Z propagandistických důvodů byla bitva pojmenována jako „druhá bitva u Moháče“ (coby odčinění katastrofální bitvy u Moháče zroku 1526), byť nešlo o stejné bojiště a Moháč je odsud vzdálen 25km. Ztoho důvodu dávají historikové spíše přednost prvně zmíněnému názvu. Vbitvě se jakožto velitel jízdy vyznamenal generál Evžen Savojský.
Císařské pozice, které byly rovnoběžné sřekou Drávou a silnicí Moháč – Siklós, kryly na levém křídle močálovitý tok Karašice a na pravém křídle strmý kopec Harsány (Szársomlyó). Bylo zde rozestaveno 30 000pěšáků[1] a 20000 jezdců. V první linii bylo 34 praporů a 79 švadron, 13 praporů a 63 švadron ve druhé linii. Vnepřehledném terénu poslal vévoda Lotrinský pravé křídlo hlubokým úvozem po úbočí Harsánye. Paša Sulejman považoval tento manévr za oslabení linie a nařídil zaútočit 8000 jezdcům na levé křídlo a probít se do zad druhé linii obrany. Jízda byla odražena a v15.00 hodin byla vyslána část pěchoty pro posílení jezdeckého útoku na levé křídlo. Piccolominiho brigáda o 23 švadronách pod vedením markraběte Bádenského odrazila útočící sipáhíje. Vévoda Lotrinský vedl útok císařského středu (pluky Serényiho, Steinaua, Auersperga a Starhemberga) a ten dosáhl tureckých okopů a vnikl do nich. Kolona pravého křídla postoupila zúbočí Harsánye na šiklóšskou rovinu, rozvinula se a vpadla Turkům do boku a zad.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Nagyharsány na Wikimedia Commons 
