Charles Péguy

Charles Péguy
Charles Péguy
	Charles Péguy (1908)
Rodné jméno	Charles-Pierre Péguy
Narození	7. ledna 1873; Orléans
Úmrtí	5. září 1914 (ve věku 41 let); Le Plessis-l'Évêque
Místo pohřbení	Mémorial, Grande Tombe de Villeroy (Chauconin-Neufmontiers)
Alma mater	École normale supérieure; Lakanalovo lyceum; Collège Sainte-Barbe
Povolání	spisovatel, básník, esejista, novinář, filozof, dramatik, voják a literární kritik
Ocenění	Estrade-Delcros award (1911); Broquette-Gonin prize in poetry (1915); rytíř Řádu čestné legie; zemřel pro Francii; Všeobecná soutěž; … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Charlotte Péguy
Děti	Pierre Péguy; Marcel Péguy; Germaine Péguy
Podpis
Web	www.charlespeguy.fr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Péguy (7. ledna 1873 Orléans – 5. září 1914 Villeroy) byl francouzský spisovatel, filosof a básník.

Život

Narodil se v chudé řemeslnické rodině a otec mu zemřel krátce po narození. V letech 1879–1885 navštěvoval základní školu, kde si ho všiml ředitel a zajistil mu stipendium, aby mohl v letech 1885–1891 pokračovat na lyceu v Orléans. Po přípravce ve Sceaux a roční vojenské službě byl roku 1894 přijat na École normale supérieure (ENS) v Paříži. Mezi jeho učiteli byl také Romain Rolland a Henri Bergson, který na něho měl veliký vliv. Péguy byl vášnivý republikán a měl blízko i k socialistům, a když vypukla Dreyfusova aféra, postavil se rozhodně na jeho stranu.

„	Tyranie je vždycky lépe organizovaná než svoboda.	“
— Ch. Péguy

Roku 1897 se oženil s Ch.-F. Baudouinovou, s níž měl čtyři děti, a začal psát do Revue socialiste. Když neuspěl v závěrečné zkoušce na ENS, založil blízko Sorbonny knihkupectví, které se stalo centrem Dreyfusových obhájců. Dlouho podporoval Jeana Jaurese, svého spolužáka z ENS, postupně se však se socialisty rozešel, protože jim vytýkal nedostatek vlastenectví a později také proticírkevní zákonodárství J. Ferryho. „Nechci, aby druzí byli stejní. Chci, aby zůstali jiní.“ Péguyho vřelé francouzské vlastenectví a důraz na osobní statečnost silně ovlivnily francouzský odpor za druhé světové války i Ch. de Gaulla.

„	Nikdo netuší, jakých zbabělostí jsou dnešní Francouzi schopni, jen aby nevypadali málo pokrokoví.	“
— Ch. Péguy^[1]

Roku 1900 založil Péguy literární časopis Les cahiers de la quinzaine, kam psal také Romain Rolland, Julien Benda, Georges Sorel, Daniel Halévy a André Suares. Časopis měl velké finanční problémy a nevycházel pravidelně, nicméně do roku 1914 vyšlo 229 čísel. Péguy se v těchto letech stává jedním z prvních kritiků „modernity“, které vyčítá sobectví a hamižnost, zbabělou pohodlnost a mravní rozklad společnosti. „Jako se křesťan připravuje na smrt, připravuje se moderní člověk na důchod.“ Proti tomu zdůrazňuje odvahu a její velké vzory, především Janu z Arku. V jeho díle se také projevuje nový zájem o křesťanskou mystiku zároveň s rozhodným odporem vůči antisemitismu.

„	Všechno začíná mystikou a končí politikou.	“
— Ch. Péguy

Roku 1913 se Péguy s rodinou přestěhoval do Bourg-la-Reine, dokončil básnický epos „Eva“ a knihy o Bergsonovi a o Descartovi. V srpnu 1914 narukoval do armády jako poručík pěchoty a hned v září padl ve Villeroy, těsně před začátkem bitvy na Marně.

