Přeskočit na obsah

Chloracetaldehyd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
chloracetaldehyd
Obecné
Systematický názevchlorethanal
Sumární vzorecC₂H₃ClO
Identifikace
Registrační číslo CAS107-20-0
Vlastnosti
Molární hmotnost77,987 Da
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chloracetaldehyd (systematický název chlorethanal) je organická sloučenina se vzorcem ClCH2CHO. Podobně jako některé příbuzné sloučeniny je vysoce elektrofilním reagenciem a potenciálně nebezpečným alkylačním činidlem. Běžně se nevyskytuje v bezvodé formě, nýbrž jen jako hydrát (acetal), ClCH2CH(OH)2. Chloracetaldehyd je užitečnou surovinou pro syntézu, např. farmaceutických sloučenin.

Syntéza a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Hydrát chloracetaldehydu se vyrábí oxidací vodného roztoku vinylchloridu pomocí chloru:

ClCH=CH2 + Cl2 + 2 H2O → ClCH2CH(OH)2 + 2 HCl

Lze ho připravovat také z vinylacetátu.[2]

Jakožto bifunkční sloučenina je chloracetaldehyd všestranným prekurzorem mnoha heterocyklických sloučenin. Kondenzuje s deriváty thiomočoviny za vzniku aminothiazolů. Tato reakce byla dříve důležitá jako prekurzor sulfathiazolu, jednoho z prvních sulfonamidů.[2]

Životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Chloracetaldehyd je metabolitem při degradaci 1,2-dichlorethanu, který se nejprve převádí na chlorethanol. Tato metabolická dráha je velmi důležitá, protože se ročně vyrábí miliony tun 1,2-dichlorethanu jakožto prekurzoru vinylchloridu.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloroacetaldehyde na anglické Wikipedii.

  1. a b Chloroacetaldehyde. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b JIRA, Reinhard; KOPP, Erwin; MCKUSICK, Blaine C.; RÖDERER, Gerhard; BOSCH, Axel; FLEISCHMANN, Gerald. Chloroacetaldehydes. S. a06_527.pub2. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry [online]. 2007-07-15 [cit. 2020-11-23]. S. a06_527.pub2. DOI 10.1002/14356007.a06_527.pub2. (anglicky) 
  3. JANSSEN, Dick B.; VAN DER PLOEG, Jan R.; PRIES, Frens. Genetics and biochemistry of 1,2-dichloroethane degradation. S. 249–257. Biodegradation [online]. 1994-12 [cit. 2020-11-23]. Roč. 5, čís. 3–4, s. 249–257. DOI 10.1007/BF00696463. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]