Cecilia Eusepi

Cecilia Eusepi
Blahoslavená; Cecilia Eusepi; OSSM
	servitská terciářka
	Fotografie
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	třetí řád servitů
Osobní údaje
Datum narození	17. února 1910
Místo narození	Monte Romano; Italské království
Křest	26. února 1910
1. svaté přijímání	2. října 1917
Biřmování	27. května 1917
Datum úmrtí	1. října 1928
Místo úmrtí	Nepi; Italské království
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	kostel San Tolmeo ai Servi, Nepi, Itálie
Národnost	italská
Rodiče	Antonio Eusepi a Paulina Mannucci
Svatořečení
Začátek procesu	23. ledna 1954
Beatifikace	17. června 2012 ; Piazza della Bottata, Nepi, Itálie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	1. října
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svaté	panna
Patronka	servitských terciářů
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cecilia Eusepi, OSSM (17. února 1910, Monte Romano – 1. října 1928, Nepi) byla italská římská katolička, členka třetího řádu servitů. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 17. února 1910 v Monte Romano jako poslední z jedenácti dětí Antoniu Eusepi Paulině Mannucci. Pokřtěna byla 26. února téhož roku od arcikněze Uga Fulignoliho. Její otec zemřel v dubnu roku 1910, kdy na smrtelné posteli svěřil péči o rodinu svému švagrovi (jejímu strýci z matčiny strany) Filippu Mannuccimu. Dne 6. ledna 1915 byla odvezena na malou farmu nedaleko Nepi, kde žila se svými sourozenci, matkou a strýcem z matčiny strany. Dne 27. května 1917 přijala z rukou biskupa Luigiho Olivarese svátost biřmování. První svaté přijímání přijala dne 2. října 1917.

Dne 5. září 1916 započala své studium na škole vedené cisterciačkami a roku 1922 vstoupila k servitům do třetího řádu. Téhož roku také vstoupila do Katolické akce. Dne 14. února 1922 přijala škapulíř a jméno Maria Angela. Roku 1923 obdržela povolení od místního biskupa vstoupit i přes nízký věk jako postulantka do kongregace servitek. Studovala v Římě, v Pistoii a v Zarau. V Pistoii žila v letech 1923–1926, avšak kvůli tuberkulóze, která jí byla diagnostikována v létě roku 1926 se musela 23. října vrátit domů do Nepi.

V té době již byla známá pro svůj duchovní život a lidé, včetně duchovních si k ní chodili pro radu. Tehdy se setkala se servitským knězem Gabrielem M. Roschinim, který se stal jejím zpovědníkem a duchovním vůdcem. Ten jí nařídil, aby si sepsala životopis, který začala psát dne 29. května 1927 a dokončila dne 12. září 1928.

Zemřela na tuberkulózu dne 1. října 1928 v noci ve svém domě v Nepi. Dne 16. března 1944 byly její ostatky přeneseny do kostela San Tolmeo ai Servi v Nepi.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Její beatifikační proces započal dne 23. ledna 1954, čímž obdržel titul služebnice Boží. Dne 1. června 1987 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 1. července 2010 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.