Data retention

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pojem data retention označuje ukládání provozních a lokalizačních údajů u poskytovatelů telekomunikačních služeb, převážně pro účely vyšetřování trestné činnosti.

Ukládají se plošně informace o uskutečněné komunikaci, ovšem bez znalosti jejího obsahu (na rozdíl od odposlechu). Jde jak o telefonní hovory, SMS/MMS, tak připojení k internetu. Data uchovávají poskytovatelé (telekomunikační společnosti, ISP) po dobu 6 měsíců.

Se souhlasem soudu si je mohou vyžádat orgány činné v trestním řízení, Policie ČR, zpravodajské BIS, Vojenské zpravodajství a pro kontrolu kapitalového trhu také ČNB.

Vývoj data retention[editovat | editovat zdroj]

Ukládání provozních dat je spojeno s digitálními systémy a ústřednami.

V roce 2002 došlo k dokončení digitalizace pevné sítě Českého telekomu[1]. Díky tomu už se telefonní hovory neúčtovaly pomocí impulzů, ale podle záznamů o podrobnostech hovoru (anglicky Call Detail Record), které uvádějí dobu spojení a odkud-kam hovor probíhal. V devadesátých letech také došlo v ČR ke vzniku prvních mobilních GSM sítí, které, už z principu svého fungovaní, musí mít trvalý přehled o poloze zapnutých telefonů (k jaké základnové stanici je telefon přihlášený).

Připojení k internetu také přešlo z vytáčeného připojení k trvalému připojení (pomocí technologií jako ADSL, CATV) a stále běžnější je připojení přes mobilní síť.

Spolu s těmito změnami začalo vznikat velké množství informací - o tom, jak se uživatel telefonu pohybuje, komu volá, jaké servery na internetu navštívil. Množství těchto informací by poskytovatelé ukládali i bez zákonné povinnosti - např. podrobný výpis hovorů pro účely účtování služeb.

Zákonná úprava v ČR[editovat | editovat zdroj]

Zákonem, který stanovuje povinnost ukládání dat, je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v § 97, odst. 3.[2]

Samotný rozsah dat upravuje vyhláška 357/2012 Sb., o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů[3].

Povinnost poskytování informací orgánům činným v trestním řízení je upravena v § 88a Trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.)[4].

Zákonná úprava v EU[editovat | editovat zdroj]

Povinnost data retention byla v EU zavedena směrnicí 2006/24/ES[5] - jedním z hlavních důvodů byla reakce na teroristické útoky v Londýně v roce 2005.

Tato směrnice však byla rozhodnutím Soudního dvora EU zrušena 8. dubna 2014[6][7].

Podle některých právních názorů[8] také plošný sběr osobních dat porušuje e-privacy směrnici[9]. Ústavní soud ČR v roce 2019 konstatoval, že "na evropské úrovni nepanuje politická shoda na podobě unifikované úpravy problematiky data retention.. Změnu trendu směrem k posílení ochrany osobních údajů, .. demonstruje mimo jiné přijetí GDPR či příprava přijetí tzv. e-privacy nařízení".[10]

Ukládané údaje[editovat | editovat zdroj]

Pevná telefonní síť[editovat | editovat zdroj]

  • telefonní číslo volajícího
  • telefonní číslo volaného
  • telefonní čísla účastnící se konferenčního hovoru
  • identifikátor telefonní karty (veřejné telefonní automaty)
  • datum a a čas zahájení hovoru
  • délka hovoru
  • typ telefonní služby (hlasová služba, schránka, videohovor, přesměrování, SMS)
  • stav komunikace
  • doplňující údaje
  • jméno, příjmení a adresa zákazníka

Mobilní telefonní síť[editovat | editovat zdroj]

  • telefonní číslo volajícího
  • telefonní číslo volaného
  • identifikátor IMSI
  • telefonní čísla účastnící se konferenčního hovoru
  • datum a čas
  • délka hovoru
  • označení BTS, přes kterou hovor začal
  • označení BTS, kde hovor skončil
  • identifikátor přístroje (IMEI)
  • typ telefonní služby (hlasová služba, schránka, videohovor, přesměrování, SMS, MMS)
  • doplňující údaje
  • jméno, příjmení a adresa zákazníka

Internet[editovat | editovat zdroj]

  • typ připojení
  • telefonní číslo nebo označení uživatele
  • identifikátor uživatelského účtu
  • MAC adresa
  • datum a čas zahájení a ukončení připojení
  • označení přístupového bodu u bezdrátového připojení
  • IP adresa a číslo portu
  • jméno, příjmení a adresa zákazníka


Počty předání dat[editovat | editovat zdroj]

Operátoři na základě zákonné povinnosti (§ 97 odst. 10 Zákona o elektronických komunikacích) a vyhlášky č. 318/2010 Sb. hlásí počty předání provozních a lokalizačních dat - tato statistika se předává ČTÚ[11].

Souhrnné počty podle roků[editovat | editovat zdroj]

rok žádostí poskytnuto nebylo poskytnuto % neposkytnutých
2008 131 560 129 070 2 490 2 %
2009 280 271 269 825 10 446 4 %
2010 299 363 289 169 10 194 3 %
2011 141 531 122 685 18 846 13 %
2012 67 651 56 335 11 316 17 %
2013 198 822 195 504 3 318 2 %

Pro srovnání v roce 2013 došlo dle PČR k 54 560 případům vyžádání dat[12]. Rozdíl oproti datům od ČTÚ (198 822 případů za stejné období) je způsobený jinou metodikou (policie započte dotaz na všechny telekomunikační poskytovatele jako jeden, ČTÚ dostane data od všech poskytovatelů). Také v údajích od Policejního prezidia nejsou informace od dalších oprávněných subjektů.

Druh sledované komunikace[editovat | editovat zdroj]

Data za období 2008-2013.

typ komunikace žádostí % z celku
mobilní síť 953 205 90 %
pevná síť 89 494 8 %
internet 19 889 2 %

Stáří sledované komunikace[editovat | editovat zdroj]

Data za období 2008-2013.

stáří dat žádostí % z celku
0-3 měsíců 809 294 76 %
3-6 měsíců 215 998 20 %
6-9 měsíců 28 202 3 %
9-12 měsíců 9 094 1 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]