Cesta středu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Cesta středu (čínsky v českém přepisu Čung-jung, pchin-jinem Zhōng​yōng, znaky 中庸) je jedna z tzv. Čtyř knih konfucianismu, vydaných filozofem Ču Sim v roce 1190. Kniha se tak stala jedním ze základů pro výuku konfucianismu.

Cesta středu byla původně jednou z kapitol v Knize obřadů, až Ču Si ji osamostatnil a zařadil mezi čtyři základní výukové konfuciánské texty. Tradičně byl za autora považován Konfuciův vnuk C’-s’, už učenec Cchuej Šu (1740–1816) však na základě textového rozboru C’-s’ovo autorství zpochybnil. Přinejmenším části knihy pocházejí až z období Západní Chan (206 př. n. l. – 8 n. l.).[1]

Podle textu je dodržování „čung-jung“ (v překladu: nauka středu, učení o středu, nauka o středu, moderace, přímost v řízení, objektivita, upřímnost, čestnost, pravdomluvnost, vhodnost, rovnováha, nepřítomnost předsudků) hlavním tématem konfuciánského myšlení. Člověk se má držet středu za každých okolností; takové chování odpovídá zákonům přírody. Například přítel by neměl být ani příliš blízký, ani příliš daleký, a člověk by neměl být ani příliš smutný, ani příliš veselý.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čung-jung na slovenské Wikipedii.

  1. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2010-7-24 [cit. 2014-05-29]. Kapitola Zhongyong 中庸 "The Doctrine of the Mean". Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]