Bombardino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Článeek s obrázkem

Bombardino je teplý nápoj oblíbený v Itálii během zimní sezóny, zvláště v horských střediscích. Vznikl v horské oblasti Livigna.[1]

Bombardino tvoří z jedné poloviny alkoholický nápoj Advocaat nebo velmi podobný vaječný likér a z jedné poloviny brandy a servíruje se se šlehačkovou čepičkou. Existuje několik variant tohoto nápoje: s kávou (calimero), rumem (pirata) nebo whisky (scozzese). Variantu calimero tvoří z jedné části brandy, z druhé části Vov (likér na vaječné bázi) a z třetí části espresso.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bombardino sul sito cibo360.it

Bombardino je horký alkoholický nápoj, patřící do skupiny míchaných nápojů na bázi kávy. (Velmi přeneseně lze hledat vzdálenou podobnost s irskou kávou)

Vznikl v roce 1972 v Italském Livignu, v provincii Sondrio na lyžařské chatě Mottolino. Jeho skutečným autorem byl pan Aldo Del Bó, tehdejší ředitel lyžařských vleků ve středisku Mottolino a prvním, kdo jej, na jeho požadavek, připravil a servíroval zákazníkům, byl vedoucí provozu lyžařské chaty Baita Mottolino, barista Erich Ciapponi (tehdy 23 let).

  Opravdové původní Bombardino, jak již jej dnes málokterý lyžař zná, je nápoj založený na kávě espresso s přidáním tzv. zabaione (také zabaglione - italský vaječný likér s obsahem alkoholu 17,8%, od 2015 chráněn jako regionální produkt regionu Piemonte ), konkrétně byl tehdy použit Vov a později i Zabov  (tradiční italské značky vaječných likérů). Po našlehání a ohřátí likéru párou je přidána horká káva a brandy a okamžitě pokryto velkou vrstvou šlehačky, aby se zabránilo odpařování alkoholu z teplého nápoje. Šlehačka je nakonec ozdobena špetkou sypaného kakaa. Obsah alkoholu je ve výsledku okolo 30%. Je však na barmanovi, jak silný nápoj namíchá dle množství přidané brandy. V Itálii se do míchaných kávových nápojů alkohol neodměřuje, barman, resp. barista jej přidává z lahve přiměřeně, dle svého uvážení a chuti zákazníka. Poměr ingrediencí je přibližně: 2/3 tvoří káva a vaječný likér v poměru 1:3 a zbývající 1/3 brandy. Podávat by se měl výhradně v nahřátých čirých, průhledných skleněných pohárech. Nutno dodat, že pravé Bombardino je sice tmavě žluté, ale ne křiklavě světle žluté, jak jej známe z lahví s polotovarem. Díky obsahu kávy i dobré brandy je zbarveno lehce do zlatava, po zamíchání do hněda, což však doplňuje výrazně tmavě žlutá sytá barva Vov, nebo Zabov oproti běžným našim vaječným likérům v barvě žluté spíše směřující do bílé. Bombardino bývá při podávání ve vrstvách, kdy káva tvoří tmavý pruh mezi temně žlutým základem a bílou šlehačkou, ale ani podávání již promíchaného nápoje není závadou. Někteří baristé nahřívají párou směs kávy a likéru a poté přidávají jen brandy. Pro zahuštění nápoje, používají výrobci směsí a i v některých barech, kukuřičný škrob, nebo pudinkový prášek na jeho bázi, neboť originální receptura neumožňuje výrobu tak hustého, až krémovitého nápoje, jaký někteří konzumenti upřednostňují na základě pocitu hustší = poctivější.

Prvními konzumenty Bombardina byli lyžařští instruktoři na sjezdovkách Mottolina, pro které jej autor nechal v roce 1972 namíchat. Ti se jím zahřívali v desetiminutové přestávce mezi kurzy. Dle vyprávění pana Ciapponi, neměl nápoj, v té době, ještě své jméno a objednával se pod prostým názvem Vov caldo (horký Vov). Na jednom bujarém večírku lyžařských instruktorů, v chatě Mottolino, prý kdosi (již si nepamatuje kdo) prohlásil, že horký Vov je prostě bomba (bombarďák) –„Bombardino“ a odtud vzešel název, který známe dodnes. Spojení s italským názvem zbraně z 15-století (moždíř – bombarda), případně s historickým hudebním nástrojem bombarda se tak zdá v souvislostech spíše nepravděpodobné, nebo slangově přenesené.

