Bedřich Barták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Barták
Narození27. září 1924
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. března 1991 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívýtvarník, grafik, scénograf, restaurátor, ilustrátor, kostýmní návrhář a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Barták (27. září 1924 Plzeň20. března 1991 Praha) byl český malíř, divadelní kostýmní výtvarník a scénograf, grafik a restaurátor, politický vězeň komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Barták[1] se narodil v Plzni jako syn Antonína Bartáka,[2] dirigenta a šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a Marie, roz. Görgové. Matčina rodina provozovala právovárečnou hospodu „U Görgů“,[3] kde se pravidelně setkávaly význačné osobnosti plzeňského kulturního života. V Plzni do roku 1941 vychodil základní školu a absolvoval čtyři ročníky reálného a dva ročníky klasického gymnasia. Pro své výrazné výtvarné nadání pak zamířil na Státní grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Rubeše v oddělení speciálního kreslení. V roce 1943, koncem druhého ročníku, byl totálně nasazen jako pomocný dělník – v letech 1943–44 v ČKD Karlín Praha, a pak od ledna do května 1945 ve Škodových závodech Plzeň. Po válce byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do oddělení ručního tisku na látku k prof. Aloisi Fišárkovi. Po druhém ročníku Bedřich Barták složil zkoušky i na Akademii múzických umění v Praze, kde chtěl studovat jevištní výtvarnictví u prof. Františka Tröstera. Protože však profesor Tröster nakonec nepřednášel, dal přednost dokončení školy uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945–50 u prof. Josefa Nováka v oddělení výstavnictví. V letech 1947–48 se Bedřich Barták v Divadle J. K. Tyla v Plzni podílel jako scénograf na osmi inscenacích. Od února 1949 do září 1950 působil jako grafik v Gramofonových závodech Praha a přímo se výtvarně podílel na aranžmá pro gramofonové závody na jarních Plzeňských výstavních trzích v roce 1949. Spolupodílel se na vytvoření Divadla hudby v Praze, které bylo pro veřejnost otevřeno v říjnu 1949. V té době také vytvořil logo Supraphonu – lva s lyrou.[4]

Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl zatčen a odsouzen na 12 let odnětí svobody za velezradu. Provinil se tím, že ve svém plzeňském bytě nechal přespat své dva kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Jejich záměr byl však Státní bezpečností odhalen a oni vypovídali i o svém posledním noclehu. Většinu z 10 let až do svého propuštění na amnestii v roce 1960 strávil v jáchymovských uranových dolech.[5][6][7][8] Během uvěznění mu zemřeli oba rodiče. Ještě před propuštěním poznal z dopisů i při občasných návštěvách svou budoucí ženu Annu, roz. Hartlovou, která studovala zpěv u jeho otce. Jejich manželství trvalo až do roku 1983, kdy Anna Bartáková zemřela.

Po propuštění nejprve přijal zaměstnání jako stavěč kulis v Divadle E. F. Buriana v Praze, dále se živil jako pomocný aranžér obchodních domů Vývoj Praha (1960–61), pracoval jako písmomalíř v družstvu Stavba Teplice v Čechách (1961–67), jako výtvarník v národním podniku Pramen – potraviny Teplice (1970–72) a v propagačním oddělení komunálních služeb Teplice (1972–75), účastnil se výtvarné spolupráce pro časopis Revue Teplice a ilustroval humoristické povídky na literární dvoustraně víkendových vydání severočeského deníku Průboj. V roce 1968 patřil ke spoluzakladatelům Klubu bývalých politických vězňů K 231 v Teplicích. Dále pracoval jako grafik pro Československou plavbu labsko-oderskou (ČSPLO) a výtvarně spolupracoval se Severočeským symfonickým orchestrem. Postupně navázal uměleckou spolupráci s různými divadly, např. s Krušnohorským divadlem v Teplicích,[9] s Divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, s divadly v Olomouci, v Opavě, v Pardubicích, v Českých Budějovicích,[10] v Brně, v Prešově, a také s pražským Divadlem hudby a Divadlem v Karlíně a Nuslích a během šedesátých let i několikrát hostoval v plzeňském divadle. V únoru 1974 byl Městským soudem v Praze částečně rehabilitován a v roce 1975 nastoupil jako scénograf a kostýmní výtvarník do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Na plzeňské divadelní scéně, ve které mohl naplno rozvinout své výtvarné a umělecké cítění, od té doby spoluvytvořil více než 175 inscenací.[11] Při hostování opery J.K.Tyla v Plzni byly kostýmy Bedřicha Bartáka prezentovány i ve Smetanově divadle v Praze.[12]

Po úspěchu výstav ve Zrenjaninu a Frankfurtu nad Mohanem působil v roce 1969 v grafickém ateliéru Blacha + Seifert[13] v německém Offenbachu. Před narozením dcery Anny se v prosinci 1969 vrátil do Československa.

