Branišovský les

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu Les
Branišovský les
Branišovský les, cesta 01.jpg
Typ smíšený
Ochrana ne
Rozloha asi 300 ha
Poloha
Kraj Jihočeský
Okres České Budějovice
Obec Branišov
Katastrální území České Budějovice 2, Branišov u Dubného, Litvínovice, Třebín
Nadmořská výška 392-442 m n. m.
Zeměpisné souřadnice
Branišovský les
Branišovský les

Branišovský les (také zvaný Bor) je smíšený les, který se rozkládá mezi českobudějovickým sídlištěm Máj, čtvrtí Zavadilka a obcemi Branišov, Mokré a Třebín. Jižní část přechází v Homolský les, který přiléhá na Letiště České Budějovice. Severovýchodní část lesa je v soudobých mapách označována názvem V Boru, jihozápadní jako Vlčí jáma. Les je známý řadou tragických událostí, pověstí a příběhů popisujících paranormální jevy.[1]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Oblast byla výrazně ovlivněna činností člověka (využívána jako výletní lesopark, střelnice a vojenský prostor). Část lesa byla vykácena v souvislosti s výstavbou sídliště Máj (oblast s ulicemi Volfa, Chlajna a základní školou). Les se rozkládá v nadmořské výšce kolem 400 m n. m., většinu severovýchodní části pokrývá smrkový porost s přimíšeným dubem (v menší míře dalšími listnáči), v jihozápadní části převládá borovice. Některé lesní cesty a okraje lemují duby.

Sídla, stavby a historie[editovat | editovat zdroj]

Samota U Petrů, bývalá hájovna

Některé prameny zmiňují menší osadu v této oblasti již na přelomu 15. a 16. století.[2] V současnosti se na mýtině V Boru nachází dům č. p. 48 s několika dalšími objekty a při silnici (ul. Branišovská) zahrádkářská kolonie. Stávala tu dále výletní restaurace U Hada pojmenovaná po jejím majiteli Františku Hadovi.[3] Za minulého režimu byla její budova využívána k ubytování malé vojenské posádky.[1] Současná restaurace se nachází v jiném (novém) objektu. Severní část Boru byla za první republiky využívána jako příměstský park, dodnes je zde možné vidět torza obvodových zdí menší budovy. Šlo o prvorepublikový lesní altán, který sloužil k občerstvení výletníků. Po válce byl využíván v rámci vojenského prostoru jako strážnice.[1] Nedaleký val (u obdélníkového rybníčku) fungoval jako vojenská střelnice. Střelnice v této oblasti existovala již za Rakouska-Uherska.

Křížek u odbočky na statek U Petrů, 1850

Jihozápadní část lesa (Vlčí jáma) ze severovýchodu uzavírá opuštěný statek U Petrů (v některých mapách označený názvem U Lesa) s patrnými prvky selského baroka. Před vraty stojí kaple z roku 1915 vystavěná Kateřinou Gramanovou v památku jejího zesnulého manžela Josefa.[4] V interiéru je oltář s výjevy Anděla strážce, Krista na hoře Olivetské a svatého Václava[4] (pozn. tato informace již není aktuální, interiér byl zdevastován bezdomovci). Odbočku příjezdové cesty z asfaltky doplňuje litinový křížek z roku 1850. V severním cípu Vlčí jámy stojí opuštěný vojenský objekt, jihovýchodní část lemují novostavby u Mokrého a jihozápadní část chaty u Městského rybníka (Třebín). U lesních cest se nachází několik menších sakrálních staveb; dřevěná boží muka zvaná Černý sloup na křižovatce tří lesních cest a dále křížek.

