Chuejové

Chuejové
Postarší Chuej na tržišti v ČLR
Populace
10 586 087
Jazyk(y)
čínština, tibetština, dungan a další sinotibetské jazyky
Náboženství
islám (zejména Hanafi, Wahhábismus a Súfismus), buddhismus
Příbuzné národy
Chanové, Baiové, Tibeťané

Chuejové (čínsky 回族, pchin-jin Huízú) je etnická menšina v Číně, odlišující se od svého chanského okolí zejména svou muslimskou vírou a zvyky z ní vyplývajícími. Obyvatelé žijí v autonomní oblasti Ning-sia (宁夏回族自治区 Níngxià Huízú Zìzhìqū), provinciích Kan-su (甘肃省 Gānsù Shěng), Sin-ťiang (新疆维吾尔自治区 Xīnjiāng Wéiwú'ěr Zìzhìqū), Čching-chaj (青海省 Qīnghǎi Shěng), Che-pej (河北省 Héběi Shěng), Che-nan (河南省 Hénán Shěng), Jün-nan (云南省 Yúnnán Shěng), Šan-tung (山东省 Shāndōng Shěng). Dále se nacházejí na hranici mezi Čínou a Barmou, Kazachstánem, Uzbekistánem a Kyrgyzstánem. Hlavní jazyk této menšiny je standardní čínština. Používají také arabská a perská slova v denních interkcích a náboženských činnostech. Menšina Chuej, s populací 8,61 milionů, je z pětapadesáti oficiálně uznaných národnostních menšin Číny jednou z největších.

Historie

Chuej je zkratka pro „Huihui“, která se poprvé objevuje v literatuře dynastie Severní Sung. Předchůdci byli lidé, kteří se spolu s muslimskými přistěhovalci stěhovali do východní Číny po třech invazích Mongolu ve 13. století. Prostřednictvím dlouhodobého spojení, včetně manželství s dalšími národnostmi, se postupně asimilovaly životní návyky a zvyky Chanů, Mongolů a Ujgurů a rozvíjeli tak svou vlastní jedinečnou Chuej identitu. Bylo zde mnoho slavných myslitelů, vědců a umělců. „Chuej brigáda“ byla aktivní ve druhé světové válce, v odporu proti Japonsku (1937–45). Většina z nich stále žije ve venkovských oblastech a převážně se zabývají zemědělstvím. V poslední době ale roste i počet obyvatel ve městech.

Náboženské vyznání

Ačkoliv Chuejové nejsou vymezeni islámské víře, většina z nich jsou muslimové. To znamená, že navštěvují mešity, následují kněze, kteří se nazývají imámové a uctívají svatou knihu Korán. V průběhu let bylo mnoho mešit zničeno kvůli náboženskému pronásledování, ale od roku 1949 bylo lidem opět dovoleno je stavět a svobodně uctívat. Mešity bývají směsicí středoasijské a čínské chanské architektury. Novější jsou pouze ve středoasijském stylu.

Velká mešita v Si-anu 西安清真大寺

Zvyky a tradice

V této etnické menšině hraje důležitou roli islamismus. Není podporováno manželství lidí z jiných etnických menšin. Muž či dívka, z jiné etnické menšiny, musí porozumět kultuře Chuejů, respektovat ji a konvertovat k islámu, jinak bude manželství odmítnuto. Tabu u pohřbů je naříkat, protože by to bylo považováno za stížnost či nenávist k mrtvým. Žijí puritánský život. Je zakázáno použít věštce k předpovídání budoucnosti. Před jídlem si musí umýt ruce tekoucí vodou. Vyhýbají se sezení nebo šlápnutí na jakýkoli práh, protože se říká, že Mohamed použil práh jako svůj polštář.

Svátky

Během 9. měsíce islámského kalendáře, lidé menšiny Chuej dodržují ramadán, kdy od úsvitu do západu slunce nesmí jíst. Po ukončení půstu slaví třídenní svátek známý jako „Eid al-Fitr“, který začíná 1. den 10 měsíce. Každý člověk brzy ráno vstane, vykoupe se, vyčistí dům a okolní ulice. Poté zapálí kadidlo a ve svých formálních šatech zamíří do mešity na bohoslužby, kde uctivě naslouchají imámům. Jakmile jsou dokončeny, navštěvují hřbitovy na počest svých předků. Poté se rodina shromáždí a připraví tradiční jídlo. Následující dva dny se pořádají hostiny, lví tance a další druhy zábavy. Je to také považováno za příznivou příležitost a mnoho mladých Chuejů se během tohoto svátku ožení.

