Bedřich Barták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Barták
Bedřich Barták.png
Narození27. září 1924
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. března 1991 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívýtvarník, malíř, grafik, scénograf, restaurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Barták (27. září 1924 Plzeň – 20. března 1991 Praha) byl český malíř, divadelní kostýmní výtvarník a scénograf, grafik a restaurátor, politický vězeň komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Barták[1][2][3] se narodil dne 27. září 1924 v Plzni jako syn Antonína Bartáka,[4][5][6][7] dirigenta a šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a Marie, roz. Görgové. Matčina rodina provozovala právovárečnou hospodu „U Görgů“,[8] kde se pravidelně setkávaly význačné osobnosti plzeňského kulturního života. V Plzni do roku 1941 vychodil základní školu a absolvoval čtyři ročníky reálného a dva ročníky klasického gymnasia. Pro své výrazné výtvarné nadání pak zamířil na Státní grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Rubeše v oddělení speciálního kreslení. V roce 1943, koncem druhého ročníku, byl totálně nasazen jako pomocný dělník – v letech 1943–44 v ČKD Karlín Praha, a pak od ledna do května 1945 ve Škodových závodech Plzeň. Po válce byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do oddělení ručního tisku na látku k prof. Aloisi Fišárkovi. Po druhém ročníku Bedřich Barták složil zkoušky i na Akademii múzických umění v Praze, kde chtěl studovat jevištní výtvarnictví u prof. Františka Tröstera. Protože však profesor Tröster nakonec nepřednášel, dal přednost dokončení školy uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945–50 u prof. Josefa Nováka v oddělení výstavnictví. V letech 1947–48 se Bedřich Barták v Divadle J. K. Tyla v Plzni podílel jako scénograf na osmi inscenacích. Od února 1949 do září 1950 působil jako grafik v Gramofonových závodech Praha a přímo se výtvarně podílel na aranžmá pro gramofonové závody na jarních Plzeňských výstavních trzích v roce 1949. Spolupodílel se na vytvoření Divadla hudby v Praze, které bylo pro veřejnost otevřeno v říjnu 1949. V té době také vytvořil logo Supraphonu – lva s lyrou.[9]

Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl zatčen a odsouzen na 12 let odnětí svobody za velezradu. Provinil se tím, že ve svém plzeňském bytě nechal přespat své dva kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Jejich záměr byl však Státní bezpečností odhalen a oni vypovídali i o svém posledním noclehu. Většinu z 10 let až do svého propuštění na amnestii v roce 1960 strávil v jáchymovských uranových dolech.[10][11][12][13] Během uvěznění mu zemřeli oba rodiče. Ještě před propuštěním poznal z dopisů i při občasných návštěvách svou budoucí ženu Annu, roz. Hartlovou, která studovala zpěv u jeho otce. Jejich manželství trvalo až do roku 1983, kdy Anna Bartáková zemřela.

