Chloracetaldehyd
chloracetaldehyd | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | chlorethanal |
Sumární vzorec | C₂H₃ClO |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 107-20-0 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 77,987 Da |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chloracetaldehyd (systematický název chlorethanal) je organická sloučenina se vzorcem ClCH2CHO. Podobně jako některé příbuzné sloučeniny je vysoce elektrofilním reagenciem a potenciálně nebezpečným alkylačním činidlem. Běžně se nevyskytuje v bezvodé formě, nýbrž jen jako hydrát (acetal), ClCH2CH(OH)2. Chloracetaldehyd je užitečnou surovinou pro syntézu, např. farmaceutických sloučenin.
Syntéza a reakce
[editovat | editovat zdroj]Hydrát chloracetaldehydu se vyrábí oxidací vodného roztoku vinylchloridu pomocí chloru:
- ClCH=CH2 + Cl2 + 2 H2O → ClCH2CH(OH)2 + 2 HCl
Lze ho připravovat také z vinylacetátu.[2]
Jakožto bifunkční sloučenina je chloracetaldehyd všestranným prekurzorem mnoha heterocyklických sloučenin. Kondenzuje s deriváty thiomočoviny za vzniku aminothiazolů. Tato reakce byla dříve důležitá jako prekurzor sulfathiazolu, jednoho z prvních sulfonamidů.[2]
Životní prostředí
[editovat | editovat zdroj]Chloracetaldehyd je metabolitem při degradaci 1,2-dichlorethanu, který se nejprve převádí na chlorethanol. Tato metabolická dráha je velmi důležitá, protože se ročně vyrábí miliony tun 1,2-dichlorethanu jakožto prekurzoru vinylchloridu.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloroacetaldehyde na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Chloroacetaldehyde. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b JIRA, Reinhard; KOPP, Erwin; MCKUSICK, Blaine C.; RÖDERER, Gerhard; BOSCH, Axel; FLEISCHMANN, Gerald. Chloroacetaldehydes. S. a06_527.pub2. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry [online]. 2007-07-15 [cit. 2020-11-23]. S. a06_527.pub2. DOI 10.1002/14356007.a06_527.pub2. (anglicky)
- ↑ JANSSEN, Dick B.; VAN DER PLOEG, Jan R.; PRIES, Frens. Genetics and biochemistry of 1,2-dichloroethane degradation. S. 249–257. Biodegradation [online]. 1994-12 [cit. 2020-11-23]. Roč. 5, čís. 3–4, s. 249–257. DOI 10.1007/BF00696463. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu chloracetaldehyd na Wikimedia Commons