Bedřich Barták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bedřich Barták
Narození 27. září 1924
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 20. března 1991 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání výtvarník, grafik, scénograf, restaurátor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Barták (27. září 1924 Plzeň20. března 1991 Praha[1]) byl český výtvarník, grafik, scénograf a restaurátor, politický vězeň komunistického režimu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Plzni jako syn Antonína Bartáka,[2] dirigenta a šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a Marie, roz. Görgové, jejíž rodina provozovala právovárečnou hospodu „U Görgů“,[3] kde se pravidelně uskutečňovala setkání význačných osobností plzeňského kulturního života. V Plzni do roku 1941 vychodil základní školu a absolvoval čtyři ročníky reálného a dva ročníky klasického gymnasia. Pro své výrazné výtvarné nadání pak zamířil na Státní grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Rubeše v oddělení speciálního kreslení. V roce 1943, koncem druhého ročníku, byl totálně nasazen jako pomocný dělník – v letech 1943–44 v ČKD Praha, a pak od ledna do května 1945 ve Škodových závodech Plzeň. Po válce byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do oddělení ručního tisku na látku k profesoru Fišárkovi. Po druhém ročníku složil zkoušky na Akademii múzických umění v Praze, kde chtěl studovat jevištní výtvarnictví u profesora Tröstera. Protože však profesor Tröster nakonec nepřednášel, dal Bedřich Barták přednost dokončení školy uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945–50 u profesora Nováka v oddělení výstavnictví. Aby mohl finančně podporovat své rodiče, při studiu také pracoval. V letech 1947–48 se podílel jako scénograf na osmi inscenacích plzeňského divadla a od února 1949 do září 1950 působil jako grafik v Gramofonových závodech Praha. V roce 1949 se pod hlavičkou Gramofonových závodů zúčastnil výstavy v Liberci a Plzeňských výstavních trhů. Spolupodílel se na vytvoření Divadla hudby v Praze,[4] které bylo pro veřejnost otevřeno v říjnu 1949. V té době údajně také vytvořil logo Supraphonu – lva s lyrou.[5]

Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl zatčen a odsouzen na 12 let odnětí svobody za velezradu. Ve skutečnosti udělal jen to, že ve svém plzeňském bytě nechal přespat své dva kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Většinu z 10 let až do svého propuštění na amnestii v roce 1960 strávil v jáchymovských uranových dolech.[6][7] Během uvěznění mu zemřeli oba rodiče. Ještě před propuštěním poznal z dopisů i při občasných návštěvách svou budoucí ženu Annu, roz. Hartlovou, která studovala zpěv u jeho otce. Jejich manželství trvalo až do roku 1983, kdy Anna Bartáková zemřela.

Po propuštění se živil jako pomocný aranžér obchodních domů Vývoj Praha (1960–61), písmomalíř v družstvu Stavba Teplice v Čechách (1961–67), výtvarník v národním podniku Pramen Teplice (1970–72), v propagačním oddělení komunálních služeb Teplice (1972–75) a v časopisu Revue Teplice. Postupně začínal spolupracovat s různými divadly, např. s Divadlem J. K. Tyla v Plzni. V únoru 1974 byl Městským soudem v Praze částečně rehabilitován a rok poté nastoupil jako scénograf a kostýmní výtvarník do plzeňského divadla. Od té doby zde spoluvytvořil na 175 inscenací. Vzhledem ke svému kádrovému profilu nebyl členem Svazu československých výtvarných umělců a možnosti jeho profesního uplatnění v totalitním Československu tak byly značně omezené, zejména pokud jde o pořádání oficiálních výstav. Přesto bylo několik autorských výstav uskutečněno (viz seznam níže). Po úspěchu výstavy ve Zrenjaninu a Frankfurtu nad Mohanem působil v roce 1969 v grafickém ateliéru Blacha + Seifert[8] v německém Offenbachu. Před narozením dcery Anny se v prosinci roku 1969 vrátil do Československa.

Kromě divadelní tvorby, grafiky a malby se věnoval restaurování maleb a tvorbě nástěnných maleb (viz seznam níže). Bedřich Barták byl soudně kompletně rehabilitován v r. 1990. Zemřel 20. března 1991 po dlouhé a těžké nemoci.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1949: aranžérské a výtvarnické práce pro Gramofonové závody, Plzeňské výstavní trhy
  • 1949: aranžérské a výtvarnické práce pro Gramofonové závody, Liberec
  • 1949: Otevření Divadla hudby, Praha
  • 1960: Mezinárodní výstava politického plakátu Praha, Brno, Bratislava
  • 1966: Divadelní grafika v Teplicích
  • 1969: Grafika, Zrenjanin, Jugoslávie (první samostatná výstava)
  • 1969: Divadelní grafika, Frankfurt nad Mohanem
  • 1976: Divadelní grafika, Divadlo J. K. Tyla v Plzni
  • 1979: Pražské quadriennale[9]
  • 1977, 1981: výstava české scénografie v Opavě
  • 1990: Útěky z kriminálu, divadlo J. K. Tyla, Plzeň
  • 1992: Výběr z díla, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň
  • 2009: Výběr z celoživotní tvorby, Galerie Azyl, Plzeň
  • 2012: Scenérie českého venkova a měst, galerie zámku Kácov
  • 2012: Výběr z díla, galerie Šatlava, Český Brod
  • 2013: Umění v nesvobodě, galerie Karolinum, Praha
  • 2013: Koně Bedřicha Bartáka, galerie zámku Kácov
  • 2013: Bedřich Barták – výběr z díla, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy
  • 2014: Bedřich Barták – výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2015: Bedřich Barták – výběr ze zahraniční tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: Výběr z díla k 25. výročí úmrtí Bedřicha Bartáka, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy
  • 2016: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: Evžen Oněgin očima Bedřicha Bartáka, Velké divadlo v Plzni

Restaurování interiérů sakrálních staveb, nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jiné zdroje uvádějí úmrtí v Plzeni
  2. A. Barták v Českém hudebním slovníku
  3. Hospoda U Görgů v databázi Zaniklé obce
  4. Divadlo hudby v Českém hudebním slovníku
  5. Beránek–Lakosilová (2015), s. 117
  6. Kaplan–Pacl (1993), s. 120–121, 144–145, 162–163
  7. David (2015), s. 17–18, 196–199
  8. Záznam o zrušené firmě Blacha + Seifert GmbH & Co. Werbemittelgesellschaft v německém registru firem
  9. Beránek–Lakosilová (2015), s. 117

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERÁNEK, Jindřich; LAKOSILOVÁ, Jarmila. Květy jara – plody podzimu : sborník o médiích. [s.l.] : Syndikát novinářů ČR – Klub novinářů Pražského jara ’68, 2015. 448 s.  
  • DAVID, Jaroslav. Mukl 010806 – Životní příběh českého sportovce a vynálezce L. J. Kořána. Brno : Central European Research and Consulting, 2015. 263 s.  
  • FAUKNER, Rudolf. Moderní fysika. Ilustrace Bedřich Barták. IV. rozšířené. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1947. 541 s.  
  • KOCOUREK, Tomáš; CHYTKOVÁ, Anna; CHYTKA, Tomáš. Kostely a kaple Bedřicha Bartáka. Praha : [s.n.], 2015. 219 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]