Bülent Ecevit
| Bülent Ecevit | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. května 1925 Istanbul |
| Úmrtí | 5. listopadu 2006 (ve věku 81 let) Ankara |
| Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
| Místo pohřbení | Turecký státní hřbitov |
| Alma mater | Robertova kolej Škola orientálních a afrických studií Londýnské univerzity Ankarská univerzita |
| Povolání | politik, spisovatel, básník, překladatel, novinář a diplomat |
| Ocenění | Řád rumunské hvězdy |
| Politické strany | Republikánská lidová strana (1954–1980) Demokratická levicová strana (1987–2004) |
| Nábož. vyznání | islám |
| Choť | Rahşan Ecevit |
| Rodiče | Ahmet Fahri Ecevit a Nazlı Ecevit |
| Funkce | zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1958–1959) turecký premiér (1974) turecký premiér (1977) turecký premiér (1978–1979) Deputy Prime Minister of Turkey (1997–1999) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mustafa Bülent Ecevit (28. května 1925 Istanbul – 5. listopadu 2006 Ankara) byl turecký politik, státník, básník, spisovatel, vědec a novinář, který byl v letech 1974–2002 čtyřikrát předsedou turecké vlády. Ve funkci předsedy vlády působil v letech 1974, 1977, 1978–79 a 1999–2002. V letech 1972–1980 stál Ecevit v čele Republikánské lidové strany (CHP), v roce 1989 se stal předsedou Strany demokratické levice (DSP). Zasloužil se o zavedení sociálnědemokratické politiky v Turecku tím, že syntetizoval kemalismus se sociální demokracií, čímž se sociální demokracie stala základním principem moderní kemalistické ideologie.
Ecevit zahájil svou politickou kariéru, když byl ve volbách v roce 1957 zvolen poslancem za CHP, a proslavil se jako ministr práce v kabinetech İsmeta İnönüho a reprezentoval sílící levicovou frakci CHP vedenou İnönüm. Ecevit se nakonec v roce 1972 stal vůdcem CHP; jeho vedení omladilo stranu tím, že oslovilo voliče z dělnické třídy a upevnilo její pozici „nalevo od středu“. Ecevit se stal premiérem v roce 1974, během svého mandátu odvolal zákaz pěstování opia a napadl Kypr. V letech 1977 a 1978–79 sestavil další dvě vlády, které se vyznačovaly rostoucí polarizací, patovými situacemi a politickým násilím, jež skončilo převratem v roce 1980.
Po převratu v roce 1980 byl Ecevit spolu s prominenty všech ostatních stran na 10 let vyloučen z politiky. Během zákazu byla založena Strana demokratické levice (DSP), které předsedala jeho manželka Rahşan Ecevitová. Když byl v roce 1987 na základě referenda politický život obnoven, postavil se do čela DSP. V době, kdy stál v čele přechodné vlády pro volby v roce 1999, byl v Keni zajat vůdce PKK Abdullah Öcalan, což DSP katapultovalo na první místo ve volbách. Koalice DSP-MHP-ANAP (1999–2002) zavedla důležité politické a hospodářské reformy a zahájila jednání o vstupu Turecka do Evropské unie.[1] Odchod MHP z koalice vedl k pádu vlády a v následných předčasných volbách v roce 2002 byla DSP vyřazena z parlamentu, protože nebyla schopna překročit volební práh.[2][3] Ecevit se v roce 2004 vzdal předsednictví strany.[4] Zemřel v neděli 5. listopadu 2006 v důsledku selhání oběhového a dýchacího systému.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bülent Ecevit na anglické Wikipedii.
- ↑ Má politika Turecka nový směr?. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1997-07-25 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Nemocného tureckého premiéra opouštějí spojenci. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2002-07-11 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Turecko hledá premiéra s čistým rejstříkem. iDNES.cz [online]. 2002-11-04 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Ecevit Quits Politics [online]. [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Turci truchlí, loučí se s expremiérem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2006-11-11 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bülent Ecevit na Wikimedia Commons 
Osoba Bülent Ecevit ve Wikicitátech
