Alain Finkielkraut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alain Finkielkraut
Alain Finkielkraut par Claude Truong-Ngoc juin 2013.jpg
Rodné jméno Alain Luc Finkielkraut
Narození 30. června 1949 (69 let)
Paříž
Povolání filozof, rozhlasový moderátor, spisovatel, professeur des universités, rozhlasový producent a spisovatel literatury faktu
Alma mater École normale supérieure de Saint-Cloud
Lyceum Jindřicha IV.
Témata Historie idejí, Modernost, vzdělávání, politická filosofie a náboženství
Významná díla Le Nouveau Désordre amoureux
The Unhappy Identity
La Seule Exactitude
Ocenění Prix Européen de l'Essai Charles Veillon (1984)
Prix de l'essai (2010)
důstojník Řádu čestné legie
Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael)
Vlivy Alexis de Tocqueville
Ernest Renan
Franz Rosenzweig
Hannah Arendtová
Emmanuel Lévinas
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alain Finkielkraut (* 30. červen 1949) je francouzský filozof a esejista židovského původu. Je konzervativní orientace, silně ho ovlivnil Emmanuel Lévinas. Proslavil se svými knihami, v nichž kritizoval modernismus. V knize Le nouveau désordre amoureux útočil na sexuální revoluci 60. let a na ideologii roku 1968 (Gilles Deleuze, Guy Debord, situacionismus). V knize La Défaite de la pensée útočil na myšlenku „kulturní politiky“, kterou ve Francii prosazoval zejména socialistický ministr kultury Jack Lang. Modernitu v ní označuje za barbarskou. Odmítá též myšlenku pokroku, náboženství humanismu, zbožnění myšlenky univerzálních lidských práv (droit-de-l'hommisme: „lidskoprávismus“) či multikulturalismus. Silně brání státní školství jako pilíř republikánské tradice. Napsal též řadu prací na téma antisemitismu, varoval především před vznikem nového antisemitismu, který je mutací islamismu a radikálního levičáctví (antisémitisme islamo-progressiste).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Le nouveau désordre amoureux, 1977
  • Ralentir, mots-valises!, 1979
  • Au coin de la rue, l'aventure, 1979
  • Petit fictionnaire illustré: les mots qui manquent au dico, 1981
  • Le Juif imaginaire, 1981
  • L'Avenir d'une négation, 1982
  • La Sagesse de l'amour, 1984
  • La Défaite de la pensée, 1987
  • La Mémoire vaine, du Crime contre l'humanité, 1989
  • Comment peut-on être Croate?, 1992
  • L'Humanité perdue, 1996, Paris
  • Le Mécontemporain. Charles Péguy, lecteur du monde moderne, 1992
  • L'Ingratitude. Conversation sur notre temps avec Antoine Robitaille, 1999
  • Une Voix vient de l'autre rive, 2000
  • Internet, l'inquiétante extase, 2001
  • Penser le XX. siècle, 2000
  • Des hommes et des bêtes, 2000
  • L'imparfait du présent. Pièces brèves, 2002
  • Enseigner les lettres aujourd'hui, 2003
  • Les Battements du monde, 2003
  • Au nom de l'Autre. Réflexions sur l'antisémitisme qui vient, 2003
  • Nous autres, modernes: Quatre leçons, 2005
  • Ce que peut la littérature, 2006
  • Entretiens sur la laïcité. Avec Benny Lévy, 2006
  • Qu'est-ce que la France, 2007
  • La Querelle de l'école, 2007
  • Philosophie et modernité, 2008
  • Un cœur intelligent, 2009
  • L’Explication, conversation avec Aude Lancelin, 2010.
  • Et si l'amour durait, 2011

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Destrukce myšlení, Brno, Atlantis 1995.
  • Co kdyby láska nikdy neskončila, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2014
  • Jedině to je přesné, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2017
  • Proslovy ve Francouzské akademii, Praha–Vysoké Mýto, Sumbalon, 2017

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alain Soral, Socrate à Saint-Tropez: texticules, Éditions Blanche, 2003.
  • Jacques Bolo, La Pensée Finkielkraut (les émeutes, l'école, l'antisémitisme, le racisme) et sa réplique!, Lingua Franca, 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]