Bitva u Deorhamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Deorhamu
konflikt: Střet britských Keltů se Sasy
Archeologické práce na valech kolem Hinton Hillu severně od Dyrhamu
Archeologické práce na valech kolem Hinton Hillu severně od Dyrhamu
trvání: 577
místo: Dyrham, obec na jihu Anglie
výsledek: vítězství Anglosasů (Wessex)
strany
Západní Anglosasové Keltští Britanové
velitelé
Ceawlin
Cuthwine
Conmail
Condidan
Farinmail

ztráty
neznámé neznámé

Bitva u Deorhamu (nebo Dyrhamu) byla rozhodujícím vojenským střetnutím mezi Západními Sasy a britskými Kelty z jihozápadní Anglie v roce 577. Bitva, která byla velkým vítězstvím pro síly Wessexu vedené Ceawlinem a jeho synem Cuthwinem, vyústila v obsazení keltobritských měst Glevum (Gloucester), Corinium Dobunnorum (Cirencester) a Aquae Sulis (Bath). Důsledkem těchto saských územních zisků bylo trvalé kulturní a etnické oddělení Dumnonie (Devon a Cornwall) od Walesu, zřejmě zamezením většího pohybu obyvatel mezi oběma regiony.

Anglosaská kronika je jediným zdrojem, který obsahuje zmínku o bitvě. Ačkoli podává pouze několik detailů, popisuje ji jako velké střetnutí. Za místo bitvy je považován Hinton Hill nedaleko malé obce Dyrham v jižním Gloucestershiru, několik kilometrů na sever od Bathu.

Záznam v kronice[editovat | editovat zdroj]

Anglosaská kronika k roku 577 zaznamenává, že ten rok král Ceawlin z Wessexu a jeho mladý syn Cuthwine bojovali proti Britonům ze Západní země na "místě, které se nazývá [Deorham]". Toto místní označení je obecně považováno za Dyrham v jižním Gloucestershire, na prudkých svazích regionu Cotswolds několik kilometrů severně od Bathu. Západním Sasům v den bitvy přálo válečné štěstí a tři králové Britonů, jejichž jména jsou Coinmail (Cynvael), Condidan (Cynddylan) a Farinmail (Ffernvael), byli zabiti. V důsledku bitvy Západní Sasové obsadili tři významná města: Glevum, Corinium Dobunnorum a Aquae Sulis, v současných hrabstvích Gloucestershire a Worcestershire východně od řeky Severn a malou část severovýchodního Somersetu.[1]

Předpokládaná strategie a taktika[editovat | editovat zdroj]

Údolí řeky Severn bylo vždy pro vojenské operace klíčové a některé z rozhodujících bitev v rámci saského dobytí Británie byly svedeny o jeho kontrolu. V roce 577 Ceawlin pochodoval z údolí řeky Temže přes region Cotswolds, aby si oblast podrobil a zlomil sílu britských Keltů v oblasti dolní řeky Severn.[2][3]

Někteří historici, kupříkladu Welbor St Clair Baddeley[pozn. 1] v roce 1929, dospěli k závěru, že Sasové mohli zahájit překvapivý útok a obsadit hradiště na kopci Hinton Hill[4], protože ovládalo údolí řeky Avon a narušovalo komunikaci na sever a na jih mezi městy Bath a sousedními římsko-britskými městy Gloucester a Cirencester.[pozn. 2][5] Jakmile danou lokalitu obsadili Sasové (a začali na místě posilovat stávající obranné stavby z doby železné), britští Keltové z těchto tří měst byli nuceni spojit a společně se pokusit je vytlačnit. Jejich pokus selhal a tři vzdorující keltobritští králové byli zabiti (jejich jména se uvádějí jako Commagil z Gloucesteru, Condidan z Cirencesteru a Farinmagil z Bathu). Jejich poražené síly byly zahnány na sever od řeky Severn a na jih od Bathu, kde, jak se zdá, začaly se stavbou obranného valu nazývaného Wansdyke v marném pokusu zabránit dalším územním ztrátám.