Po propuštění nejprve přijal zaměstnání jako stavěč kulis v Divadle E. F. Buriana v Praze, dále se živil jako pomocný aranžér obchodních domů Vývoj Praha (1960–61), pracoval jako písmomalíř v družstvu Stavba Teplice v Čechách (1961–67), jako výtvarník v národním podniku Pramen – potraviny Teplice (1970–72) a v propagačním oddělení komunálních služeb Teplice (1972–75), účastnil se výtvarné spolupráce pro časopis Revue Teplice a ilustroval humoristické povídky na literární dvoustraně víkendových vydání severočeského deníku Průboj. V roce 1968 patřil ke spoluzakladatelům Klubu bývalých politických vězňů K 231 v Teplicích. Dále pracoval jako grafik pro Československou plavbu labsko-oderskou (ČSPLO) a výtvarně spolupracoval se Severočeským symfonickým orchestrem. Postupně navázal uměleckou spolupráci s různými divadly, např. s Krušnohorským divadlem v Teplicích,[14] s Divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, s divadly v Olomouci, v Opavě, v Pardubicích, v Českých Budějovicích,[15][16] v Brně, v Prešově, a také s pražským Divadlem hudby a Divadlem v Karlíně a Nuslích a během šedesátých let i několikrát hostoval v plzeňském divadle. V únoru 1974 byl Městským soudem v Praze částečně rehabilitován a v roce 1975 nastoupil jako scénograf a kostýmní výtvarník do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Na plzeňské divadelní scéně, ve které mohl naplno rozvinout své výtvarné a umělecké cítění, od té doby spoluvytvořil více než 175 inscenací.[17][18] Při hostování opery J.K.Tyla v Plzni byly kostýmy Bedřicha Bartáka prezentovány i ve Smetanově divadle v Praze.[19]

Po úspěchu výstav ve Zrenjaninu a Frankfurtu nad Mohanem působil v roce 1969 v grafickém ateliéru Blacha + Seifert[20] v německém Offenbachu. Před narozením dcery Anny se v prosinci 1969 vrátil do Československa.

Bedřich Barták byl soudně kompletně rehabilitován v r. 1990. Zemřel dne 20. března 1991 v motolské nemocnici v Praze po dlouhé a těžké nemoci.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke svému kádrovému profilu Bedřich Barták nebyl členem Svazu československých výtvarných umělců a možnosti jeho profesního uplatnění v totalitním Československu tak byly značně omezené, zejména pokud jde o pořádání oficiálních výstav.[21] Přesto bylo několik autorských výstav uskutečněno (viz seznam níže).

Kromě divadelní tvorby, grafiky a malby se Bedřich Barták věnoval i restaurování interierů a tvorbě nástěnných maleb v kostelech a kaplích v Čechách, na Moravě i na Slovensku (viz seznam níže).[22]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1949: 30. dubna – 8. května: Plzeňské výstavní trhy: aranžerské a výtvarnické práce pod hlavičkou Gramofonových závodů Praha
  • 1949: 14. října: Otevření Divadla hudby v Opletalově ulici v Praze
  • 1960: listopad– prosinec: Mezinárodní výstava politického plakátu, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha I, Československý mírový plakát pod číslem 110 v Praze vystaven i na Mezinárodních výstavách politického plakátu v Brně a v Bratislavě
  • 1966: Výstava: Divadelní grafika v Teplicích
  • 1968: 24 listopadu – 30 prosince: Výstava kostýmních návrhů: Sovremena Galeria umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
  • 1969: 26. ledna – 15. února: Výstava: Grafika, Mala galerija umeničke kolonie Ečka, Zrenjanin, Jugoslávie
  • 1969: Samostatná výstava divadelního plakátu, Frankfurt nad Mohanem , Spolková republika Německo
  • 1976: Výstava: Divadelní grafika, Divadlo J. K. Tyla v Plzni
  • 1979: 1. června – 1. července: Pražské quadriennale[23], Praha
  • 1977: 23. října – 20. listopadu: Výstava české scénografie v Opavě[23]
  • 1981: 17. října – 3. ledna 1982: Výstava české scénografie v Opavě[23]
  • 1986: 8. – 22. října: Výstava české scénografie v Praze, III. národní přehlídka, Výstavní síň ÚLUV, Národní třída 36, Praha[24]