Bedřich Barták byl soudně kompletně rehabilitován v r. 1990. Zemřel 20. března 1991 v motolské nemocnici v Praze po dlouhé a těžké nemoci.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke svému kádrovému profilu Bedřich Barták nebyl členem Svazu československých výtvarných umělců a možnosti jeho profesního uplatnění v totalitním Československu tak byly značně omezené, zejména pokud jde o pořádání oficiálních výstav.[14] Přesto bylo několik autorských výstav uskutečněno (viz seznam níže).

Kromě divadelní tvorby, grafiky a malby se Bedřich Barták věnoval i restaurování interiérů a tvorbě nástěnných maleb v kostelech a kaplích v Čechách, na Moravě i na Slovensku (viz seznam níže).[15]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1945: 11. listopadu- 2. prosince: Výstava studentů výtvarníků- Uměleckoprůmyslové museum: Bedřich Barták, kresba č.5- Clown.
  • 1949: 30. dubna – 8. května: Plzeňské výstavní trhy: aranžérské a výtvarnické práce pod hlavičkou Gramofonových závodů Praha
  • 1949: 14. října: Otevření Divadla hudby v Opletalově ulici v Praze
  • 1960: listopad– prosinec: Mezinárodní výstava politického plakátu, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha I, Plakát Bedřicha Bartáka: Československý mírový plakát pod číslem 110 v Praze vystaven i na Mezinárodních výstavách politického plakátu v Brně a v Bratislavě
  • 1966: Výstava: Divadelní grafika v Teplicích
  • 1968: 24. listopadu – 30. prosince: Výstava kostýmních návrhů: Sovremena Galeria umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
  • 1969: 26. ledna – 15. února: Výstava: Grafika, Mala galerija umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
  • 1969: Samostatná výstava divadelního plakátu, Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo
  • 1976: Výstava: Divadelní grafika, Divadlo J. K. Tyla v Plzni
  • 1979: 1. června – 1. července: Pražské quadriennale,[16] Praha
  • 1977: 23. října – 20. listopadu: Výstava české scénografie v Opavě[16]
  • 1981: 17. října – 3. ledna 1982: Výstava české scénografie v Opavě[16]
  • 1986: 8. – 22. října: Výstava české scénografie v Praze, III. národní přehlídka, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha[17]
  • 1990: Výstava: Útěky z kriminálu, Divadlo J. K. Tyla v Plzni (poslední výstava s osobní účastí Bedřicha Bartáka)
  • 1992: 27. května – 21. června: Výstava: Výběr z díla, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň
  • 2009: 5. – 31. října: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, Galerie Azyl, Plzeň[18]
  • 2012: 8. července – 23. září: Výstava: Scenérie českého venkova a měst, galerie zámku Kácov[19]
  • 2012: 27. září – 26. října: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, galerie Šatlava, Český Brod[20]
  • 2013: 25. února – 8. března: Výstava Umění v nesvobodě, Festival Mene Tekel 2013, galerie Karolinum, Praha[21][22][23][24]
  • 2013: 6. července – 14. září: Výstava: Koně Bedřicha Bartáka, galerie zámku Kácov[25]
  • 2013: 21. září – 15. listopadu: Výstava: Obrazy – Výběr z díla, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy[26][27]
  • 2014: 10. srpna – 15. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov[28][29][30][31]
  • 2015: 2. července – 17. října: Výstava: Výběr ze zahraniční tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: 20. března – 12. června: Výstava: Výběr z díla k 25. výročí úmrtí, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy[32][33]
  • 2016: 7. srpna – 1. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: 15. října – 10. ledna 2017: Výstava: Evžen Oněgin očima Bedřicha Bartáka, foyer Velkého Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni[34][35][36]
  • 2017: 16. června – 11. září: Výstava: Výběr z díla, galerie zámku v Ratajích nad Sázavou[37]
  • 2017: 25. září – 14. ledna 2018: Výstava: Útěky z nesvobody, foyer Malé scény Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni[38] – výstava tematicky navazující na projekt Západočeské galerie v Plzni: Tenkrát v Evropě- Čeští umělci v totalitních režimech 1938–1953, Výstavní síň Masné Krámy: 22. září 2017–21. ledna 2018[39][40][41]