„	Homér je dnes ráno nový a svěží – a nic nevypadá tak staře a unaveně jako dnešní noviny.	“
— Ch. Péguy

Odkaz

Péguyho vášnivé dílo mělo už za jeho života značný vliv a po první světové válce byla po něm pojmenována řada ulic a zejména škol. K nám jeho dílo uvedl Josef Florian, takže inspirovalo řadu katolických myslitelů a básníků. Mezi překladateli byli básníci Bohuslav Reynek a Ivan Slavík. Úplné vydání jeho spisů ve 20 svazcích vyšlo v letech 1916–1955, úplné vydání básní a próz v edici Pléiade (4 svazky) bylo dokončeno 1992. Jeho odkaz aktualizoval roku 1992 filosof Alain Finkielkraut esejem Le Mécontemporain („Nesoučasník“).

„	Svět je plný poctivých lidí. Poznají se podle toho, že své špatnosti nedělají tak šikovně.	“
— Charles Péguy^[2]

Dílo

Eseje

De la raison (O rozumu), 1901
Notre Patrie (Naše vlast), 1905
Situations (Situace), 1907–1908
L'Argent (Peníze), 1913
Note sur M. Bergson et la philosophie bergsonienne (Poznámka o Bergsonovi a jeho filosofii), 1914
Note conjointe sur M. Descartes et la philosophie cartésienne (Poznámky o Desrartovi a karteziánské filosofii), 1914
Clio. Dialogue de l'histoire et de l'âme païenne (Clio. Dialog o historii a pohanské duši), 1931
L'Argent suite (Peníze – pokračování), 1932
Véronique. Dialogue de l'histoire et de l'âme charnelle (Veronika. Dialog o historii a tělesné duši), Gallimard, 1972

Poesie

La Tapisserie de Sainte Geneviève et de Jeanne d'Arc (Koberec svaté Jenovéfy a Jany z Arku), 1913
Ève (Eva), 1913

Divadlo

Jeanne d'Arc (Jana z Arku), Paris, Librairie de la Revue socialiste, 1897
Le Porche du Mystère de la deuxième vertu (Brána k tajemství druhé ctnosti), 1912
Le Mystère des Saints Innocents (Tajemství svatých Neviňátek), 1912

Sebrané spisy

Œuvres complètes de Charles-Péguy (1873-1914), Paris, NRF, Gallimard, 1916-1955 (20 vol.)
Œuvres poétiques complètes, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1941
Œuvres en prose complètes I, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1987
Œuvres en prose complètes II, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1988
Œuvres en prose complètes III, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1992

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Péguy na francouzské Wikipedii.

↑ Ch. Péguy, Œuvres en prose, 1898–1908, Gallimard, coll. Bibliothèque de la Pléiade, 1959, str. 834
↑ Ch. Péguy, Œuvres en prose, 1909-1914. Paris : Gallimard, coll. Bibliothèque de la Pléiade, 1959, str.. 1176

Literatura

Ottův slovník naučný nové doby, heslo Péguy, Charles. Sv. 8, str. 959.
Ch. Péguy, Eseje. Olomouc: Votobia 1993
Ch. Péguy, Eva. Náchod: P. Maur 2003
Ch. Péguy, Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc. Stará Říše 1916
Ch. Péguy, Ta jediná je paní - Chudoba. Praha: Vyšehrad 1971
Romain Rolland, Péguy. Paris 1946

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Péguy na Wikimedia Commons
Osoba Charles Péguy ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Charles Péguy
(francouzsky) Život a dílo
(anglicky) R. McInerny, Charles Péguy (2005)^{[nedostupný zdroj]}

[1] Ch. Péguy, Œuvres en prose, 1898–1908, Gallimard, coll. Bibliothèque de la Pléiade, 1959, str. 834

[2] Ch. Péguy, Œuvres en prose, 1909-1914. Paris : Gallimard, coll. Bibliothèque de la Pléiade, 1959, str.. 1176

[1]

[2]