Delfín brazilský
 Delfín brazilský | |
|---|---|
 Delfín brazilský v řece Orinoko | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
| Rod | Sotalia |
| Binomické jméno | |
| Sotalia fluviatilis Gervais & Deville, 1853 | |
.jpg) Areál delfína brazilského | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Delfín brazilský (Sotalia fluviatilis), také Tucuxi, v Peru bufeo gris nebo bufeo negro, je druh sladkovodního delfína, žijícího v řekách, v povodí Amazonky. Slovo tucuxi je odvozeno z jazyka Tuni od slova tuchuchi-ana a v současnosti je společným názvem druhu. Přestože se nachází v oblastech, kde žijí „správní“ říční delfíni (například boto), nemá s těmito delfíny žádný genetický základ. Místo toho je zařazen do čeledi Delphinidae. Fyzicky se delfín brazilský podobá delfínu skákavému, avšak liší se natolik, že byl zařazen do samostatného rodu, Sotalia. Costero (Sotalia guianensis) jsou delfíni, žijící na pobřeží a ústí řek, byli dříve zařazeni společně s tucuxi, dnes jsou uznáni jako samostatný druh.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Delfín brazilský je často popisován jako delfín skákavý. Delfín brazilský je však o něco menší. Měří 1,5 m. Delfín je zbarven světlo-modro-šedou barvou na zádech a bocích. Břišní strana je mnohem světlejší, často narůžovělá. Hřbetní ploutev je méně zahnutá. Čelisti jsou zřetelné a středně dlouhé. Má 26-36 párů zubů v horní a dolní čelisti.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Delfína brazilského (Sotalia fluviatilis) charakterizoval Paul Gervais a Émile Deville v roce 1853 a Costero (Sotalia guianensis) popsal Pierre-Joseph van Bénéden roku 1864. Tyto dva druhy byly následně sloučeny a jsou považovány za poddruh mořských a sladkovodních variant. Rozdíly mezi těmito dvěma druhy poprvé potvrdila trojrozměrná morfometrická studie Monteiro-Filho a spol. Následně, molekulární analýza Cunha a spolupracovníků jednoznačně prokázala, že Sotalia guianensis se geneticky liší od Sotalia fluviatilis. Toto zjištění ještě jednou prozkoumal Caballero (a kolegové) s větším počtem genů. Existence dvou druhů již je všeobecně přijímaná vědeckou komunitou.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Delfíni brazilští se vyskytují z velké části v řece Amazonce a jejích přítocích. Nachází se ve Venezuele, Brazílii, Peru, jihovýchodní Kolumbii a východním Ekvádoru. Mnoho lidí je pozorovalo v řece Orinoco, dále na sever, i když není jasné, zda se jednalo o Tucuxi či o Costero.
Chování[editovat | editovat zdroj]
Delfíní brazilští se často vyskytují ve skupinkách po 10 až 15 členech a plavou ve velmi těsných skupinkách, což dokazuje velmi dobře rozvinutá sociální struktura. Jsou velice aktivní, dokážou ve vzduchu skákat salta, spy-hop nebo šplouchnout ocasem. Bylo zpozorováno, že se krmí na ostatních říčních delfínech. Krmí se širokou škálou druhů ryb. Studie růstu naznačují, že druh se může dožít až 35 let.
Zachování[editovat | editovat zdroj]
Největším problémem jsou rybářské sítě nebo znečištění vody převážně rtutí. Několik delfínů brazilských zůstalo v Evropě v zajetí, poslední ("Paco") však v Německu roku 2009 zemřel. Tucuxi je zapsán v Úmluvě ochrany volně žijících živočichů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tucuxi na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu delfín brazilský na Wikimedia Commons