  • 1990: Výstava: Útěky z kriminálu, Divadlo J. K. Tyla v Plzni (poslední výstava s osobní účastí Bedřicha Bartáka)
  • 1992: 27. května – 21. června: Výstava: Výběr z díla , Galerie Jiřího Trnky, Plzeň
  • 2009: 5. – 31. listopadu: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, Galerie Azyl, Plzeň[25]
  • 2012: 8. července – 23. září: Výstava: Scenérie českého venkova a měst, galerie zámku Kácov [26][27]
  • 2012: 27. září – 26. října: Výstava: Výběr z celoživotní tvorby, galerie Šatlava, Český Brod [28]
  • 2013: 25. února – 8. března: Výstava Umění v nesvobodě, Festival Mene Tekel 2013, galerie Karolinum, Praha[29][30][31][32][33][34]
  • 2013: 6. července – 14. září: Výstava: Koně Bedřicha Bartáka, galerie zámku Kácov[35]
  • 2013: 21. září – 15 listopadu: Výstava: Obrazy – Výběr z díla, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy[36][37][38][39][40][41]
  • 2014: 10. srpna – 15. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov[42][43][44][45][46][47][48][49]
  • 2015: 2. července – 17. října: Výstava: Výběr ze zahraniční tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: 20. března – 12 června: Výstava: Výběr z díla k 25. výročí umrtí, Muzeum Dr. Hostaše, Klatovy[50][51][52][53]
  • 2016: 7. srpna – 1. října: Výstava: Výběr z divadelní tvorby, galerie zámku Kácov
  • 2016: 15. října – 10. ledna 2017: Výstava: Evžen Oněgin očima Bedřicha Bartáka, foyer Velkého Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni[54][55][56][57][58]
  • 2017: 16. června – 11. září: Výstava: Výběr z díla, galerie zámku v Ratajích nad Sázavou[59]
  • 2017: 25. září – 14. ledna 2018: Výstava: Útěky z nesvobody, foyer Malé scény Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni[60][61][62][63][64][65][66] – výstava tematicky navazující na projekt Západočeské galerie v Plzni: Tenkrát v Evropě- Čeští umělci v totalitních režimech 1938- 1953, Výstavní síň Masné Krámy: 22. září 2017–21. ledna 2018[67][68]
  • Pozvánka na vernisáž výstavy Bedřicha Bartáka Koně
    2021: 27. března – dodnes: Koně – výstava Bedřicha Bartáka jako vzpomínka k 30. výročí umělcova úmrtí ve foyer Malé scény Divadla J. K. Tyla v Plzni[69][70][71]

Restaurování interiérů sakrálních staveb, nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Dne 24. února 2019 byl Bedřich Barták ve Vinohradském divadle v Praze vyznamenán Ministerstvem kultury České republiky[73] ve spolupráci s projektem Mene Tekel[74] [75][76][77]titulem Rytíř české kultury in memoriam.[78][79]
  • Na dílo i osobnost Bedřicha Bartáka bylo vzpomenuto na několikerých výstavách jeho uměleckých kolegů.[80]
  • Nástěnné malby a restaurátorské práce Bedřicha Bartáka v sakrálních stavbách byly připomenuty během Noci kostelů dne 24. května 2019 v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Studnici u Náchoda.[81][82] a dne 27. července 2019 při pouti od kapličky sv. Anny v Sudíně do kaple sv. Kříže v Bačetíně, kde proběhla mše v doprovodu hudebního souboru Schola z Nového Hrádku[83].[84]
  • Divadelní práce Bedřicha Bartáka byla i po jeho umrtí připomenuta několika představeními nejen v České republice, ale i v zahraničí, např. kostýmy Bedřicha Bartáka z opery Rusalka byly prezentovány při vystoupení Podkarpatské filharmonie v polském Řešově v březnu 2019.[85]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. cs.isabart.org [online]. Dostupné online. 
  2. tritius.plzen.eu [online]. Dostupné online. 
  3. encyklopedie.plzen.eu [online]. Dostupné online. 
  4. operaplus.cz [online]. Dostupné online. 
  5. Haasová (2018)
  6. Divadelní revue djkt 2019/4, Artuš Rektorys - Antonín Barták, str.16
  7. Divadelní revue DJKT, 3/2011, Zbyněk Brabec - Antonín Barták
  8. www.zanikleobce.cz [online]. Dostupné online. 