  • 2021: 27. března – 8. ledna 2022: Výstava: Koně Bedřicha Bartáka jako vzpomínka k 30. výročí umělcova úmrtí ve foyer Malé scény Divadla J. K. Tyla v Plzni[42]

Restaurování interiérů sakrálních staveb, nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Dne 24. února 2019 byl Bedřich Barták ve Vinohradském divadle v Praze vyznamenán Ministerstvem kultury České republiky[46][47] ve spolupráci s projektem Mene Tekel[48][49] titulem Rytíř české kultury in memoriam.[50][51]
  • Osobnost i dílo Bedřicha Bartáka bylo připomenuto na několika výstavách[52] i ve vzpomínkách jeho uměleckých kolegů[53][54]
  • Nástěnné malby a restaurátorské práce Bedřicha Bartáka v sakrálních stavbách byly připomenuty během Noci kostelů dne 24. května 2019 v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Studnici u Náchoda.[55][56] a dne 27. července 2019 při pouti od kapličky sv. Anny v Sudíně do kaple sv. Kříže v Bačetíně, kde proběhla mše v doprovodu hudebního souboru Schola z Nového Hrádku.[57]
  • Divadelní práce Bedřicha Bartáka byla i po jeho úmrtí připomenuta několika představeními nejen v České republice, ale i v zahraničí, např. kostýmy Bedřicha Bartáka z opery Rusalka byly prezentovány při vystoupení Podkarpatské filharmonie v polském Řešově v březnu 2019.[58]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. encyklopedie.plzen.eu [online]. Dostupné online. 
  2. operaplus.cz [online]. Dostupné online. 
  3. www.zanikleobce.cz [online]. Dostupné online. 
  4. Beránek–Lakosilová (2015), s. 117: "Ještě před svým zatčením v r. 1950 grafik Barták vytvořil své nejznámější dílo – firemní symbol Supraphonu (lva s lyrou)."
  5. Karel Kaplan– VladimírPacl (1993), Tajný prostor Jáchymov, s. 120–121, 144–145, 162–163
  6. Jáchymov. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. SVRŠEK, Jiří. Lidé v uranových dolech Jáchymov. kapitola 5. Vězňové a umění [online]. Dostupné online. 
  8. NYKL, L.F. Donedávna-Přísně Tajné-Jáchymov. Ilustrace ak.Malíř Bedřich Barták-dlouholetý mukl na lágru Rovnost [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-16. 
  9. 90 let Krušnohorského divadla Teplice. Dny Ludwiga van Beethovena 1965 [online]. Bedřich Barták- portrét. Dostupné online. 
  10. www.jihoceskedivadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  11. www.casopisharmonie.cz [online]. Dostupné online. 
  12. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  13. Záznam o zrušené firmě Blacha + Seifert GmbH & Co. Werbemittelgesellschaft v německém registru firem. www.deutsche-unternehmen-register.com [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-13. 
  14. www.totalita.cz [online]. Dostupné online. 
  15. krizkyavetrelci.plzne.cz [online]. Dostupné online. 
  16. a b c Beránek-Lakosilová (2015), s. 117: "Bedřich Barták vystavoval své scénické návrhy na Pražském Quadrienále 1979 i na přehlídce české jevištní tvorby v Opavě 1977 a 1981."
  17. services.pq.cz [online]. Dostupné online. 
  18. www.regionplzen.cz [online]. Dostupné online. 
  19. Kácovský zpravodaj, září 2012, str. 8 [online]. Dostupné online. 
  20. Českobrodský zpravodaj. září 2012, str. 30 a 37 [online]. Dostupné online. 
  21. cesky.radio.cz [online]. Dostupné online. 
  22. PODHRÁZSKÁ DUŠKOVÁ, Lucie. Průřez tvorby Bedřicha Bartáka. Nekultura.cz., ISSN 1802-0526 [online]. Výtvarné umění -pozvánka, 2013-02-27 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  23. WINTER, Richard. Festival Mene tekel varuje před totalitou a připomíná osud politických vězňů. Play.cz [online]. 2013-2-26 [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. 
  24. ABART, Archiv výtvarného umění. Umění v nesvobodě- B.Barták: Výbor z díla ak. malíře a politického vězně 25.2 - 7.3. 2013. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-12-4]. Dostupné online. 
  25. Kácovský zpravodaj, říjen 2013, str.10. www.kacov.cz [online]. Dostupné online. 
  26. plzen.rozhlas.cz [online]. Dostupné online. 
  27. VLASTIVĚDNÉ MUZEUM DR.HOSTAŠE V KLATOVECH, příspěvková organizace. Bedřich Barták- obrazy. Kulturní akce na listopad 2013 [online]. kolektivní pozvánka [cit. 2023-12-5]. Dostupné online. 
