Augustiniánský klášter v Pivoni
| Klášter Pivoň | |
|---|---|
.jpg) Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Místo | Pivoň |
| Souřadnice | 49°29′13,34″ s. š., 12°44′16,7″ v. d. |
  Klášter Pivoň | |
| Základní informace | |
| Řád | augustiniáni |
| Založení | 13. století |
| Zrušení | 1787 |
| Znak |  |
| Odkazy | |
| Kód památky | 20767/4-2149 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter Pivoň je bývalý augustiniánský klášter přestavěný na zámek ve stejnojmenné vesnici u Mnichova v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Založen byl ve druhé polovině 13. století a existoval až do zrušení císařem Josefem II. v roce 1787. V 19. století byla klášterní budova upravena na zámek. V polovině 20. století celý zámecký vyhořel, a přes dílčí opravy už nebyl obnoven. Zříceniny budov jsou chráněny jako kulturní památka.[1] V listopadu 2022 byl bývalý klášter s účinností od 1. července 2023 prohlášen národní kulturní památkou.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Augustiniánský klášter v Pivoni byl založen ve druhé polovině 13. století, ale první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1379. První řeholníci do něj přišli z kláštera svatého Viléma v Bavorsku. Roku 1573 klášter vyhořel a roku 1595 byla zahájena jeho obnova. Během třicetileté války jej v letech 1641 a 1648 vydrancovali Švédové.[3]
Roku 1666 byl postaven nový barokní refektář a roku 1686 byl barokně upraven také klášterní kostel Zvěstování Panny Marie. Dochovaná podoba kláštera je výsledkem rozsáhlejší barokní přestavby z roku 1733 a pozdějších úprav.[3] V letech 1728–1731 pivoňští augustiniáni založili zámek ve Ždánově.[4]
Klášter byl zrušen císařem Josefem II. v roce 1787 a klášterní majetek v hodnotě 141 000 zlatých spravoval náboženský fond. Roku 1800 vše v dražbě koupil pražský advokát Leonard Stöhr a klášterní budovy přestavěl na čtyřkřídlý zámek. Dalším majitelem se roku 1843 stal Leopold Felix z Thun-Hohensteinu, který zámek připojil k poběžovickému panství.[3]
Počátkem 19. století byl klášter přeměněn v zámek o třiceti pokojích. Roku 1864 se klášter dostal do majetku hraběcího rodu Coudenhove-Kalergi, který vlastnil poběžovické panství až do roku 1945. Za první republiky v zámeckém areálu fungovala česká škola, četnická stanice a bylo v něm několik bytů.[3]
Po druhé světové válce bývalý klášter sloužil různým účelům, nebyl však udržován a chátral.[5]Po roce 1948 budovy využívalo místní jednotné zemědělské družstvo, které z kostela udělalo sýpku. V padesátých letech 20. století byla na kostelní věži pozorovatelna pohraniční stráže, jejíž příslušník způsobil roku 1953 odhozeným nedopalkem požár celého areálu.[6] Po požáru bylo ještě téhož roku provedeno statické zajištění zdí kostela,[7] ale k větší opravě došlo až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byla postavena nová střecha kostela a opravena věž. Po roce 1990 zahájilo sdružení Aurelius opravy s cílem využívat areál ke kulturním a sociálním účelům, ale stavební práce nebyly dokončeny.[6] Od roku 2002 je v majetku sdružení Aurelius.[8]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]
Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie je jednolodní stavba s podélným, ploše uzavřeným chórem, k němuž na jihu přiléhá dvoupatrová věž. Hlavní loď člení ploché lizény, nesoucí průběžný vlys a hlavní římsu, a pět vysokých obdélných oken v malovaných rámech. V ose jižního průčelí je kamenný pravoúhlý profilovaný portál, původně krytý předsíní. Západní průčelí kostela vystupuje z východního křídla ambitu a je členěno do tří polí, která jsou zakončena vysokým trojúhelným štítem, opatřeným třemi nad sebou řazenými eliptickými okny. V ose přízemí je bohatě profilovaný kamenný portál. Portál doplňují pilastry, nesoucí úseky vlysu s letopočtem 1691 a monogramem JHS (Jesus Hominum Salvator). Na štítu je znak kláštera – planoucí srdce pod mitrou a opatskou berlí. Interiér lodi je přístupný západním portálem, vedoucím do předsíně, opatřené třemi křížovými klenbami. Stěny lodi člení svazkové toskánské pilastry. Klenba má pět polí s lunetovou klenbou. Vítězný oblouk je zdůrazněný pilastry, má půlkruhovou archivoltu a otevírá se do chóru.[9]
Po barokní přestavbě z roku 1733 byl klášter rozdělen do tří dvorů propojených branami. Jeden dvůr sloužil jako hospodářské zázemí, ve druhém stál kostel a ve třetím vlastní klášter, jehož jednopatrové budovy obklopovaly lichoběžný[7] rajský dvůr s kašnou uprostřed. Úpravy z 19. století neměly žádné slohové znaky.[3]
Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie je v jádře raně gotický. Z této nejstarší stavební fáze pochází pravoúhlý presbytář s křížovou klenbou se žebry sbíhajícími se do svazkových přípor s bobulovými hlavicemi. K jižní straně presbytáře přiléhá hranolová věž s polygonální nástavbou. Loď bývala zaklenutá valenou klenbou s lunetami, ale po požáru zůstaly stát pouze obvodové zdi.[10]
K památkově chráněnému areálu patří kromě konventu a kostela také hospodářská budova, ohradní zeď s portálem a opěrná zeď.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-04]. Identifikátor záznamu 131612 : Klášter augustiniánů. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ GLASEROVÁ, Dominika. Osm zámků či klášterů se stane národními kulturními památkami, schválila vláda [online]. Ceskatelevize.cz, 2022-11-23 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Pivoň – zámek, s. 255. Dále jen Bělohlávek (1985).
- ↑ Bělohlávek (1985), s. 411.
- ↑ LÍBAL, Dobroslav. Raně gotický presbytář bývalého klášterního kostela v Pivoni. Umění. 1982, čís. 5, s. 448–453.
- ↑ a b Kostely sudetských Němců svědčí o nevyřešeném vztahu k minulosti [online]. Česká televize, 2018-10-03 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Klášter augustiniánů [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
- ↑ VAINDL, Ladislav. Klášter v Pivoni léta chátral. Teď se stal národní kulturní památkou. iDnes.cz [online]. 2022-11-24 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ In: BŘICHÁČEK, Pavel. Hrad Starý Herštejn, Pivoň a Vranov v proměnách staletí. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2020. ISBN 978-80-7660-001-0.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Pivoň, s. 60.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pivoňský klášter na Wikimedia Commons