  9. Beránek–Lakosilová (2015), s. 117: "Ještě před svým zatčením v r. 1950 grafik Barták vytvořil své nejznámější dílo – firemní symbol Supraphonu (lva s lyrou)."
  10. Karel Kaplan– VladimírPacl (1993), Tajný prostor Jáchymov, s. 120–121, 144–145, 162–163
  11. Jáchymov, dokument o historii města, těžbě uranové rudy a trestních lágrech (1991). Scénář a režie V. Pacl, Československá televize
  12. SVRŠEK, Jiří. Lidé v uranových dolech Jáchymov. kapitola 5. Vězňové a umění [online]. Dostupné online. 
  13. NYKL, L.F. Donedávna-Přísně Tajné-Jáchymov. Ilustrace ak.Malíř Bedřich Barták-dlouholetý mukl na lágru Rovnost [online]. Dostupné online. 
  14. 90 let Krušnohorského divadla Teplice. Dny Ludwiga van Beethovena 1965 [online]. Bedřich Barták- portrét. Dostupné online. 
  15. archiv.jihoceskedivadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  16. www.jihoceskedivadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  17. www.casopisharmonie.cz [online]. Dostupné online. 
  18. www.djkt.eu [online]. Dostupné online. 
  19. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  20. Záznam o zrušené firmě Blacha + Seifert GmbH & Co. Werbemittelgesellschaft v německém registru firem. www.deutsche-unternehmen-register.com [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-13. 
  21. www.totalita.cz [online]. Dostupné online. 
  22. krizkyavetrelci.plzne.cz [online]. Dostupné online. 
  23. a b c Beránek-Lakosilová (2015), s. 117: "Bedřich Barták vystavoval své scénické návrhy na Pražském Quadrienále 1979 i na přehlídce české jevištní tvorby v Opavě 1977 a 1981."
  24. services.pq.cz [online]. Dostupné online. 
  25. www.regionplzen.cz [online]. Dostupné online. 
  26. Kácovský zpravodaj, září 2012, str. 8 [online]. Dostupné online. 
  27. www.kacov.cz [online]. Dostupné online. 
  28. Českobrodský zpravodaj. září 2012, str. 30 a 37 [online]. Dostupné online. 
  29. www.nekultura.cz [online]. Dostupné online. 
  30. www.halonoviny.cz [online]. Dostupné online. 
  31. cesky.radio.cz [online]. Dostupné online. 
  32. www.arcig.cz [online]. Dostupné online. 
  33. cs.isabart.org [online]. Dostupné online. 
  34. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  35. Kácovský zpravodaj, říjen 2013, str.10. www.kacov.cz [online]. Dostupné online. 
  36. plzen.rozhlas.cz [online]. Dostupné online. 
  37. plzen.rozhlas.cz [online]. Dostupné online. 
  38. www.klatovynet.cz [online]. Dostupné online. 
  39. www.boubin.cz [online]. Dostupné online. 
  40. Výroční zpráva Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, p.o.za rok 2013 - Bedřich Barták - obrazy, str. 46
  41. www.sumava.cz [online]. Dostupné online. 
  42. Na kácovském zámku můžete do poloviny září vidět dílo Bedřicha Bartáka
  43. www.svoboda.info [online]. Dostupné online. 
  44. tourist.posazavi.com [online]. Dostupné online. 
  45. www.obzorykutnohorska.cz [online]. Dostupné online. 
  46. Kácovský zpravodaj, září 2014, str.12 [online]. Dostupné online. 
  47. kolopetr.rajce.idnes.cz [online]. Dostupné online. 
  48. www.divadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  49. tourist.posazavi.com [online]. Dostupné online. 
  50. www.pobezovice.cz [online]. str.1. Dostupné online. 
  51. www.cestujemesumavou.cz [online]. Dostupné online. 
  52. www.sumavanet.cz [online]. Dostupné online. 
  53. www.atlasceska.cz [online]. Dostupné online. 
