Boje v Indickém oceánu za druhé světové války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Boje v Indickém oceánu za druhé světové války představovaly sérii vojenských operací ve vodách Indického oceánu, v přilehlých mořích a na pobřežích kontinentů Afriky, Asie, Austrálie a mnohých ostrovů, které trvaly od počátku až do konce druhé světové války. Indický oceán představoval pro Spojence důležitou komunikační trasu pro spojení Austrálie s Britskou Indií a pro spojení Britské Indie a Austrálie s bojišti v Evropě a severní Africe. Proti této přepravě mocnosti Osy nasadily ponorky, pomocné křižníky i těžké hladinové jednotky, které podnikaly nájezdy do Indického oceánu. Další bojové operace probíhaly v souvislosti s pozemními boji a obojživelnými operacemi. Od léta 1940 do konce roku 1941 probíhaly na severozápadě Indického oceánu boje během východoafrické kampaně. Od prosince 1941 probíhaly další pozemní boje na východě během japonského postupu v Britské Malajsii, Holandské východní Indii a do Britské Barmy. V květnu 1942 zahájili Spojenci invazi na Madagaskar, který byl v držení Vichystické Francie. V pozdější fázi války pak naopak Britové zahájili postup z Indie do Barmy.

Japonské operace v Indickém oceánu počátkem roku 1942[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Operace C.

V rámci zajištění západního křídla obrany Japonska bylo třeba obsadit ostrovy Andamany a Nikobary v Indickém oceánu. Z těchto ostrovů navíc britské letectvo mohlo ohrožovat japonské jednotky v Barmě. V druhé polovině března 1942 byly Andamany a Nikobary obsazeny japonskými silami.

Britové užívali Cejlon jako leteckou a námořní základnu, která byla jedním z kotvišť britského Východního loďstva. Nejvýznamnější byly přístavy Kolombo na západním pobřeží ostrova a přístav Tirinkumalí na východním pobřeží Cejlonu. Úkolem napadnout Cejlon byl pověřen 1. úderný svaz pěti letadlových lodí admirála Čúičiho Naguma. Vedle Nagumova svazu a jeho doprovodu se výpadu do Indického oceánu zúčastnil i Malajský svaz admirála Džisaburo Ozawy s jednou lehkou letadlovou lodí a několika křižníky. Jeho úkolem bylo napadat a ničit spojenecké obchodní lodě u východního pobřeží Indie v Bengálském zálivu a napadat indické přístavy.

Do února 1942 byla obrana Cejlonu zajišťovaná pouze britským Východním loďstvem a postupně přicházely letecké posily. Velitelem britského Východního loďstva byl nejprve viceadmirál Layton, který se ale v březnu 1942 stal velitelem britských sil na Cejlonu a velitelem Východního loďstva se tak nakonec 26. března 1942 stal viceadmirál sir James Somerville. Somerville měl k dispozici tři letadlové lodě, ale ty se s japonskými nemohly co do úderné síly měřit. Vedle letadlových lodí Východní loďstvo disponovalo pěti starými bitevními loděmi, které doplňovalo několik lehčích jednotek Royal Navy a dalších Spojenců. Britové měli navíc základnu na atolu Addu v souostroví Maledivy, o které ovšem Japonci nevěděli.

Somervill byl o chystaném japonském útoku varován zpravodajskou službou a plánoval se mu postavit v nočním střetnutí, ke kterému ale nakonec nedošlo. V neděli 5. dubna letouny z Nagumových letadlových lodí zaútočily na Kolombo. Japonci se poučili z chyb u Pearl Harboru a hlavní nápor náletu směřovali na přístavní zařízení, dílny, železniční uzel a letiště. V přístavu potopili pouze pomocný křižník HMS Hector a torpédoborec HMS Tenedos. Téhož dne ještě japonské bombardéry potopily křižníky HMS Dorsetshire a HMS Cornwall.

Ozawův Malajský svaz mezitím nerušeně útočil na lodní dopravu v Bengálském zálivu. Od 5. do 9. dubna zde Ozawa potopil na 23 dopravních lodí s tonáží 112 312 BRT. Ve stejné době operovalo několik japonských ponorek u západního pobřeží Indie. Ponorky I-3, I-5, I-6 a I-7 potopily celkem 5 lodí se 32 404 BRT.