Název „Eid al-Adha“ v arabštině znamená oběť a oddanost. Jde o čtyřdenní svátek, který začíná 10. dne 12. měsíce podle islámského kalendáře. Během tohoto festivalu lidé zabíjejí hospodářská zvířata a maso rozdělují na tři části. První část je určená rodinným příslušníkům, druhá je zaslána příbuzným, přátelům a sousedům a poslední část slouží jako almužna na pomoc chudým. Rodiny se shromažďují se svými příbuznými, přáteli, sousedy a zvou i místní imámy.

„Mawlid an-Nabi“ je oslavou narozenin i výročí smrti proroka Mohameda. Podle islámského kalendáře se koná 12. den třetího měsíce. V tento den muslimové odcházejí do mešity, aby zpíváním Koránu žehnali Mohamedovi a poslouchají přednášky imámů o životním příběhu Mohameda. Poté darují mešitě zrna, olej, maso a peníze. Tento svátek považují za příznivý pro dobré skutky, a tak se během tohoto dne starají o udržování mešity, pomáhají s mletím mouky, nákupem potravin, vařením a všech ostatních každodenních prací.

Tradiční oděv

Tak jako mnoho jiných aspektů jejich kultury, bylo i tradiční oblečení silně ovlivněno islámskou vírou. Hlavním znakem, jejich stylu oblékání, je vypadat čistě a pochmurně, ale je povoleno i nějaké zdobení.

Muži nosí malé černé nebo bílé klobouky bez krempy a mohou být pětiúhelníkové, šestiúhelníkové nebo osmiúhelníkové. Upřednostňují dvouřadové bíle košile a v některých případech i bílé kalhoty a ponožky. Muži i ženy rádi nosí modré vesty, aby vytvořili kontrast. V zimě či chladnějších oblastech nosí kožešinové oděvy vyrobeny z ovčí kůže.

Dámské šaty, menšiny Chuej, nejsou tak propracované, jak bývá zvykem u jiných menšin, ale jsou zdobeny více než mužský oděv. Často nosí šátky nebo závoje, které se liší v závislosti na jejich věku. Mladé ženy obvykle nosí zelené nebo barevné závoje se zlatým lemem a s vyšívanými květinovými vzory. Vdané ženy nosí černé závoje, které je zakrývají od hlavy k ramenům a starší ženy nosí bílé závoje táhnoucí se od hlavy až po záda. Obvykle nosí šaty v tlumených barvách s ozdobnými vzory a pod nimi mají kalhoty. Ženy všech věkových kategorií doplňují své oblečení zlatými nebo stříbrnými náramky, náušnicemi a prsteny.

Strava

Jelikož jsou Chuejové rozšířeni téměř po celé Číně, jejich kuchyně je rozmanitá a liší se v závisloti na regionu. Obecně říct, že dávají přednost potravinám z pšenice před rýží. Lidé žijící v autonomní oblasti Ning-sia dávají přednost jídlu s moukou, V Kan-su a Čching-chaj upřednostňují pšenici, kukuřici, ječmen a brambory. Obecně je zakázáno jíst maso prasat, psů, koní, oslů, mezků a krev zvířat. Misek nebo hrnců, v kterých bylo vepřové maso, se nebudou dotýkat a ani je nebudou používat. Holuby pak považují za „božské ptáky“ a lze je jíst pouze za určitých okolností. To vše dodržují v souladu s islámem. Ve stravě tak převažuje hovězí a skopové maso. Důležitou roli hrají také zákusky. Pijí pouze vodu z tekoucího nebo čistého zdroje a čaj. Rozšířené je v Číně i jídlo halal, čínsky Qingzhen Cai (清真 菜), které mísí původní chutě Středního východu s tradičními čínskými pokrmy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hui people na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chuejové na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph847814 BNF: cb12064892b (data) LCCN: sh2005004566 NDL: 00577224 NLI: 987007554327405171