Přeskočit na obsah

Bitva u Jajce (1878)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Jajce (1878)
konflikt: Rakousko-uherské tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878
K. Pippich: Bitva u Jajce
K. Pippich: Bitva u Jajce

Trvání7. srpen 1878
Místookolí města Jajce, Bosenský vilájet
Souřadnice
Výsledekvítězství rakousko-uherské armády
Strany
Bosenský vilájet Bosenský vilájet
Osmanská říše Osmanská říše
Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda
Velitelé
Bosenský vilájet ? Rakousko-Uhersko ?
Síla
6 000 mužů oddíly kraňské XVII. pěší divize
Ztráty
neznámé více než 600 padlých
desítky zraněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Jajce či bitva o Jajce bylo vojenské střetnutí mezi Rakouskem-Uherskem a bosenskými povstalci podporovanými Osmanskou říší, které proběhlo 7. srpna 1878 v rámci rakousko-uherské vojenské kampaně v Bosně a Hercegovině v Bosenském vilájetu o kontrolu nad strategickým městem Jajce. Jednalo se o jeden z nejrozsáhlejších střetů celého tažení, ve kterém rakousko-uherský expediční sbor utrpěl s více než šesti sty padlými vůbec nejtěžší ztráty během jednoho dne v rámci celého tažení.

Na základě závěrů Berlínském kongresu, řešícího tzv. Velkou východní krizi na Balkáně,[1], překročil dne 29. července 1878 XIII. armádní sbor rakousko-uherského expedičního vojska pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, na několika místech řeku Sáva a začal obsazovat území Bosenského vilájetu. Císařská armáda postupovala do oblasti od severní hranice směrem k jihu, kde se setkávala jen s malým vojenským odporem. Rakousko-uherské velení ani s výrazným odporem nepočítalo a mohlo tak snáze dojít k podcenění bojové situace, jak k tomu došlo při jednom z prvních střetů, bitvě u Maglaje, kde část rakouského vojska padla do léčky.

Průběh střetu

[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. srpna postupoval rakousko-uherský voj, tvořený především pěšími oddíly kraňské XVII. pěší divize, směrem k pevnostímu městu Jajce na řece Vrbas. Nedaleko od města byl kordon přepaden silou asi šesti tisíc bosenských povstalců, převážně však tvořených vojáky osmanské armády.[2] Vinou překvapení a patrně i komplikovanému hornatému terénu dosáhla rakousko-uherská armáda vítězství za cenu těžkých ztrát, uváděných v počtu přibližně šesti set padlých.[3]

Hodnocení bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Akce tvořila jeden z významnějších střetů celé rakousko-uherské vojenské kampaně, vedle například bitvy u Doboje 2. září, završené dobytím Sarajeva v září. Ukončeno bylo 20. října 1878,[4] se vzdaly poslední bosenské partyzánské oddíly operující v horách a původní Bosenský vilájet tak zanikl. Následná přítomnost rakousko-uherské moci v Bosně a Hercegovině vytrvala přes tzv. Bosenskou krizi až do konce první světové války, včetně zásadního atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914.

  1. Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
  2. ORESKOVICH, John R. The History of Lika, Croatia: Land of War and Warriors. [s.l.]: Lulu.com 190 s. Dostupné online. ISBN 978-0-359-86419-5. (anglicky) Google-Books-ID: 3wisDwAAQBAJ. 
  3. “In the Service of Humanity and Civilization”? The Austro-Hungarian Occupation of Bosnia and Hercegovina (1878) | Small Wars Journal. smallwarsjournal.com [online]. [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. 
  4. VHU PRAHA [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENCZE, László. SCHUBERT, Frank N. (ed.). The Occupation of Bosnia and Herzegovina in 1878. East European Monographs. Vol. 126. New York: Columbia University Press. 2005. (anglicky)
  • MAYERHOFFER VON VEDROPOLJE, Eberhard. Das Gefecht bei Jajce am 7. August 1878. L. W. Seidel & Sohn. Vídeň. 1904.
  • Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 06.08.1878, 10(178), s. [3]. Dostupné online
  • LJUCA, Adin. Český guláš o bosenském maglajzu; Reflexe Bosny a Hercegoviny v českém akademickém prostředí (1992-2008). In: Bosna 1878-2008: [sborník příspěvků z konference konané ve dnech 29.-30. května 2008 v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF UJEP, 2009, s. 51-67. ISBN 978-80-7414-171-3

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]