Dne 9. dubna podnikly Nagumovy letouny útok na přístav Tirinkumalí a letiště China Bay, který způsobil velké škody na přístavních zařízeních. Navíc byla objevena a následně potopena letadlová loď HMS Hermes a další plavidla. Naopak britský pokus o napadení Nagumových lodí letouny z pozemních základen neuspěl.

Churchill žádal amerického prezidenta Roosevelta o pomoc a odpovědí bylo posílení letecké síly spojenců v Indii. Poškozené přístavy Kolombo a Tirinkumalí byly sice brzy opraveny a ztracené letouny a piloti byli brzy nahrazeni, britské velení však ale poznalo, že Cejlon je příliš vysunutou a těžko udržitelnou základnou. Bylo proto rozhodnuto stáhnout Východní loďstvo k pobřeží Afriky a pro Japonce již nebylo hrozbou.

Další japonské akce v Indickém oceánu[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. dubna Japonci poslali pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru a ponorku I-30, aby se pokusily vypátrat britské Východní loďstvo, které by potom napadly ponorky 8. eskadry.

Ke konci května Japonci zjistili přítomnost britského loďstva u Madagaskaru. Zde britský svaz F podporoval výsadek v Diego Suarez (Madagaskar byl spravován francouzskými vichystickými vojsky, takže se Britové obávali, že by Japonci tento ostrov obsadili stejně jako Francouzskou Indočínu).

30. května pronikly dvě japonské miniponorky do zálivu Diego Suarez. Podařilo se jim poškodit bitevní loď Ramillies a potopit tanker s tonáží 7 000 brt. Ani jedna miniponorka se však zpátky domů nedostala. Jedna zmizela, druhá ztroskotala a posádka byla zastřelena, když se nechtěla vzdát Britům.

Pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru potom operovaly ve střední části Indického oceánu a potopily nebo zajaly 3 lodě s tonáží 21 051 brt. Ponorky 8. eskadry napadaly spojeneckou dopravu u pobřeží Afriky. Jelikož zde nebyl ještě zaveden konvojový systém a protiponorková obrana ještě nebyla plně účinná, japonské ponorky dosáhly značných úspěchů, potopily 22 lodí s celkovou tonáží 99 068 brt.

Pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru po své první plavbě odpluly do Penangu, aby doplnily palivo, a pak se vydaly zpět na Indický oceán.

Konec řádění křižníku Hokoku Maru nastal 11. listopadu 1942. Toho dne vyplula z Austrálie holandská cisternová loď Ondina (kapitán Willem Horsman) v doprovodu indické minolovky Bengal (kapitán William Wilson) na základnu Diego Garcia v Čagoském souostroví (Indický oceán, jižně od Indie). Někdy v půli cesty narazily spojenecké lodě na japonské pomocné křižníky Aikoku Maru a Hokoku Maru a za chvíli vypukla nerovná bitva.

Bengal s dělem ráže 76 mm a Ondina se zastaralým dělem ráže 102 mm na jedné straně, na straně druhé japonské pomocné křižníky s několika děly ráže 140 a 152 mm. Po chvíli boje byl Hokoku Maru zasažen (zřejmě granátem z Bengalu) a náhle začala vybuchovat munice. Křižník za chvíli začal hořet a brzy se potopil. Druhý křižník Aikoku Maru potom poškodil Bengal a Ondinu a potom odplul.

Ondina a Bengal byly sice poškozeny a byly velké ztráty na životech, nakonec se však dokázaly dostat do bezpečí.

Konec japonských operací na Indickém oceánu[editovat | editovat zdroj]

Japonci se už o Indický oceán příliš nestarali, bylo to pro ně vedlejší bojiště a stále více se zabývali Tichým oceánem, kde bylo třeba zastavit postup Američanů a jejich spojenců. Navíc se v Indickém oceánu v říjnu objevily německé ponorky, které Indický oceán „převzaly“.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]