Nápoj se rychle stal hitem a šířil se, jako lavina, nejprve do ostatních barů v Livignu, které tehdy nebylo ještě příliš velkým lyžařským střediskem, ale v roce 1972 se zde konal sraz ředitelů a majitelů Italských lyžařských škol, což se zřejmě stalo důvodem velmi rychlého rozšíření nejprve do Italských Alp, ale dále i do Francie, Rakouska a nakonec snad do celého lyžařského světa. Zajímavostí je, že do sousedícího Švýcarska (Davosu), se kterým je Livigno propojeno v zimě pouze tunelem, se dostala jakási nealkoholická podoba nápoje, podávaná pod názvem Schneeball (sněhová koule).

Obliba nápoje rostla tak, že se z něj stal fenomén alpského lyžování a jeho popíjení u barů na alpských sjezdovkách lyžařským rituálem. Toto přineslo v první řadě i několik variací původního Bombardina, kdy se přimíchávají různé destiláty na místo původní brandy:

Pirata  - Brandy je nahrazena Rumem (karibským, nikoli naším bramborovým likérem)

Scozzese – Brandy je nahrazena Whiskey

Někdy se přimíchává dokonce italská doména Grappa (vínovice). Zde název není nikterak ustálen. Někdy slýcháváme v barech také název Bandito… Zda je to ono? Kdo ví?

  Z důvodu rychlého stoupání alkoholu, z horkého nápoje, do hlav lyžařů, vznikla i méně alkoholizovaná verze:

Calimero, - chybí přidaný destilát a skládá se pouze z kávy a vaječného likéru, se šlehačkou a kakaem. Káva by zde měla být dvojitá, aby doplnila chybějící objem nápoje.

Pro zjemnění nápoje a úsporu likéru se často přidává smetana, která však je běžnou součástí vaječného likéru zabaione.


 Rozmach Bombardina, jako domény alpských sjezdovek, a masová poptávka přináší, také jakousi industrializaci Bombardina, nesporně spojenou s přílivem masy lyžařů, ale i „brigádnického“ sezónního personálu z východního bloku koncem devadesátých let a především po roce 2000. Mnoho producentů alkoholických nápojů reagovalo na obrovskou poptávku namícháním směsi s názvem Bombardino přímo do lahví (liší se principiálně od vaječného likéru zabaione přídavkem škrobu, který po zahřátí nápoj zahušťuje, případně obsahem kávového extraktu), kdy ty levnější (často a ve velkém balení) nemají s původním nápojem mnoho společného. Masová poptávka a sezónní personál v barech, odneslo profesionální baristy míchající Bombardino z jednotlivých ingrediencí a přineslo velké ohřívané zásobníky s permanentními míchadly, naplněné průmyslovým žlutým polotovarem, který se napustí do kelímku a doplní šlehačkou, jako na běžícím pásu. Bohužel jednorázové modré papírové kelímky, s logem M -Mottolino, jsou již běžné i v místě zrodu legendy. Většina milovníků tohoto nápoje a dokonce i mnoho brigádnických „barmanů se zkušenostmi z Itálie“, tedy již dnes prakticky neví, že skutečné Bombardino je míchaný nápoj na bázi kávy, který je produktem baristy a nepochází z lahve v supermarketu. Kávu pak lidé spojují pouze s variací Calimero, kde má naopak chybět brandy a tedy větší síla alkoholu. Projdete li desítky receptů na českém Internetu ( vč. receptu Itala známého z TV), kávu tam již nenajdete a její přítomnost v nápoji tak již dokazuje snad jen původní reklamní plakát z dob začátků nápoje v Livignu. (viz odkaz na článek s obrázkem pod obrázkem výše)