V roce 2014 společnost Lesy a rybníky města Českých Budějovic s.r.o. v Boru vybudovala lesní stezky s odpočívadly. Od sídliště Máj vede na Zavadilku naučná stezka s řadou informačních tabulí věnujících se tématům s lesem spojeným, např. Dřeviny, Zvěř nebo Lidé a les.[5]

Roku 2017 vydal spolek Paranormal tým z.s. tři články spisovatele Jaromíra Jindry, které dokládají, že les Bor v letech 1865-1914 nebyl tamními periodiky ani jednou zmíněn pro možné paranormální jevy s nimiž je v současné době tolik spojován.[6]

Příběhy, pověsti, nadpřirozené jevy a bytosti[editovat | editovat zdroj]

Oblast Branišovského lesa - Boru a jeho okolí je známa řadou pověstí, obtížně vysvětlitelných událostí a příběhů. U části z nich není snadné doložit původ.[1]

Bažiny, rybníčky a vodník[editovat | editovat zdroj]

Současné bažiny v Boru byly původně mnohem rozsáhlejší, dobrovolně nebo nedobrovolně v nich ukončil život nejeden pocestný. Duše těchto osob zůstaly v oblasti a vystupují z bažin, kam se snaží svést kolemjdoucí. Jednoho z někdejších rybníčků se týkala pověst o vodníkovi.

Mokřady v Branišovském lese

Zastřelená hlídka[editovat | editovat zdroj]

Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, odehrála tragédie, při které zahynulo několik vojáků. Nejrozšířenější verze příběhu hovoří o čtveřici vojáků a týká se oblasti u bývalého strážního domku (viz výše). Jednu dvojici při noční stráži střídala druhá, jeden z vojáků se začal v cosi proměňovat[2] (případně vojáky vystrašila „hrůza vycházející z lesa“[1]), což vyvolalo vzájemnou střelbu.[1] V jejím důsledku tři zemřeli na místě, čtvrtý na následky poranění zemřel po převozu do nemocnice.[2]

Podle výpovědi obyvatele samoty V Boru se příběh odehrál na jiném místě a týkal se dvojice vojáků, kteří se zastřelili ze žárlivosti.[1] Podle jiného svědka, který v roce 1973 sloužil v Benešově, proběhlo tehdy mimořádné vojenské školení na téma „přepadení a zabití hlídky u muničního skladu v Budějovicích záškodnickou skupinou“.[1] Další svědek, který sloužil v roce 1983 v Českých Budějovicích jako velitel tanku, potvrdil, že se v době jeho služby měli postřílet dva vojáci na stráži. Popisoval, že v tehdejší době docházelo v důsledku nesmyslných rozkazů z vedení útvaru k mimořádnému vypětí, což v kombinaci s nedodržováním norem vedlo k abnormálnímu stresu, který snadno mohl mít tragické následky. Oblast ve své zprávě označuje jako „prokleté místo“.[1]

Tragédii, která je spojována s obdobím 60. až 80. let, se snažil objasnit scenárista, novinář a televizní redaktor Otomar Dvořák. V pražském vojenském archivu v záznamech z let 1969 až 1985 o případu nenašel zmínku. Připouští, že v případě vyšetřování případu vojenskou nebo státní policí mohou být materiály dosud tajné.[1]

Havárie UFO[editovat | editovat zdroj]

V oblasti mělo dojít k pádu neznámého objektu, který připomínal obrovskou zářící kouli. Oblast na rok uzavřela speciální jednotka, přístup do ní neměla ani místní vojenská posádka.[2] Po zpřístupnění prostoru zůstaly na místě živé stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou (u země a ve vyšších partiích byly kmeny nepoškozené).

Podle vyjádření českobudějovických hasičů došlo k opálení kůry kolem roku 2000, kdy v Boru hořel suchý podrost. Požár se podařilo zlikvidovat dříve než se rozšířil na stromy. To ale příliš nekoresponduje s popisem jednostranně (z jihovýchodu) sežehnutých kmenů. Svědek, který v Č. Budějovicích v osmdesátých letech sloužil, připustil, že i kdyby do oblasti spadlo letadlo, cvičná raketa nebo vrtulník, mohlo to vést ke zcela nelogickým reakcím a opatřením tehdejšího velení.[1]

Strom oběšenců[editovat | editovat zdroj]