Vojenský historik podplukovník Alfred Burne[pozn. 3], používající svou teorii o "inherentních vojenských pravděpodobnostech", se rozhodl pro jednodušší vysvětlení této bitvy než Baddeley.[6] Podle jeho názoru Ceawlin metodicky postupoval k řece Severn, přičemž tři skupiny britských Keltů se spojily, aby ho zastavily. Burne předpokládá, že se Keltové zformovali podél dvou mírných hřebenů přetínajících stezku, která obcházela les Braden, s hradištěm na Hinton Hill v zádech jako svým týlním zázemím - podobné postavení, jaké zvolili v bitvě u Beranburhu v roce 556.[6] Burne poukázal na to, že pokud by saský útok donutil Kelty k ústupu z jejich první linie na druhý hřeben poblíž okraje srázu, jakýkoliv další ústup by ponechal jejich boky nekryté proti útoku z kopce. Burne spekuluje, že přesně to se stalo, když tři keltobritští vůdci a jejich hlavní síly byli zatlačeni zpět do hradiště, zatímco saská křídla postupující kupředu obkroužila ostroh, na němž hradiště stojí. Poslední odpor v této pozici by vysvětloval, proč žádný ze tří keltobritských vůdců nebyl schopen uniknout.[6]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Bitva byla velkým vojenským, kulturním a ekonomickým úderem pro pořímštěné Kelty, protože ztratili tři města: Corinium, hlavní město římské provincie (Cirencester); Glevum, bývalý opevněný tábor římských legií (Gloucester); a Aquae Sulis, proslulé lázně a pohanské náboženské centrum (Bath). Archeologický výzkum zjistil, že mnohé římské villy kolem těchto měst byly v této době stále obývány. To naznačuje, že oblast byla ovládána poměrně sofistikovanými a bohatými britskými Kelty. Nicméně nakonec byly opuštěny nebo zničeny, když se území dostalo pod kontrolu Wessexu. Oblast Cirencesteru padla do saských rukou brzy po bitvě, ale mnoho let Sasům trvalo, než kolonizovali Gloucester a Bath.

Někteří historici věří, že tato bitva byla také výchozím bodem odluky, během které se velština a kornština staly dvěma odlišnými jazyky.[6] Germánsky hovořící Sasové nyní ovládali území mezi keltskými populacemi v jihozápadní Anglii na jedné straně a keltskými populacemi ve Walesu a v oblasti Midlands, jejichž území posléze dobyli Anglové z království Mercie v 8. století.[7][8] Jiní poukazují na to, že doprava po vodě byla tehdy jednodušší než po zemi, a tak stále zůstával k dispozici i kontakt po moři. A opravdu velšský genealogický záznam uvádí, že potomci velšských králů z města Pengwern založili v 7. století dynastii v oblasti Glastonbury v současném hrabství Somerset.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Deorham na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Anglo-Saxon Chronicle, s. 577.
  2. Morris, s. 5–6, 255–6.
  3. Myres, s. 162–3, 168.
  4. The Modern Antiquarian
  5. Simon T. Loseby, "Power and towns in Late Roman Britain and early Anglo-Saxon England (Moc a města v pozdně římské Británii a rané anglosaské Anglii)" v Gisele Ripoll a Josep M. Gurt, ed., "{{Lang | la | Sedes regiae (ann. 400-800) (Královská sídla v letech 400-800)} } , (Barcelona, 2000), zejména s. 329 a dále (on-line text)
  6. a b c d Burne, s. 16–21.
  7. Morris, s. 5–6.
  8. Finberg, s. 22–3.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. anglický básník, dramatik, světoběžník, amatérský archeolog a historik, žijící v letech 1856-1945
  2. důležitost přikládaná městům spíše odráží stav společnosti devátého a desátého století, tedy doby, kdy Anglosaská kronika dostávala svou současnou podobu, než aby odrážela stav de-urbanizované společnosti století šestého
  3. Alfred Higgins Burne (1886-1959) byl britský voják a vojenský historik