Charles Colbert, markýz de Croissy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charles Colbert, markýz de Croissy
Francouzský ministr zahraničí Charles Colbert de Croissy
Francouzský ministr zahraničí Charles Colbert de Croissy
Narození 5. srpna 1629
Remeš
Úmrtí 28. července 1696 (ve věku 66 let)
Versailles
Ocenění Důstojník Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
Děti Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy
Rodiče Nicolas Colbert de Vandières
Příbuzní Nicolas Colbert a Jean-Baptiste Colbert (sourozenci)
Funkce Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ25727098 (1668–1675)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ66087991
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ63411602
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ81636573
vyslanec
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles-François Colbert, markýz de Croissy et de Torcy (Charles-François Colbert, marquis de Croissy et de Torcy) (5. srpna 1629, Remeš, Francie28. července 1696, Versailles, Francie) byl francouzský státník a diplomat, mladší bratr Jeana-Baptista Colberta. Od mládí zastával správní funkce ve francouzských provinciích, později byl diplomatem a účastníkem řady mírových jednání. V letech 1668–1674 byl vyslancem v Anglii a nakonec ministrem zahraničí (1680–1696). Patřil k významným osobnostem dobyvačné zahraniční politiky Ludvíka XIV., v roce 1676 získal titul markýze. Funkci ministra zahraničí po něm převzal syn Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy, který ji vykonával do smrti Ludvíka XIV.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z obchodnické rodiny, která během 17. století dosáhla významu ve státních službách a získala několika šlechtických titulů, byl mladším bratrem prvního ministra Jeana-Baptista Colberta. Narodil se jako pátý syn bankéře Nicolase Colberta (1590–1661) a jeho manželky Marie Pussortové (1598–1659). Nicolas působil jako bankéř v Remeši, odkud krátce po Charlesově narození rodina přesídlila do Paříže. Charles od mládí působil ve státních službách a vlivem svého bratra se již v roce 1654 stal intendantem armády lokalizované v jižní Francii. Od roku 1656 byl intendantem v Alsasku a zároveň parlamentním radou v Metách. Ještě za éry kardinála Mazarina pobýval na několika diplomatických misích v německých zemích. V roce 1662 byl prezidentem parlamentu v Metách a v letech 1663–1665 královským zplnomocněncem v provinciích Touraine, Anjou a Maine. Během devoluční války zastával funkci generálního ubytovatele armády (1667–1668). V letech 1668–1675 byl intendantem v Paříži a Île-de-France, tento úřad ale již fakticky nevykonával, protože v té době pobýval jako vyslanec v Londýně. Od roku 1663 byl právníkem u státní rady (maître des requêtes) a od roku 1669 řádným členem státní rady, zastával také čestnou dvorskou funkci pokladníka královských řádů (Grand Trésorier des Ordres du Roi).

Diplomat a ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Colbertů

V roce 1668 byl francouzským delegátem při uzavření Cášského míru, kterým Francie mimo jiné potvrdila svůj nárok na dobytá města ve Flandrech a Colbert poté usiloval o funkci intendanta v tomto regionu. V letech 1668–1675 byl vyslancem v Londýně, výsledkem této diplomatické mise byla především Doverská smlouva, která zajišťovala Anglii francouzskou finanční podporu a směřovala ke spojenectví proti Nizozemí. Poté, co Anglie odstoupila od spojenectví, podílel se od roku 1676 na diplomatických jednáních v Nijmegen, která v letech 1678–1679 skončila uzavřením několika mírových smluv (Nijmegenský mír). V roce 1679 byl vyslán do Bavorska, kde jménem králova nejstaršího syna, dauphina Ludvíka, požádal o ruku princezny Marie Anny Bavorské (sňatek byl uzavřen v zastoupení koncem ledna 1680 v Mnichově).

Když byl v roce 1679 odvolán dosavadní zahraniční ministr markýz de Pomponne, na jeho místo byl po návratu z Bavorska jmenován v únoru 1680 Charles Colbert. Jako ministr zahraničí musel akceptovat názory Ludvíka XIV., do jeho kompetencí navíc zasahovali další vlivní ministři, mimo jiné jeho bratr Jean-Baptiste a synovec Jean-Baptiste Colbert, markýz de Seignelay nebo ministr války markýz Louvois. Přesto patřil k významným strůjcům kontroverzní politiky reunií (připojování území na východní hranici Francie, která historicky spadala pod Francouzské království). Reunie vedly k válce (1683–1684), díky níž Francie získala Alsasko, Lucembursko a Štrasburk. Rostoucí moc Ludvíka XIV. o několik let později pod záminkou Falckého dědictví vedla ke vzniku široké protifrancouzské koalice a devítileté válce (1688–1697). Francie sice ještě počátkem 90. let slavila úspěchy na bitevních polích, ale kvůli finančním potížím začaly v roce 1696 probíhat separátní mírové rozhovory s Nizozemím. Charles Colbert jako ministr zahraničí připravil půdu pro mírová jednání, smlouva z Rijswijku byla ale uzavřena až v roce 1697. Charles Colbert de Croissy zemřel již v červenci 1696 na zámku ve Versailles. Za zásluhy získal Řád sv. Ducha a Řád sv. Michala.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1664 se oženil s Françoise Bérault (též Béraud, 1642–1719), dcerou bohatého bankéře a dvořana Jacquese Béraulta. Françoise při příležitosti sňatku obdržela vysoké finanční věno a navíc byla dědičkou panství Torcy a Croissy (východně poblíž Paříže), od jejichž názvu byl odvozen titul markýze pro tuto rodovou větev. Z jejich manželství pocházelo sedm dětí:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]