  54. Evžen Oněgin očima Bedřicha Bartáka
  55. Evžen Oněgin, Divadelní revue DJKT, 2016/3, str. 16
  56. Sobota s Evženem Oněginem. www.djkt.eu [online]. Dostupné online. 
  57. Evžen Oněgin-Výstava děl Bedřicha Bartáka. plzenskyrozhled.cz [online]. Dostupné online. 
  58. Výstava děl Bedřicha Bartáka, Divadelní revue 4/2016, str. 24
  59. Mikroregion Uhlířskojanovicka a Středního Posázaví, červenec 2017, str. 9
  60. Doly místo divadla. V Plzni vystavují útěky z nesvobody scénografa Bedřicha Bartáka – reportáž České televize
  61. Útěky z nesvobody – Vernisáž již dnes od 17 hod ve foyer Malé scény
  62. Útěky z nesvobody Bedřicha Bartáka, Redakce zpravodaje ADAM.cz
  63. ARCHA 1/2018, ANKETA: Kdy jste naposledy pocítili hrdost na výsledek své tvořivosti. Výstavy děl Bedřicha Bartáka s názvem "Útěky z nesvobody", str. 23
  64. Útěky z nesvobody- Malá scéna DJKT. www.zurnalmag.cz [online]. Dostupné online. 
  65. Útěky z nesvobody připomínají tvorbu výtvarníka Bedřicha Bartáka. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  66. Loučíme se s Plzní 1953. www.djkt.eu [online]. Dostupné online. 
  67. TZ:Tenkrát v Evropě. Čeští umělci v totalitních režimech 1938- 1953. artalk.cz [online]. Dostupné online. 
  68. Čeští umělci v totalitních režimech 1938-1953. www.zpc-galerie.cz [online]. Dostupné online. 
  69. Divadelní revue DJKT, 2021/1, Koně - výstava Bedřicha Bartáka, str. 2 a 14, dostupné on-line
  70. Divadelní revue DJKT 2021/2 str.2
  71. ZICHOVÁ, Hana. Září s výstavami v Novém divadle - DJKT - Divadlo J. K. Tyla v Plzni. www.djkt.eu [online]. [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (česky) 
  72. www.obecbystre.cz [online]. strana 7. Dostupné online. 
  73. www.mkcr.cz [online]. Dostupné online. 
  74. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  75. www.divadlo.cz [online]. Dostupné online. 
  76. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  77. www.menetekel.cz [online]. Dostupné online. 
  78. plzensky.denik.cz [online]. Dostupné online. 
  79. Divadelní revue DJKT, 2019/2, Rytíř české kultury Bedřich Barták,. str. 15
  80. Jana Potužáková - Marie Zajíčková Perem/Štětcem
  81. Program Noci kostelů 14.5.2019 ve Studnici. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  82. Podcast Českého rozhlasu Hradec Králově: Výmalba kostela ve Studnici byla za normalizace odvážnou „pirátštinou“ Bedřicha Bartáka podcastu Hradec Králové
  83. mx1.bacetin.cz [online]. Dostupné online. 
  84. Bačetínský zpravodaj 2/2019, s. 28-30 [1]
  85. www.filharmonia.rzeszow.pl [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAUER, Zdeněk. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. S. 455, 623. 
  • BERÁNEK, Jindřich; LAKOSILOVÁ, Jarmila. Květy jara – plody podzimu : sborník o médiích. [s.l.]: Syndikát novinářů ČR – Klub novinářů Pražského jara ’68, 2015. 448, strana 117 s. Dostupné online. 
  • BOČKOVÁ, Marie. Komentovaná bibliografie k dějinám III. odboje (1945)1948-1960(1967). [s.l.]: [s.n.] 233,strana 106- Kaplan- Pacl: Tajný prostor Jáchymov s. Dostupné online. 
