Bedřich Linhart

Příbuzenstvo
bratr	Zdeněk Linhart (1888 – 1943)
bratr	Otto Linhart (1895 – 1980)
bratr	Václav Linhart (1892 – 1942)
sestra	Marie Linhartová
sestra	Ludmila Stöcklová ; (roz. Linhartová)
švagrová	Božena Linhartová (1897 - 1990)

Bedřich Linhart
Bedřich Linhart
Narození	9. dubna 1886; Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. října 1944 (ve věku 58 let); Praha, Protektorát Čechy a Morava
Povolání	kriminální inspektor,; tlumočník v Petschkově paláci
Zaměstnavatel	československá protektorátní policie
Znám jako	"Polda"
Příbuzní	3 bratři, 2 sestry
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Linhart (9. dubna 1886 v Praze^[6]^[7] – 20. října 1944 v Praze) - nejstarší z bratrů Linhartových, přezdívaný "Polda".^[1]

V legiích

Byl příslušníkem československých legií v Rusku. V říjnu 1918 po sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece (Josef Švec se zastřelil ve štábním vagonu ve stanici Aksakovo-Belebej dne 25. října 1918 ve tři hodiny ráno. Příčnou Švecovy sebevraždy byl fakt, že mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz - vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk - Bugulma) se Bedřich Linhart utkal v pěstním souboji s Josefem Vodičkou. Vodička byl jedním z vůdců levicové opozice a sympatizoval s bolševiky. Demoralizoval stav bojové jednotky a nesouhlasil s nasazením legií proti bolševikům. Nepřímo tak Vodička zavinil smrt plukovníka Švece.^[1]

Práce v odboji

Ve třicátých letech dvacátého století pracoval Bedřich Linhart ve funkci vrchního kriminálního inspektora zpravodajského oddělení československé protektorátní policie. ^[7] V rámci své funkce a s vědomím odboje byl v roce 1939 přeložen do Petschkova paláce.^[1] Jako tlumočník v Petschkově paláci poskytoval v letech 1939 až 1941 československému odboji řadu cenných informací. ^[8] Díky nim se podařilo zachránit mnoho osob před zatčením a mimo jiné například včas varovat vinohradskou redakci ilegálního časopisu V boj před zátahem gestapa.^[1] Je též známo, že Bedřich Linhart ukrýval ve svém vozidle a garáži nějaký čas ilegální vysílačku Sparta Ic.^[1] Další získávání zpráv z Petschkova paláce definitivně skončilo v červnu 1941, kdy byl (jako bývalý legionář) Bedřich Linhart penzionován.^[7]

Zatčení ...

Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)^[9]

Bedřich Linhart byl zatčen gestapem v červenci 1942. Od léta 1942 do 20. října 1944 byl pak vězněn v Pankrácké věznici. ^[8] V pátek dne 20. října 1944 v 16:00 byl popraven v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. ^[8] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:^[9]

MUC. Václav Rusý (vedoucí osobnost ilegální organizace ÚVODu v západních Čechách), ^[9]
JUC. Vítězslav Dvořák (právní úředník na poštovním ředitelství v Praze, levicový odbojář, jedna z vůdčích osobností Ústředního vedení odboje domácího), ^[9]
JUDr. Rudolf Mareš (představitel YMCA, člen ÚVODu a PVVZ) ^[9]
a štábní kapitán Miroslav Šára (starší) (vedoucí odbojové skupiny KOS).^[9]

Dovětek

V roce 1951 se jeho "protivník" z ruských legií Josef Vodička stal členem ÚV KSČ. Ve funkci předsedy ÚV Svazu protifašistických bojovníků prosadil, aby z domu na Národní třídě v Praze byla odstraněna pamětní deska. Ta totiž obsahovala mezi jmény příslušníků československé policie, kteří zemřeli za války v boji proti nacismu i jméno jeho ruského "soka" - Bedřicha Linharta.^[1] Deska byla obnovena až po Sametové revoluci (po roce 1989).^[1]

Pamětní deska rodině Linhartových

Na domě číslo popisné 1063 v ulici "Na Bitevní pláni" (orientační číslo 16; Praha 4, Nusle; nedaleko pražského Paláce kultury) odhalil dne 18. května 2015 (u příležitosti 70. výročí konce války) starosta městské části Praha 4 pamětní desku bratrům Linhartovým. ^[2] ^{[p 1]} V tomto domě žil Otto Linhart, který se (spolu se svými bratry: Bedřichem, Zdeňkem a Václavem) aktivně podílel na nekomunistickém protifašistickém odboji. O provedení pamětní desky a o textu na ní rozhodlo druhé jednání komise "Rady pro kulturu, volný čas a náboženské společnosti" dne 19. února 2015. Jako materiál byla zvolena černá leštěná žula s vyrytým stříbrným písmem a následujícím textem:

