Přeskočit na obsah

Bohumil Dobiáš st.

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akademický sochař Bohumil Dobiáš st.
Narození21. listopadu 1905
Úročnice
Úmrtí11. dubna 1964 (ve věku 58 let)
Bechyně nebo Tábor
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
PovoláníSochař, keramik, pedagog, ilustrátor
ZaměstnavatelStřední průmyslová škola keramická v Bechyni
OceněníVzorný učitel
DětiBohumil Dobiáš
Citát
Talíř je talíř, váza je váza
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Dobiáš starší (21. listopadu 1905 Úročnice – 11. dubna 1964 Bechyně nebo Tábor)[1] byl český sochař, keramik, ilustrátor, pedagog.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Akademický sochař Bohumil Dobiáš st. se narodil 21. listopadu 1905 v Úročnici u Benešova. Studoval v Českých Budějovicích na reálce, odkud ho zájem o sochařství odvedl přes hrnčířské dílny do Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze k profesoru Josefu Drahoňovskému, kde studoval v letech 1926 až 1933.[2] Po pobytu v cizině[3] pracoval v keramických závodech v Bechyni, Svijanech, Hrdějovicích, Kostelci nad Černými lesy, Kleci a Poštorné, kde se důkladně seznámil s řemeslem.[2] V archeologickém ústavu v Praze spolupracoval na rekonstrukci prehistorické keramiky. Působil i jako konzervátor a restaurátor pravěké keramiky v Národním muzeu.[4] Po příchodu do Bechyně v roce 1934 přinesl změny v keramické práci.[5] V keramice navazoval na vzory dávných keramik a exotických národů. Vycházel z povahy materiálu a práce dělal krajně řemeslně.[6] Jako sochař se představil řadou znamenitých věcí, jakými byly podobizny Petra Voka, hudebního skladatele Václava Píchla, gotizující madony, či dekorativní věci Toman a lesní panna. Zabýval se i výzkumem v oboru nových technik, glazur a barev, experimentoval v pojetí keramiky a její technice, zkoušel možnost uskutečnění reliéfu v keramickém závěsném kachli.[7] Inspiroval se lidovou kulturou, písněmi a říkadly. Sochu vytočil jako obyčejný hrnec a pak hmotu vypracoval rukama.[5] Byl jedním z průkopníků české moderní keramiky.[4] Spolupracoval s Krásnou jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce i Svazem československého díla především v drobné dekorativní plastice.[zdroj?]

Byl členem Sdružení jihočeských výtvarníků,[8] Svazu československých výtvarných umělců, členem správní rady Keramické akciové společnosti v Bechyni.[9]

Jeho díla jsou v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Západočeském muzeu v Plzni, v Alšově jihočeské galerii.[zdroj?]

Zemřel 11. dubna 1964 podle některých zdrojů v Bechyni,[10] podle jiných zdrojů v Táboře.[11]

Pedagog

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1935 až do své smrti učil modelování a odborné a figurální kreslení na keramické škole v Bechyni. Tato škola byla zřízena 1. srpna 1883 v souvislosti s rostoucí poptávkou a výrobou keramického zboží.[5] V letech 1960-1964 byl zástupcem ředitele školy. Při škole otevřel dětské kurzy keramiky, kde nechal děti volně pracovat se skutečným keramickým materiálem a technicky je pouze usměrňoval. Dětské výtvory glazoval a vystavoval ve vitrínách i na výstavách. Řada dětí pak nastoupila ke studiu na tříletou keramickou školu. Učil studenty jak oprostit užitnou keramiku od zbytečných ornamentů a důraz kladl na funkci. Talíř je talíř a váza je váza.[5] O keramice a sochařství přednášel i pro veřejnost.[12] Pro děti ilustroval knihu Ivan keramik.[13]

V jeho pedagogické i odborné činnosti pokračoval i syn Bohumil Dobiáš ml.

