně je vhodné si koupit desítky palníků a ty pak doma před ostrým pokusem proměřit) a místo pro připevnění lanka. Je nalezeno přehledné místo s ideálně dvěma silnými kmeny stromů 3 - 4 m od sebe. Stromy by němely mít v korunách volné kusy větví a ani výrazné kořeny u země (eliminace pádu větví, zakopnutí). Na 3 slepené pizza boxy (vrchní box je lehce prohnutý směrem dovnitř, pro eliminaci kutálení) je do středu umístěn papírový kelímek s 150 g ammonalu 80:20. Papírový kelímek má rovněž prstenec pro připěvnění lanka. Celá sestava nálože s papírovými krabicemi je uložena k patě jednoho stromu. Hned na to se zbaví instalující osoba veškerých hodinek a především mobilních telefonů a vysílaček - i náhodný náraz může spustit hovor s následným smrtelným zraněním díky el. mag. indukci - takto nejčastěji dochází ke smrtelným detonacím v lomech. Pak je přenesen kbelík s rozbuškou k náloži, je odmotán palník (rozbuška stále v sádře) - vodiče palníku jsou taženy za druhý strom 3 - 4 m od odpaliště. Je velmi duležité, aby kovové konce vodiče palníku zůstaly smotané (obvykle z továrny, někdy nutno dodělat doma). Vodiče palníku by neměly být vůbec napnuté - 3,5 m v kombinaci s 5 m vodiči postačuje. Konec palníku je položen na nevodivou podložku (kartón) a zatížen menším kamínkem 30 cm od konce tak, aby nesjel z kartónu). Pak se jde zpátky k náloži, tužkou se v ammonalu udělá dírka a do ní se vloží rozbuška (čili opatrné předání z kýblíku do nálože, při vytáhnutí z kbelíku je ještě vhodná inspekce rozbušky na trhliny vzniklé při přepravě - pokud jsou přítomny trhliny, tak ji nelze použít) - zde je nutné postupovat tak, aby daná osoba nezakopla a nespadla na vodiče, nálož. Na dva opačné směry (cca 90°) jsou taktéž protažena lanka (15 - 20 m) jedno od nálože, jedno od rozbušky). Lanka je možno (ideálně) natáhnout už před vložením rozbušky do nálože. Pak se odejde za druhý strom - nasadí se brýle/brýle s obličejovým štítem a sluchátka (ideálně elektronická, tj. s mikrofonem a reproduktorem), vezmou se konce palníku, odmotají se kovové konce a připevní se buď k vodicí lince nebo termínálu pro odpal rádiem. U terminálu je s pomocí LEDky vidět funkční zapojení obvodu - systém posílá do rozbušky slabý proud. Pak se odejde 30 - 40 m od nálože (tak aby člověk šel vždy opačnou stranou - ne kolem nálože). Člověk si dřepne za třetí vhodný strom/spadlý kmen a vystřčí hlavu (to už může mít mobilní telefón) a minutu před odpalem křičí: " Pozor výbuch za 60 s! Odejděte z prostoru!" a toto několikrát opakuje - i když nikoho nevidí. Je nutno mít dobrý vizuální přehled odpaliště - proto je 30 - 40 m od nálože ideálním kompromisem mezi vzdáleností od nálože a přehledem. Po ujištění o prázdnotě prostoru je zmáčknuto tlačítko - a je odpálena nálož. Několik sekund po explozi lze opustit částěčný úkryt za stromem, smotat linky, vybavení a útéct (je vhodné mít naplánované únikové cesty, svítilnu apod. - dobré je si i pamatovat, že při útěku přes křoví dojde k rapidní ztrátě dioptrických brýlí). Je vždy vhodné mít s sebou vodu a zkontrolovat (asi 60 s) místo odpaliště pro ohniska požáru - proto nelze odpalovat nálože v silném suchu). U odpalu by měly být ideálně 2 osoby - 1 může mít problém se zavoláním rychlé záchranné služby, 3 a více pak zvyšuji pravděpodobnost zásahu střepinou.

Pokud dojde k selhávce, tak je vhodné pomocí 2 připravených lanek zkusit na dálku vytáhnout rozbušku (toto je nutno nacvičit na stejném místě den předem.. třeba s moukou místo trhaviny) - kelímek se jednoduše převrhne a rozbuška vytáhne. 20 m není ideálních, ale je to obvykle dost a delší lanka pro časté větve v lesích moc nefungují. Pokud má instalující osoba dost času na odstranění větí, tak je 30 - 40 m dlouhé lánko (lanka) výhodou. Následně se jde (bokem!) s brýlemi a sluchátky k druhému stromu a vodiče palníku jsou ostraněny z terminálu (popř. linky, smotány) a tím v podstatě končí celý pokus. Rozbuška se vezme za konec s vatou (s dvojtými rukavicemi, ochranou hlavy, předloktí, těla a sluchu) a vloží se zpět do kbelíku se sádrou.