Bývalý hotel Praha

V roce 1927 byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha (dnes jde o budovu č. p. 5, později po požáru stavebně upravenou a v současnosti využívanou jako obecní úřad). Jedněmi z návštěvníků byla mladá dvojice (podle některých zdrojů milenci, podle jiných manželé). Dvojice vyrazila na výlet, ale zpět se již nevrátila, byla nalezena oběšená na stromu v Branišovském lese. Na tomtéž stromu byla později nalezena další oběšená žena.[1] Místní obyvatel, pan Kříž, který do lesa chodil na dříví, se rozhodl dění učinit přítrž a příslušnou větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Nakonec vesničané celý strom porazili, rozřezali a na místě spálili.[1]

I poté ale několik osob tvrdilo, že při procházení kolem tohoto místa slyší hlas, který je nabádá k sebevraždě. Poblíž místa, kde strom rostl, stojí dřevěná boží muka zvaná Černý sloup.

Černý muž[editovat | editovat zdroj]

Černý sloup, dřevěná boží muka

Také nazývaný Pán lesa, Černý rytíř ap. V lese bylo několikrát spatřeno zjevení popisované jako vysoký muž s širokým černým kloboukem a dlouhým černým pláštěm. Jeho nohy se nedotýkají země, ale rozplývají nad povrchem, takže vypadá, jakoby se vznášel.[1] Většina zdrojů uvádí, že obličej je překrytý do čela staženým kloboukem, jen některé zmiňují bílou tvář téměř bez rysů, pouze s náznakem úst a očí. Bytost se může velmi rychle pohybovat. První datované pozorování pochází z roku 1993, další z roku 1994.[2] V některých případech zjevení předcházela tichá hudba připomínající zvuk panovy flétny. Přítomnost bytosti podle některých svědků provází zšeření a pokles teploty v jejím okolí.[1][2]

Kroky v listí[editovat | editovat zdroj]

Dalším opakovaně popisovaným jevem jsou kroky[1][7] slyšitelné v suchém listí, případně ve sněhu. Pronásledovaly osoby procházející lesem, ale žádná bytost, které by mohly patřit, nebyla vidět. Některé zdroje tento jev spojují s Černým mužem.

Červené oči[editovat | editovat zdroj]

Dvojice červených očí vznášejících se zhruba dva metry nad zemí se objevuje po setmění.[2] Někteří svědci oči popisují jako sešikmené, jejich zjevení předcházelo červené světlo. První datované publikované pozorování pochází z roku 1998.[2] Existují snahy tento jev vysvětlit jako pozorování zadních světel aut jedoucích po asfaltce Branišov – České Budějovice. Svědci ale vypovídali, že se k nim červené oči přibližovaly,[2] nebo je pronásledovaly.[7]

Bílá paní[editovat | editovat zdroj]

Zjevení ženy v bílém oděvu je spojováno se zavražděnou obyvatelkou nedaleké samoty, která ani po smrti nenašla pokoje.

Skoky v čase[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1960 se jeden z obyvatel samot U Pěti zlodějů (též Jednoty, ve starších mapách U Čtyř zlodějů) vracel na kole domů z Českých Budějovic, odkud vyrazil v 18 hodin. Při cestě přes Bor (která tehdy byla prašná, neasfaltovaná) se mu zdálo, jako kdyby se celý les vlnil. Po sestoupení z kola si všiml, že se hýbe samotná cesta i štěrk na ní. Když vyjel z lesa a projížděl Branišovem, byl překvapený, že se už v žádném okně nesvítí, přestože mělo být sotva 19 hodin. Poté, co dorazil domů, zjistil, že jsou 3 hodiny v noci. Během cesty, která obvykle trvá hodinu, uteklo devět hodin.[8]

