César pro nejlepší dokument
César pro nejlepší dokument je jedna z kategorií francouzské filmové ceny César. V roce 1995 byla kategorie poprvé vyhlášena, ovšem pod názvem César pro nejlepší film s dokumentárním charakterem. Od roku 2007 existuje ve své stávající podobě.
Vítězové a nominovaní[editovat | editovat zdroj]
90. léta[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995: César pro nejlepší film s dokumentárním charakterem
- 1995: Délits flagrants, režie Raymond Depardon
- Bosna!, režie Bernard-Henri Lévy a Alain Ferrari
- La Véritable Histoire d'Artaud le Mômo, režie Gérard Mordillat a Jérôme Prieur
- Montand, režie Jean Labib
- Tsahal, režie Claude Lanzmann
- Tzedek, režie Marek Halter
- Veillées d'armes, režie Marcel Ophüls
0. léta[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2007: César pro nejlepší dokument
- 2007: Dans la peau de Jacques Chirac, režie Karl Zéro a Michel Royer
- La Fille du juge, režie William Karel
- Ici Najac, à vous la terre, režie Jean-Henri Meunier
- Là-bas, režie Chantal Akerman
- Zidane, portrét 21. století, režie Douglas Gordon a Philippe Parreno
- 2008: L'Avocat de la terreur, režie Barbet Schroeder
- 2009: Agnesiny pláže, režie Agnès Varda
- Jmenuje se Sabine, režie Sandrine Bonnaire
- J'irai dormir à Hollywood, režie Antoine de Maximy
- Tabarly, režie Pierre Marcel
- La Vie moderne, režie Raymond Depardon
10. léta[editovat | editovat zdroj]
- 2010: L'Enfer d'Henri-Georges Clouzot, režie Serge Bromberg a Ruxandra Medrea
- 2011: Oceány, režie Jacques Perrin a Jacques Cluzaud
- 2012: Tous au Larzac, režie Christian Rouaud
- 2013: Neviditelné lásky, režie Sébastien Lifshitz
- 2014: Cesta do školy, režie Pascal Plisson
- Jak jsem nenáviděl matiku, režie Olivier Peyon
- Poslední z nespravedlivých, režie Claude Lanzmann
- Tajemství lesa, režie Luc Jacquet
- Dům rozhlasu, režie Nicolas Philibert
- 2015: Le Sel de la Terre, režie Wim Wenders a Juliano Ribeiro Salgado
- 2016: Zítra, režie Cyril Dion a Mélanie Laurent, produkce Bruno Levy
- Perleťový knoflík, režie Patricio Guzmán, produkce Renate Sachse
- Cavanna jusqu'à l'ultime seconde, j’écrirai, režie Denis Robert a Nina Robert, produkce Denis Robert, Nina Robert a Bertrand Faivre
- Chybějící obraz, režie Rithy Panh, produkce Catherine Dussart
- Německá mládež, režie Jean-Gabriel Périot, produkce Nicolas Brevière
- 2017: Merci patron!, režie François Ruffin
- 2018: Nejsem žádný tvůj negr, režie Raoul Peck
- 12 jours, režie Raymond Depardon
- À voix haute : La force de la parole, režie Stéphane de Freitas
- Carré 35, režie Éric Caravaca
- Visages, villages, režie Agnès Varda a JR
- 2019: Ni juge, ni soumise, režie Jean Libon a Yves Hinant
- America, režie Claus Drexel
- De chaque instant, režie Nicolas Philibert
- Le Grand bal, režie Laetitia Carton
- L'État contre Mandela et les autres, režie Nicolas Champeaux a Gilles Porte
20. léta[editovat | editovat zdroj]
- 2020: M, režie Yolande Zauberman
- 68, mon père et les clous, režie Samuel Bigiaoui
- Pohoří snů, režie Patricio Guzmán
- Lourdes, režie Thierry Demaizière a Alban Teurlai
- Wonder boy Olivier Rousteing, né sous X, režie Anissa Bonnefont
- 2021: Adolescentes, režie Sébastien Lifshitz
- 2022: La Panthère des neiges, režie Marie Amiguet a Vincent Munier
- Animal, režie Cyril Dion
- Větší než my, režie Flore Vasseur
- Debout les femmes !, režie Gilles Perret a François Ruffin
- Indes galantes, režie Philippe Béziat
- 2023: Návrat do Remeše, režie Jean-Gabriel Périot
- Allons enfants, režie Thierry Demaizière a Alban Teurlai
- Roky Super-8, režie Annie Ernauxová a David Ernaux-Briot
- Srdce dubu, režie Laurent Charbonnier a Michel Seydoux
- Jane očima Charlotte, režie Charlotte Gainsbourgová
- 2024: Čtyři sestry, režie Kaouther Ben Hania
- Atlantic Bar, režie Fanny Molins
- Little Girl Blue, režie Mona Achache
- Notre corps, režie Claire Simon
- Na lodi Adamant, režie Nicolas Philibert
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku César du meilleur film documentaire na francouzské Wikipedii.