Stromy fungují jako bariéra proti výbuchu a fragmentům, např. při elektrostatcké iniciaci při přidávání vodičů palníku k terminálu - oba dva kmeny stromů vykryjí explozi tak, že je člověk pohých 3,5 m od 150g nálože (s brýlemi, sluchátky) relativně v bezpečí. Pizza boxy eliminují vznik smrtících kamínků, které by výbuch vytrhal ze země. Navíc je jejich roztrhání při detonaci působivé. I vzdálené bouřky mohou bleskem iniciovat detonaci. Konce palníku jsou smotané a na kartónu pro eliminaci rizik ze statické elektřiny - přímý kontakt obnažených vodičů s vlhkou zemí (by) totiž uzavírá (l) obvod. Obdobně nesmí být v blízkosti (2 m) palníků vysilající antény mobilních telefonů apod. - díky smrtelnému riziku indukce el. proudu. 99% smrtící poloměr tlakové vlny (nálož - horní polovina těla) pro 150 g ammonalu 80:20 je mezi 40 - 50 cm, 50% je asi 60 cm, nad 2 m by neměla tlaková vlna výrazně zranit (mimo pískání v uších, pádu na zem ze šoku). Plastové fragmenty z obvyklých PET láhví jsou smrtící asi na 1 až 1,5 m - proto je papírový kelímek lepší. Nálože nad 150 až 200 g nemají v podmínkách ČR (silná inviligace, malé lesy) veliký smysl. 150 g ammonalu je ekvivalent asi 4 nejsilnějších dělobuchů, které lze vidět ve městech. 150 g může na 15-20 m vyvolat krátkodobé pískání v uších. Zakopávání náloží do země (zvláště do malé hloubky kolem 10 - 30 cm, kde vznikají veliká množství velmi rychlých fragmentů z kamínků v zemině) je pro nováčka čirým nesmyslem, stejně jako házení náloží do řek (kde je i na všechny vidět).

Diagram zapojení 150g nálože ammonalu s rozbuškou v lese.

Odpal pomocí zápalné šňůry je podobný. Nejprve je nutno otestovat šarži zápalné šňůry. Potom je si na daném kousku zápalnice nutno pohlídat zlomy, silně zalomená zápalnice nefunguje. Je nutno použít alespoň 50 cm zápalnice - a to tak, že se použije jen jeden strom, nálož je za ním a konec zápalnice ho obepíná - tento konec se bude zapalovat. Po zapálení je nutno odcházet obvyklým krokem - nikoliv běžet. To lze až 5 m+ od nálože (riziko zakopnutí). U zápalnic hrozí přerušované hoření, 1/2 může hořet normálně, pak se hoření zpomalí na 20 minut a následně zbytek shoří za 3 s. Proto je u zápalnice použití lanek na dálkové rozebrání nálože více důležité - málokdo disponuje takovým klidem, aby čekal 2 hodiny na uhašení zápalnice (houbaři...). Nevýhodou je taktéž 50s+ prodleva, kdy se kdykoliv mohou vynořit třeba již zmínění houbaři. Jiskry z hořící zápalnice mohou zapálit střed zápalnice, popř. ihned proniknout do rozbušky (špatně zalepený konec rozbušky apod.) - proto se zapaluje konec omotaný kolem stromu. Pro amatéry v podmínkách ČR je elektrický odpal lepší.



Peroxoaceton je znám jako jedna z nejsilnějších výbušnin neobsahující v molekule atomy dusíku. Je oblíbeným materiálem teroristů[zdroj?], kteří s ním mohou nepozorovaně projít detektory určenými pro detekci trhavin na bázi nitrosloučenin. Vysoká tenze par TATP/DADP ji ale předurčuje ke zjištění jinými instrumentálními metodami, popř. psy. [6] .[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WOLFFENSTEIN, R. Über die Einwirkung von Wasserstoffsuperoxyd auf Aceton und Mesityloxyd. Chemische Berichte. 1895, roč. 28, s. 2265. 
  2. Milas N. A., Golubović A. Studies in Organic Peroxides. XXVI. Organic Peroxides Derived from Acetone and Hydrogen Peroxide. Journal of the American Chemical Society. 1959, roč. 81, čís. 24, s. 6461–6462. DOI:10.1021/ja01533a033. 
  3. Sciencemadness Discussion Board - Those who accidentally killed themselves on Roguesci.org? - Powered by XMB 1.9.11. www.sciencemadness.org [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. 
  4. ADRI C. T. VAN DUIN*†, YEHUDA ZEIRI‡§, FAINA DUBNIKOVA‡, RONNIE KOSLOFF‡, AND WILLIAM A. GODDARD†. Atomistic-Scale Simulations of the Initial Chemical Events in the Thermal Initiation of Triacetonetriperoxide. J. Am. Chem. Soc [online]. [cit. 9.5.2018]. Dostupné online. 
  5. PACHMAN, J.; MATYÁŠ, R.; KÜNZEL, M. Study of TATP: blast characteristics and TNT equivalency of small charges. Shock Waves. 2014-07-01, roč. 24, čís. 4, s. 439–445. Dostupné online [cit. 2017-09-30]. ISSN 0938-1287. DOI:10.1007/s00193-014-0497-4. (anglicky) 
  6. GENUTH, Iddo, Lucille Fresco-Cohen. TATP: Countering the Mother of Satan [online]. The Future of Things, 6 November 2006 [cit. 2009-09-24]. Dostupné online. 
  7. Feds are all wet on airport security [online]. Star-Ledger, 24 August 2006 [cit. 2009-09-11]. Dostupné online.