Chu Š’
| Chu Š’ | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | 胡嗣穈 |
| Narození | 17. prosince 1891 Šanghaj |
| Úmrtí | 24. února 1962 (ve věku 70 let) Tchaj-pej |
| Místo pohřbení | Hu Shih Park |
| Alma mater | National University Kolumbijská univerzita Cornellova univerzita Teachers College |
| Povolání | diplomat, novinář, vysokoškolský učitel, politik, spisovatel a filozof |
| Zaměstnavatelé | Pekingská univerzita Katolická univerzita Fu Jen |
| Ocenění | čestný doktor Hongkongské univerzity (1935) čestný doktor Univerzity Jižní Kalifornie (1936) čestný doktor Harvardovy univerzity (1936) čestný doktor Kolumbijské univerzity (1939) čestný doktor Chicagské univerzity (1939) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Kuomintang |
| Děti | Hu Sidu |
| Rodiče | Hu Chuan |
| Funkce | prezident (Mezinárodní PEN klub; 1941–1946) member of the National Assembly of the Republic of China člen Národní politické rady Representative of the Republic of China to the United States |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chu Š’ (17. prosince 1891, Šanghaj — 24. února 1962, Nová Tchaj-pej) byl čínský politik, diplomat, filozof a spisovatel. Byl šiřitelem liberalismu a pragmatismu v Číně. Na začátku 20. let prosadil v Číně užívání hovorové čínštiny (paj-chua) v psaném projevu.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Již v mládí se naučil anglicky a roku 1910 odešel studovat do Spojených států. Vystudoval filozofii na Cornellově (1914) a Kolumbijské univerzitě (1917), kde byl žákem slavného pragmatika Johna Deweyho.[2] Do Číny se vrátil roku 1917 a začal učit na Pekingské národní univerzitě. Roku 1919 vydal svou nejvýznamnější filozofickou práci Nástin dějin čínské filozofie.
Od roku 1917 plánoval též svou jazykovou reformu, veřejnosti jí představil v časopise La Jeunesse, kde se prezentovali reformisté z Hnutí nové kultury.[3] Podpořil reformu i literárními pokusy, v roce 1920 například vydal básnickou sbírku Kniha experimentů, celou psanou v paj-chua. V roce 1922 nakonec vláda vyhlásila paj-chua za národní jazyk. Ta tak vytlačila klasickou čínštinu, zjednodušila výuku psaní, přiblížila se obyčejným lidem a jejich řeči a stala se hlavním nástrojem boje s negramotností v Číně.
Po roce 1919 se začal více angažovat v politice, byl představitelem nacionalistického (protijaponského) Hnutí čtvrtého května, hlasitě brojil proti marxismu, ale po čase se dostal do sporů i s nacionalisty, jimž jeho pragmatismus a liberalismus také nevyhovoval.
V letech 1938–1942 byl velvyslancem ve Washingtonu. Po roce 1945 byl rektorem Pekingské národní univerzity, avšak po uchopení moci komunisty musel odejít ze země. Žil nejprve v New Yorku, později na Tchaj-wanu, pro nějž začal znovu pracovat jako diplomat, roku 1957 byl jeho zástupcem v OSN. V roce 1958 se postavil do čela tchajwanské akademie věd (Academia Sinica), vedl ji až do své smrti v roce 1962.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hu Shih | Chinese leader and scholar. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hu Shih | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Hu Shih and Chinese language reform [online]. 2017-02-07 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chu Š’ na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Chu Š’