Při procházce Borem si jedna z dvojice žen odběhla do křoví. Když se dlouho nevracela, šla se po ní druhá podívat, ale nebyla tam, ani v okolí. Když jí hledala a přemítala, kam se mohla podít, objevila se z ničeho nic a vyprávěla, že se kolem ní objevila zelená mlha a když se rozestoupila, stála v neznámé krajině plné intenzivních pestrých barev a zlatým městem v dáli. Chvíli si úkaz nechápavě prohlížela, pak k ní ale přistoupil muž v černém, položil jí ruku na čelo a vytlačil zpět do lesa. Zatím co na neznámém místě strávila pár minut, její kamarádka v lese čekala třičtvrtě hodiny.[8] Příběh s časovým posunem datovaný do 20. století je uváděný i z okolí nedalekých Čejkovic.[1]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Krom událostí publikovaných autory, kteří se oblastí dlouhodobě zabývají či zabývali, existuje řada příběhů a vyprávění spadající spíše mezi tzv. urban legends (městské legendy). Řada z nich je více-méně obdobou publikovaných příběhů, některé jsou s nimi v rozporu, případně odporují známým historickým událostem. Prakticky není možné rozlišit, zda jsou zcela smyšlené, vznikly zkomolením již známého příběhu, nebo šlo o zážitek reálné osoby. Specifickou skupinou jsou prokázané podvrhy - údajná fotografie ducha z Boru publikovaná deníkem Aha![9], která ve skutečnosti pochází z Ukrajiny[10], nebo fotografie údajného křížku s portrétem oběšených manželů[9], která ve skutečnosti s místem nesouvisí a pochází z Branišova u Milevska.[11]

Obraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Povídku inspirovanou lesem Bor a přízrakem Pána lesa napsal pro časopis Květy Vladimír Červinka. Scenárista a televizní redaktor Otomar Dvořák připravoval materiály o Boru pro pořad Záhady a mystéria. Během shánění informací mu bylo telefonicky vyhrožováno a byl nabádán aby „šťourání kolem lesa Boru“ zanechal.[1] Z natáčení tohoto dílu seriálu poté za záhadných okolností sešlo.[12]

Roku 2015 spolek Paranormal tým z.s. natočil zde třídílný dokument Duchové lesa Bor, který v pořadu Paranormální tým odvysílala TV Kino Svět.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r DVOŘÁK, Otomar. Největší české záhady. Praha: XYZ, 2007. 254 s. ISBN 978-80-87021-99-6. Kapitola Strašidelný les u Českých Budějovic, s. 11-25. 
  2. a b c d e f g h i VRZALOVÁ, Zdeňka. Tajemný les. Fantastická fakta. 1999, čís. 12, s. 18-19. 
  3. BOSÁK, Michal; KOVÁŘ, Daniel. Názvy budějovických ulic [online]. c-budejovice.cz: Statutární město České Budějovice, rev. 2012-12-19 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  4. a b MAS Blanský les - Netolicko. Branišov - kaplička na samotě U Lesa [online]. jihoceskekaplicky.cz: MAS Blanský les - Netolicko, 2010 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  5. Lesy a rybníky města Českých Budějovic s.r.o. Rekreační les Bor [online]. lesyarybnikymestacb.cz: Lesy a rybníky města Českých Budějovic s.r.o., 2014 [cit. 2018-04-29]. Dostupné online. 
  6. BEZOUŠKA, Ondřej. Les Bor - skutečná historie očima periodik část 1.-3. [online]. České Budějovice: Paranormal tým z.s., únor 2017 [cit. 2017-08-06]. Dostupné online. 
  7. a b redakce. Tajuplná místa Česka nahánějí hrůzu. Novinky.cz [online]. 2013-10-22 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  8. a b VRZALOVÁ, Zdeňka. Tajemný les Bor II. [online]. Mystery Hunters, 2001 [cit. 2015-01-26]. Dostupné online. 
  9. a b hof. Strašidelný les u Branišova - Vyfotili tady ducha!. Aha! (online) [online]. 2010-03-25 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  10. MALÝ, Martin. Děs a hrůza v Branišovském lese. Věstník misantropizace - Misantropův zápisník [online]. 2011-08-07 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  11. Gymnázium, Milevsko. Branišov [online]. Milevsko: Projekt Proměněné Chyšecko - Gymnázium, Milevsko [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  12. DVOŘÁK, Otomar. Návraty do Branišovského lesa [online]. otomar-knihy.webnode.cz: Otomar Dvořák, 2012-07-23 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  13. BEZOUŠKA, Ondřej. Duchové lesa Bor [online]. České Budějovice: Paranormal tým z.s., 3. září 2015 [cit. 2017-08-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]