Věnoval se také publikační činnosti (časopis Panorama, knihy Jak vzniká so­cha, Život a práce Václava Mařana atd.)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1954 Jihočeská výtvarná cena[14]
  • 1960 titul Vzorný učitel[15]
  • 1961 Medaile Ministerstva školství a kultury

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Výstavy autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 1940 České Budějovice, Bechyně, Praha
  • 1949 Praha
  • 1984 a 1995 Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 1984 Bechyně, Bohumil Dobiáš st. Sochař a keramik
  • 1995 Bechyně, Bohumil Dobiáš st.
  • 2013 Bechyně, Hlína věčně živá, keramická tvorba Bohumila Dobiáše st. a Bohumila Dobiáše ml.
  • 2019 Tábor: 3 Dobiášové: Bohumil Dobiáš st., Bohumil Dobiáš ml., Jan Smolík

Výstavy kolektivní - výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1934 až 1950 Členské výstavy Sdružení jihočeských výtvarníků
  • 1941 Praha: Členská výstava Sdružení jihočeských výtvarníků, Dům Jednoty umělců výtvarných
  • 1948 Praha Československá keramika
  • 1949 Praha, Keramické práce B. Dobiáše, Otto Eckerta, St.Mikuláštíka
  • 1965 Hluboká nad Vltavou, České Budějovice, 20 let architektury a výtvarného umění v jižních Čechách
  • 1969 Praha, 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví 1918-1968
  • 1978 Praha, Český funkcionalismus 1920-1940: Architektura, bytové zařízení,užitá grafika
  • 2023 Bechyně, Výstava historické keramiky

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník: I. díl A – I. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 976 s. S. 501. 
  2. ↑ a b BÍLEK, Josef. K nedožitým osmdesátinám ředitele Bohumila Dobiáše st. – Bechyně. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. 1985, čís. 4, s. 306. 
  3. ↑ Bechyně a keramika. 1. vyd. Tábor: Nákladem knihtiskárny Petra Franka, 1941. 91 s. S. 68. 
  4. ↑ a b Bohumil Dobiáš. abART person [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d HAVEL, Vladimír. Jak dělají v Bechyni keramiku. Jihočeská jednota: list národního souručenství. 1944-09-15, roč. 6, čís. 37, s. 4. 
  6. ↑ HOŘAVA, Jiří. Keramika z Bechyně. 1. vyd. České Budějovice: Měsíc ve dne, 2019. 278 s. ISBN 978-80-270-5580-7. 
  7. ↑ mký. Sochař a keramik Bohumil Dobiáš. Jihočeská pravda. 1960-03-29, roč. 16, čís. 38, s. 7. 
  8. ↑ fk. Jihočeští Baťovci otevírají Jihočeský salon: První výstava SVJ od 5. do 19. října. Jihočeská jednota: list národního souručenství. 1941-10-03, roč. 3, čís. 56, s. 5. 
  9. ↑ BURIAN, Rudolf. Keramická akciová společnost v Bechyni konala 19. dubna 1936 řádnou valnou hromadu. Lázně Bechyně. 1936-05-01, roč. 6, čís. 1, s. 7. 
  10. ↑ Třicet pět let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách. 1. vyd. České Budějovice: Alšova jihočeská galerie, 1980. 278 s. S. 74. 
  11. ↑ Bohumil Dobiáš - abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ Sochař Dobiáš přednáší o keramice. Jihočeská jednota: list národního souručenství. 1942-12-11, roč. 4, čís. 49, s. 5. 
  13. ↑ HAVLOVÁ, Jiřina; DOBIÁŠ, Bohumil. Ivan keramik. 1. vyd. Blatná: Bratří Řimsové, 1949. 77 s. 
  14. ↑ jb. Jubileum sochaře. Jihočeská pravda. 1975-11-21, roč. 31, čís. 275, s. 4. 
  15. ↑ Dobiášovský styl stále živý. Jihočeská pravda. 1969-06-27, roč. 25, čís. 149, s. 8. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1973. 205 s.
  • HOŘAVA, Jiří. Keramika z Bechyně. České Budějovice: Měsíc ve dne 2019. 278 s. ISBN 978-80-270-5580-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Dobiáš_st.&oldid=23870371“