Charles d'Éon de Beaumont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles d'Éon de Beaumont
Charles d'Éon de Beaumont (1792)
Charles d'Éon de Beaumont (1792)
Rodné jménoCharles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée-Robert-Pierre d'Éon de Beaumont
Narození5. října 1728
Tonnerre
Úmrtí21. května 1810 (ve věku 81 let)
Londýn
Místo pohřbeníSt Pancras Old Church Garden Gates And Railings To Road Frontage
Alma materPařížská univerzita
Povolánídiplomat, spisovatel, špión a voják
Oceněnírytíř Řádu svatého Ludvíka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d'Éon de Beaumont, rovněž Chevalier d'Éon (5. října 1728,Tonnerre21. května 1810, Londýn) byl francouzský diplomat, voják, svobodný zednář, spisovatel a šermíř. Chevalier d'Éon se proslavil tím, že velkou část svého života prožil jako žena a až pitva nakonec rozptýlila pochybnosti o jeho skutečném fyzickém pohlaví.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jako syn právníka Louise d'Éon de Beaumont a Françoise de Chavanson navštěvoval Collège Mazarin v Paříži až do roku 1749, kdy získal doktorát obojího práva. Poté byl přijat do pařížského parlamentu jako advokát, sekretář finančního úřadu a královský cenzor. Upoutal pozornost prince de Conti (1717–1776), který ho doporučil Ludvíkovi XV. Oba měli nápad poslat ho do Ruska v roce 1756 jako špióna (oficiálně jako tajemníka velvyslance Douglase) v rámci své tajné diplomacie (Secret du roi). Měl se setkat s carevnou Alžbětou Petrovnou bez vědomí jejího kancléře Alexeje Petroviče Bestužev-Rjumina, který nesnášel Francii, čímž zlepšil zamrzlé diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi. D'Éon si získal důvěru carevny, která navázala korespondenci s Ludvíkem XV. V roce 1757 byly diplomatické styky obnoveny a Rusko se v sedmileté válce přiklonilo na stranu Francie a Rakouska.

V roce 1761 se d'Éon vrátil do Francie. Po celý život měl pověst vynikajícího šermíře. Bojoval v sedmileté válce pod maršálem de Broglie a byl zraněn u Ultropu. U Osterwiecku jeho útok donutil pruský prapor ke kapitulaci.

V roce 1763 byl vyslán do Londýna jako sekretář velvyslance Louis-Jules Mancini-Mazarini, vévody de Nivernais, ale tajně jako diplomat s vyjednávacími pravomocemi. Byl zapleten do četných intrik a rád navazoval kontakty v kruzích britské šlechty tím, že jim dodával vlastní víno. Král Jiří III. jej vybral jako nositele ratifikačních listin pro mírové smlouvy. D'Éon obdržel od Ludvíka XV. Řád sv. Ludvíka s hodností rytíře. Jelikož jednal v Londýně na přímý tajný příkaz krále bez vědomí ministra zahraničí a oficiálně popíral jakékoli spojení, dostal se s ministrem do konfliktu, když byl do Londýna jmenován nový velvyslanec de Guerchy. Poté, co vzdoroval rozkazům vzdát se svého diplomatického postu a opustit Londýn, zůstal v Londýně jako politický exulant a získal důležité vládní dokumenty. Na svou obranu nechal v roce 1764 v Londýně publikovat diplomatickou korespondenci o svém odvolání.

Přibližně od roku 1763 žil d'Éon alespoň část času v ženské identitě, což mělo také ztížit jeho vydání. V Londýně se stal svobodným zednářem v La Loge de l'Immortalite No. 376, což byla francouzská lóže. V lednu 1769 byl povýšen na mistra. V roce 1766 obdržel od Ludvíka XV. roční penzi 12 000 livrů a pokračoval ve své špionážní činnosti.

Po smrti Ludvíka XV. v roce 1774 d'Éon usiloval o návrat do Francie. Nový král s tím souhlasil a nabídl mu vysokou penzi za vrácení tajných vládních dokumentů, ale výslovně si stanovil podmínku, že d'Éon musí nosit ženské šaty. V roce 1777 se Chevalier d'Éon vrátil do Francie jako „Chevalière Charlotte d'Éon“. Přemluvil ho k tomu dramatik a agent Beaumarchais, který byl vyslán do Londýna. V roce 1779, když ho tato role unavila a znovu se objevil jako muž, byl králem uvězněn a propuštěn, až když souhlasil, že bude znovu nosit ženský oděv.

V roce 1785 se znovu přestěhoval do Anglie. V důsledku francouzské revoluce přišel d'Éon o důchod a byl nucen si vydělávat na živobytí prodejem své cenné knihovny a veřejnými šermířskými duely v ženských šatech, které pořádal, dokud nebyl v roce 1796 vážně zraněn. Nabídl se, že zřídí a povede ženský regiment na podporu francouzské revoluce, což bylo odmítnuto i přes přímluvu Lazara Carnota. Své poslední roky prožil s vdovou jménem Cole. V roce 1805 začal psát paměti, které byly vydány posmrtně. Britská královna Šarlota Mecklenburko-Střelická, se kterou se znal od své cesty do Ruska v roce 1756, mu vyplácela penzi. Zemřel v Londýně v roce 1810.

Sexuolog Havelock Ellis razil počátkem 20. století s odkazem na rytíře d'Éon termín „eonismus“ pro tehdy zvané „transvestitní tendence". Dnes mu odpovídá termín transgender.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gary Kates: Monsieur d'Eon ist eine Frau. Die Geschichte einer Intrige, Verlag Klein, Hamburg 1996, ISBN 3-89521-035-8
  • Edna Nixon: The royal spy. The strange case of chevalier d'Eon. Heinemann, London 1966
  • Pierre Pinsseau: L'etrange destinée du chevalier d'Eon. Edition Clavreuil, Paris 1945
  • John B. Telfer: The strange career of the Chevalier d'Eon de Beaumont. Longmans, London 1885
  • Ernest A. Vizetelly: The true story of the chevalier d'Eon. His experiences and his metamorphoses in France, Russia, Germany and England. Tylston, Edwardson & Marsden, London 1895

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]