Přeskočit na obsah

Christian Friedrich Schönbein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christian Friedrich Schönbein
Narození18. října 1799
Metzingen nebo Residential and commercial building Reutlinger Straße 2 (Metzingen)
Úmrtí29. srpna 1868 (ve věku 68 let)
Baden-Baden
Místo pohřbeníWolfgottesacker
Alma materUniverzita Tübingen
Erlangensko-norimberská univerzita
Povoláníchemik, politik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelUniverzita v Basileji
OceněníVasův řád
honorary doctorate of the University of Basel
čestný doktor Freiburské univerzity
společník Edinburské královské společnosti
Funkcerektor University v Basileji
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Friedrich Schönbein (18. října 1799 Metzingen29. srpna 1868 Baden-Baden) byl německo-švýcarský chemik. Je známý především díky vynálezu palivových článků a objevu střelné bavlny a ozónu.

Schönbein se narodil v německém Metzingenu, ve třinácti letech šel do učení do chemické a farmaceutické firmy v Böblingenu. Díky svému nadšení, získal potřebné dovednosti a znalosti, aby mohl požádat a uspět u zkoušky u profesora chemie v Tübingenu. Po úspěšném složení zkoušky a několika přesunech, získal v roce 1828 místo na Basilejské univerzitě, kde v roce 1835 získal profesorskou pozici. V Basileji zůstal až do své smrti v roce 1868 a je zde i pohřben.[1]

Během experimentů s elektrolýzou vody, které prováděl na univerzitě v Basileji, zaznamenal nezvyklý zápach v laboratoři. To byl první důkaz toho, že se povedlo připravit nový, dosud neznámý produkt. Tento, jak se domníval nový prvek, pojmenoval ozón, z řeckého οζω, ozó, voním, podle intenzivního zápachu i v nepatrných koncentracích.[2][3]

Výbušniny

[editovat | editovat zdroj]

I přes manželčin zákaz Schönbein příležitostně experimentoval doma, v kuchyni. Jednoho dne v roce 1845 rozlil směs kyseliny dusičné a sírové. K setření použil bavlněnou kuchyňskou zástěru. Když ji pak pověsil uschnout nad sporák, došlo k jejímu zapálení a velmi prudkému spálení, zdálo se, že zástěra zmizela. Důvodem byla nitrace celulózy v bavlně, za vzniku nitrocelulosy, nitro skupiny slouží jako vnitřní zdroj kyslíku, při zahřátí pak dochází ke kompletní a prudké oxidaci.

Schönbein rozpoznal možnosti nové sloučeniny. Klasický černý střelný prach, který byl již 500 let využíván na bojištích, uvolňuje při explozi černý dým, který znečišťuje vojáky, zbraně i celé bojiště. Nitrocelulóza se zdála být kandidátem na bezdýmný střelný prach pro děla a náboje. Proto tuto sloučeninu pojmenoval střelná bavlna.

Pokusy o výrobu střelné bavlny pro vojenské účely byly zprvu neúspěšné, protože v továrnách docházelo k častým explozím a rychlost hoření bavlny byla příliš vysoká. Roku 1884 se podařilo Paulu Vieillemu úspěšně připravit bezdýmný střelný prach, který nazval Poudre B. V roce 1891, James Dewar a Frederick Augustus Abel připravili tzv. Kordit, což je bezpečná směs nitroglycerinu a nitrocelulózy používaná ve formě vláken.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian_Friedrich_Schönbein na anglické Wikipedii.

  1. OESPER, Ralph E. Christian Friedrich Schonbein. Part I. Life and character. Journal of Chemical Education. 1929-03-01, roč. 6, čís. 3. Dostupné online [cit. 2016-02-03]. DOI 10.1021/ed006p432. (EN) 
  2. OESPER, Ralph E. Christian Friedrich Schonbein. Part II. Experimental labors. Journal of Chemical Education. 1929-04-01, roč. 6, čís. 4. Dostupné online [cit. 2016-02-03]. DOI 10.1021/ed006p677. (EN) 
  3. http://www.scs.illinois.edu/~mainzv/HIST/awards/OPA Papers/2001-Rubin.pdf[nedostupný zdroj] THE HISTORY OF OZONE. THE SCHÖNBEIN PERIOD, 1839-1868

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]