Bahrám V.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bahrám V.
Portrét
Narození 406
Úmrtí 438 (ve věku 31–32 let)
Médie
Potomci Jazdkart II.
Otec Jazdkart I.
Matka Shushandukht

Bahrám V., řečený Gór (tj. Onager), byl perský velkokrál z rodu Sásánovců vládnoucí v letech 421439. Jeho otcem byl král Jazdkart I. (vládl v letech 399421), synem a nástupcem král Jazdkart II. Bahrám Gór je romantickou postavou na perském trůně, opěvovanou pro svou loveckou vášeň a srdnatost v literatuře i umění, například v díle Nizámího. Oblíbeným námětem je pověst o jeho střeleckém umění, kdy měl na přání své konkubíny udělat z gazelího samce samici a ze samice samce tím způsobem, že bezrohé samici vstřelil do hlavy dva šípy místo růžků a samci jeho růžky ustřelil.

Počátek vlády[editovat | editovat zdroj]

Bahrám strávil dětství na dvoře lachmovských vládců v Híře na jihu Mezopotámie a jeho cesta k moci byla všechno jiné než pokojná. Po smrti Jazdkarta I., nenáviděného pro svou smířlivou politiku zejména vůči křesťanům, nechtěli totiž perští velmoži uznat následnictví ani jednoho z jeho tří synů: Šápúra, Bahráma a Narséa. Šápúr jako nejstarší z nich se sice pokusil převzít v Ktésifóntu moc, avšak brzy byl zabit a na jeho místo dosadila šlechta prince Husrava, člena vedlejší větve sásánovské dynastie. Bahrám musel v říši intervenovat s pomocí lachmovského vojska, aby prosadil svá dědická práva – a i poté se musel výslovně zavázat, že „obnoví vše, co jeho otec rozvrátil“. Hned po nástupu na trůn začal Bahrám pronásledovat křesťany, jednou z prominentních obětí perzekuce se stal bývalý Jazdkartův dvořan a křesťanský biskup Svatý Jakub Perský zvaný pro způsob své mučednické smrti Rozřezaný (latinsky Intercisus).

Bahrámovy války[editovat | editovat zdroj]

Hned po nástupu na trůn vedl Bahrám Gór válku s východořímskou říší, avšak s nevalnými výsledky: roku 422 byl uzavřen mír, aniž by některá ze stran získala jakékoli územní zisky. Bahrám a císař Theodosius II. se v mírové smlouvě zavázali, že zarathuštrovci i křesťané smí požívat v obou zemích náboženských svobod – ustanovení pro Římany bez praktické ceny a z perské strany později často porušované. Na druhé straně přislíbil císař Peršanům vyplácení určitých dávek výměnou za ochranu kavkazských průsmyků před nomády.

Daleko těžší boje čekaly Bahráma v příštích letech na východě. Tam se po roce 400 stále častěji setkáváme s etnikem, označovaným v pramenech jako Hefthalité či Bílí Hunové. Jeho původ i jazyková příslušnost je mezi badateli dodnes sporná, jisté je jen to, že v roce 427 musel Bahrám proti jeho příslušníkům podniknout vojenskou výpravu, aby na pomezí obnovil autoritu říše. Během bojů byl král Hefthalitů zabit, jeho žena zajata a Peršané dokonce ukořistili i nepřátelskou královskou korunu. Ta byla spolu se zajatou královnou dopravena do chrámu ohně Átur-e Gušnasp v Ázerbájdžánu. Přesto neznamenalo vítězství konec hefthalitského nebezpečí – východní hranice říše zůstala pro Sásánovce i nadále neuralgickým bodem.

Vnitřní politika[editovat | editovat zdroj]

Mince Bahráma V.

V oblasti správy vsadil Bahrám na kontinuitu s předchozím obdobím, takže v jeho službách působila řada lidí z okolí Jazdkarta I. Král podporoval umění i vědy a pro svůj rytířský charakter byl u poddaných velmi oblíben. Větší problémy uvnitř říše mu způsobovala vlastně jen neklidná situace v Arménii, kde byla šlechta nespokojena s vládou krále Ardašíra, dosazeného na trůn roku 422. Bahrám nakonec respektoval přání Arménů, zbavil krále moci a na jeho místo dosadil sásánovského místodržitele – Arménie se stala perskou provincií.

Do dob panování Bahráma Góra zasazují křesťanská martyrologia smrt řady mučedníků, takže je zjevné, že ke sporadickým pronásledováním docházelo navzdory ustanovením římsko-perské smlouvy z roku 422. Zdá se však, že rozsah těchto akcí nelze ani v nejmenším srovnávat s perzekucí za Šápúra II. (cca 340/341379).

Bahrámova smrt[editovat | editovat zdroj]

Podle perských pramenů zahynul Bahrám během lovu – spadl prý v Médii do jámy a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Vládu v říši po něm bez potíží převzal syn Jazdkart.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahram V. na německé Wikipedii.

Předchůdce:
Jazdkart I.
Znak z doby nástupu Perský král
421439
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jazdkart II.