  • DAVID, Jaroslav. Mukl 010806 – Životní příběh českého sportovce a vynálezce L. J. Kořána. Brno: Central European Research and Consulting, 2015. 263 s. S. 17–18, 196–199. 
  • FAUKNER, Rudolf. Moderní fysika. knihtiskárna Svoboda v Praze: nakladatelství Josefa Hokra, 1947. 542 s. 
  • HAASOVÁ, Barbora. Antonín Barták (1886–1959) – hudební osobnost plzeňské scény. Ostrava, 2018. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Fakulta umění. Vedoucí práce Viktor Velek. s. 10–13.
  • CHOC, V. - výtvarné práce a katalog. Mezinárodní výstava politického plakátu. [s.l.]: DVS, Vytiskly Středočeské tiskárny n.p., provozovna 101, Praha 2, 1960. 12 s. S. 12, 110.Československý mírový plakát. 
  • KAPLAN, Karel; PACL, Vladimír. Tajný prostor Jáchymov. [s.l.]: ACTYS ve spolupráci s K klubem České Budějovice, 1993. 192 s. S. 120–121, 144–145, 162–163. [1]
  • KOCOUREK, Tomáš. Kostely a kaple Bedřicha Bartáka. [s.l.]: TISK Herman & spol. ,v.o.s., 2009. 32 s. 
  • MAREŠOVÁ, Sylva. Katalog výstavy Opava 1977, I.národní přehlídka prací českých scénografů. [s.l.]: MTZ 19, Opava, sady Svobody 4, Divadelní ústav 1977. 60 s. 
  • MAREŠOVÁ, Sylva. Katalog výstavy Opava 1981, II.národní přehlídka prací českých scénografů. [s.l.]: MTZ 18, Opava, Veleslavínova 7, Divadelní ústav 1981. 20 s. 
  • MIKULECKÁ, Klára. Scénograf Jan Dušek. Brno, 2012. diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Margita Havlíčková. s. 45. Dostupné online.
  • POMAHAČ, Jiří a autorský kolektiv. Divadlo J.K.Tyla v Plzni nositel řádu práce 10 let ( 1975-1985). Praha: Tiskařské závody Praha, závod 3, Slezská 13, 1985. 42 s. 
  • PLEVKA, Bohumil. Chopin, Teplická epizoda. [s.l.]: Kulturní a společenské středisko Teplice, 1966, VT 77646. [2]
  • SOUČKOVÁ, Jolana. Zápisník Divadla J.K.Tyla v Plzni-květen 1991. Plzeň: TYPOS 2 Plzeň, 1991. 8 s. S. 4–6. 
  • SOMEŠ, Jaroslav. k vernisáži výstavy Bedřich Barták - výběr z díla. Plzeň, náměstí Republiky 40: Galerie Jiřího Trnky, 1992. 5 s. 
  • SVĚTLÍK, Jiří. Paměti starého kriminálníka. 1.. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2006. 68 s. S. 52. 
  • WANYEK, Tivadar. XIII Izložba umetničke kolonie Ečka, 24 novembra do 30 decembra 1968 godine. Sovremena Galerija umeničke kolonije Ečka: Grafičko preduzeče " Budučnost", Zrenjanin, 1968. 16 s. S. 14. 
  • WANYEK, Tivadar. Bedrih Bartak, František Batka, 26.I 1969- 15 II 1969.god. Zrenjanin. Mala Galerija umeničke kolonije Ečka-Zrenjanin, Trg Slobode 7: Grafičko preduzeče " Budučnost", Zrenjanin, 1969. 8 s. S. 3,4,7. 
  • WEIMANN, Mojmír. Plzeňská zastavení: Ohlédnutí divadelního principála. Plzeň: NAVA, 2015. 183 s. S. 88, 134. 
  • WEIMANN, Mojmír. Plzeň a divadlo: události – příběhy – osobnosti. Plzeň: NAVA, 2019. 239 s. S. 191. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. aleph.svkpk.cz [online]. Dostupné online.