  28. Na kácovském zámku můžete do poloviny září vidět dílo Bedřicha Bartáka. www.svoboda.info [online]. [cit. 2022-10-06]. Dostupné online. 
  29. OBZORY KUTNOHORSKA. Výstava obrazů Bedřicha Bartáka v Galerii kácovského zámku. www.obzorykutnohorska.cz [online]. 2014-8-5 [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 
  30. MĚSTYS KÁCOV. Výstava obrazů malíře a výtvarníka Bedřicha Bartáka představí Galerie kácovského zámku v rámci kácovského kulturního léta 2014. Posázaví com. [online]. 2014-7-21 [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  31. DIVADLO.CZ, informační portál českého divadla. Výstava vybraných divadelních prací malíře, scénografa a kostýmního výtvarníka Bedřicha Bartáka na zámku Kácov. www.divadlo.cz [online]. 2014-7-28 [cit. 2023-12.-3]. Dostupné online. 
  32. www.pobezovice.cz [online]. str.1. Dostupné online. 
  33. www.cestujemesumavou.cz [online]. Dostupné online. 
  34. Sobota s Evženem Oněginem. www.djkt.eu [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-17. 
  35. Evžen Oněgin-Výstava děl Bedřicha Bartáka. plzenskyrozhled.cz [online]. Dostupné online. 
  36. KADLECOVÁ, Klára. Výstava obrazů malíře,scénografa a kostýmního výtvarníka Bedřicha Bartáka: Výběr z divadelní tvorby k příležitosti premiéry opery Evžen Oněgin. Divadlo.cz. [online]. informační portál českého divadla, 2016-10-13 [cit. 2023-12-2]. Dostupné online. 
  37. Mikroregion Uhlířskojanovicka a Středního Posázaví, červenec 2017, str. 9. www.kacov.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-26. 
  38. Doly místo divadla. V Plzni vystavují útěky z nesvobody scénografa Bedřicha Bartáka. ČT24 [online]. [cit. 2022-10-06]. Dostupné online. 
  39. TZ:Tenkrát v Evropě. Čeští umělci v totalitních režimech 1938- 1953. artalk.cz [online]. Dostupné online. 
  40. Čeští umělci v totalitních režimech 1938-1953. www.zpc-galerie.cz [online]. Dostupné online. 
  41. DIVADLO J.K.TYLA PLZEŇ, Malá scéna. Plzeň 1953. zurnalmag.cz [online]. Žurnál Plzeň, 2017-11-8 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 
  42. ZICHOVÁ, Hana. Září s výstavami v Novém divadle - DJKT - Divadlo J. K. Tyla v Plzni. www.djkt.eu [online]. [cit. 2021-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-06. 
  43. www.obecbystre.cz [online]. strana 7. Dostupné online. 
  44. PETRA, Poulová. Mám radost, když je kostel plný – Rozhovor s Janem Barborkou, administrátorem excurrendo v Bystrém. Bysterský zpravodaj. 2019-08-13, roč. 2019, čís. 2, s. 11–13. Dostupné online. 
  45. farniuradnovyrychnov.cz [online]. Dostupné online. 
  46. www.mkcr.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09. 
  47. DIVADLO.CZ, informační portál českého divadla. Ministr kultury Antonín Staněk ocenil osobnosti V. ročníku dáma. rytíř a mecenáš české kultury. www.divadlo.cz [online]. 2019-2-24 [cit. 2023-12-3]. Dostupné online. 
  48. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  49. www.divadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  50. Státní ocenění Rytíř, Dáma české kultury a Mecenáš české kultury - mkcr.cz. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  51. plzensky.denik.cz [online]. Dostupné online. 
  52. Jana Potužáková – Marie Zajíčková Perem/Štětcem
  53. DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA, Plzeň. Jubilea-10. srpna oslaví 60. narozeniny vedoucí výroby kostýmů Jan Prýmek. Divadelní revue DJKT 2018/3, strana 14 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-08. 
  54. DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA, Plzeň. Jan Prýmek. Divadelní revue DJKT. 2/2022, roč. 2022, čís. 2, s. 25. Dostupné online.  Archivováno 9. 7. 2022 na Wayback Machine.[1][2]
  55. Program Noci kostelů 14.5.2019 ve Studnici. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  56. Podcast Českého rozhlasu Hradec Králově: Výmalba kostela ve Studnici byla za normalizace odvážnou „pirátštinou“ Bedřicha Bartáka podcastu Hradec Králové
  57. Bačetínský zpravodaj 2/2019, s. 28–30
  58. www.mzv.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]