           RODINĚ LINHARTOVÝCH

ZA JEJICH OBĚŤ PRO SVOBODU ZEMĚ

         Václav Linhart
   * 21.7.1892    † 4.7.1942
       zahynul při zatýkání

          Zdeněk Linhart
   * 12.5.1888    † 17.1.1943
       zahynul v KT Stutthof

         Bedřich Linhart
   * 9.4.1886    † 20.10.1944
       zahynul v pankrácké věznici

         Otto Linhart
   * 24.9.1895    † 29.3.1980
radiotelegrafista odbojové skupiny ÚVOD,
     dožil se osvobození v ilegalitě

MČ Praha 4, 2015

Bratři Linhartové

Bratři Linhartové
Bedřich Linhart (1886 – 1944)
Zdeněk Linhart (1888 – 1943)
Václav Linhart (1892 – 1942)
Otto Linhart (1895 – 1980)

Místa odpočinku

Otto Linhart spolu se svojí chotí Boženou Linhartovou je pochován na pražském Nuselském hřbitově (Krčská ulice), ostatní členové rodiny Linhartů (Václav Linhart, Bedřich Linhart, Zdeněk Linhart) pak v hrobě rodiny Linhartů na Podolském hřbitově. ^[7] ^[5]

Místa odpočinku členů rodiny Linhartových
Nuselský hřbitov
Otto Linhart
a Božena Linhartová ^[5]
Nuselský hřbitov
Otto a Božena Linhartová
(detail desky) ^[5]
Podolský hřbitov
Václav, Zdeněk a Bedřich Linhartovi ^[7]
Podolský hřbitov
Václav, Zdeněk a Bedřich Linhartovi
(detail desky) ^[7]

Odkazy

Poznámky

↑ Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014.^[7]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Jízda Valkýr, Mistři pěvci, s. 20, 167, 222. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g POLÁK, David. Praha 4 odhalila pamětní desku bratrům Linhartovým [online]. www.praha4.cz, 2015-05-18 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online.
↑ ^a ^b LUDVÍK, Karel. Otto Linhart, radista vysílačky domácího odboje Sparta I a jeho kameničtí podporovatelé: Výstava byla ukončena 30. dubna 2015. [online]. Městské muzeum v Kamenici nad Lipou, Náměstí Čs. armády 1, KAMENICE NAD LIPOU 394 70: [cit. 2015-05-26]. Dostupné online.
↑ Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Linhartové farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
↑ ^a ^b ^c ^d vojáci, hrdinové odboje - Otto Linhart; hrdina protinacistického odboje - radista vysílačky SPARTA [online]. Správa pražských hřbitovů, 2015-08-08 [cit. 2015-10-22]. Dostupné v archivu.
↑ Matriční záznam o narození a křtu Bedřicha Linharta farnost při kostele Narození Pany Marie v Michly
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 490.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 792; Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.

Související články

Externí odkazy

[10] Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014.^[7]

[JaroslavCvancaraNZNS2BedřichLinhart-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Jízda Valkýr, Mistři pěvci, s. 20, 167, 222. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.

[PametniDeskaP4-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g POLÁK, David. Praha 4 odhalila pamětní desku bratrům Linhartovým [online]. www.praha4.cz, 2015-05-18 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online.

[KameniceNadLipou-3] LUDVÍK, Karel. Otto Linhart, radista vysílačky domácího odboje Sparta I a jeho kameničtí podporovatelé: Výstava byla ukončena 30. dubna 2015. [online]. Městské muzeum v Kamenici nad Lipou, Náměstí Čs. armády 1, KAMENICE NAD LIPOU 394 70: [cit. 2015-05-26]. Dostupné online.

[matrikaN1-4] Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Linhartové farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze

[SPH-5] vojáci, hrdinové odboje - Otto Linhart; hrdina protinacistického odboje - radista vysílačky SPARTA [online]. Správa pražských hřbitovů, 2015-08-08 [cit. 2015-10-22]. Dostupné v archivu.

[matrika-6] Matriční záznam o narození a křtu Bedřicha Linharta farnost při kostele Narození Pany Marie v Michly

[BojovniciBriLinhartove-7] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online.

[PadevetBedrichLinhart490-8] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 490.

[ZalujiPankrackaKalvarieII-9] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 792; Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[p 1]