Carmen Laforet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carmen Laforet
Portrait Carmen Laforet.jpg
Rodné jméno Carmen Laforet y Díaz
Narození 6. září 1921
Španělsko
Úmrtí 28. února 2004 (ve věku 82 let)
Madrid
Příčina úmrtí Alzheimerova choroba
Povolání spisovatelka
Stát ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Alma mater Universidad Complutense de Madrid or Universidad de Madrid
Žánr román
Ocenění Nadalova cena (1944)
Premio Fastenrath (1948)
Manžel(ka) Manuel Cerezales González (1946–1970)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carmen Laforet (6. září 192128. února 2004) byla španělská prozaička.

Narodila se v Barceloně v rodině architekta. Po dvou letech se rodina přestěhovala do města Las Palmas na ostrově Gran Canaria (Kanárské ostrovy). Po skončení občanské války se Carmen do Barcelony vrátila, aby zde na univerzitě studovala filozofii a práva. Od roku 1942 ve studiích pokračovala v Madridu, kde se seznámila se svým manželem.

Ve svých 23 letech získala Premio Nadal (velmi významné ocenění za španělskou literatura) za svou knihu s názvem Nada, které mělo velký úspěch. Byly publikovány 3 různé vydání ve stejném roce. Později pokračovala ve své výpravné próze a vydala několik novel.

Carmen Laforet byla nemocná a poslední roky svého života strávila v odcizení. Do poslední chvíle bojovala se zákeřným Alzheimerem. Zemřela 29.února 2004 v Madridu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do povědomí čtenářů vešla svým prvním románem Nic (Nicota; Nada). Carmen Laforet nejprve sepsala převyprávění jednoho roku života mladé dívky Andrey. Nakladatelství Destino v Barceloně v té době pořádalo soutěž o původní román k uctění památky předčasně zemřelého barcelonského spisovatele a novináře Eugenia Nadala. Po naléhání přátel do nakladatelství příběh poslala.

Soutěže se účastnilo 25 děl. Carmen zvítězila a takřka přes noc se stala slavnou. Do konce roku 1945 vyšel román třikrát a všechna vydání byla ihned rozebrána. Jako motto knihy si autorka vybrala úryvek z Jimenézovy stejnojmenné básně (Nic). Vznikly také dvě filmové verze.

Po velkém ohlasu prvního díla, celé Španělsko napjatě očekávalo další dílo. Po 7 letech (1952), ve kterých se vdala a stala se matkou několika dětí, vyšel román Ostrov a démoni (La isla y los demonios). Tento román je inspirován jejím dětstvím a dospíváním na Kanárských ostrovech. Odborníci[kdo?] tvrdí, že tento román je méně spontánnější, ale jinak o nic horší než prvotina Nic. Ovšem ani ji nijak nepřekonal.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • kniha povídek Výzva (La llamada; 1954)
  • román Nová žena (La mujer nueva; 1956)
  • román Oslnění (La insolación; 1963)
  • kniha Dívka a jiné povídky (La niňa y otros cuentos; 1970)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]