Arno Kraus (mladší)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Arno Kraus (starší) (překladatel a spisovatel, otec) nebo Arnošt Kraus (profesor, historik).
Ing. Arno Kraus
Arno Kraus (mladší), 1947
Arno Kraus (mladší), 1947
Narození22. června 1921
Žižkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. září 1982 (ve věku 61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídiplomat, básník, prozaik, překladatel
Alma materČeská zemědělská univerzita v Praze (do 1947)
Rodiče
Příbuzní
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arno Kraus (22. června 1921 Žižkov – 12. září 1982 Praha[1]) byl český diplomat, básník a prozaik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na pražském Žižkově, kde do pěti let vyrůstal s matkou a jejími rodiči v pavlačovém domě. Jeho otec byl překladatel a spisovatel Arno Kraus starší (1895-1975). Matka mu v pěti letech zemřela a on strávil několik let v sirotčinci.[2][3]

V roce 1939 maturoval na gymnáziu v pražské Libni. Po maturitě nastoupil na Vysokou školu zemědělského inženýrství. Pro uzavření českých vysokých škol nacisty v témže roce dokončil studia až v roce 1947, kdy získal titul ing. Mezitím pracoval jako lesní dělník a účetní, před ukončením činnosti nakladatelství Antonín Dědourek v roce 1948 s ním, spolu se svým otcem Arno Krausem st., spolupracoval. V Zemědělských novinách byl v období 1947-1952 vedoucím nejprve zemědělské později i dětské rubriky.[4]

Od roku 1952 pracoval jako diplomat, nejprve jako kulturní attaché; působil v Rumunsku a Bulharsku. V letech 1961-1965 byl zástupcem velvyslance v Itálii. V období 1968-1970 pracoval v téže funkci na československém velvyslanectví v Bulharsku. Od roku 1972 do předčasného odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1980 pracoval ve Svazu českých dramatických umělců, nejprve jako vedoucí tajemník, od roku 1978 jako ústřední tajemník Svazu.[5]


Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Arno Kraus byl ženat s Emilií, roz. Linhartovou; křestní jméno Arno podědil i jeho syn a vnuk.[p 1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Příspěvky do tisku[editovat | editovat zdroj]

Svými verši, sloupky a jinými texty přispíval do řady deníků a jiných periodik.[4][6] Byl členem redakční rady časopisu Českého svazu dramatických umělců Scéna.

Proti Chartě 77 vystoupil článkem Neboť my jsme hospodáři ve své zemi.[7]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Černá spravedlnost (Tři příběhy z Afriky, kresba proti titulnímu listu od Jiřího Bradáčka], Třebechovice pod Orebem, Antonín Dědourek, 1946)
  • Pohádka o Červené Karkulce (kresby Rosa Servítová, Ostrava, Praha, Josef Lukasík, 1946)
  • Dívka od řeky Natchez (Na námět románu Charlese Sealsfielda Legitimní a Republikáni upravil Arno Kraus, ilustroval Jan Javorský, Praha, Olympia, 1973)[p 2]
  • Na startu je delfín (Příběh mladého sportovce, ilustrace Svatopluk Sulek, Praha, Olympia, 1975)
  • Legální únos (Praha, Magnet, 1977)
  • Stín zmizelého Berta (Praha, Magnet, 1978)
  • Na startu je delfín - Honza jede naplno (Přepracovaný román Na startu je delfín, ilustrace Josef Žemlička, Praha, Olympia, 1979)
  • Vyhlaste poplach (Ilustrace Miroslav Havlíček, Praha, Naše vojsko, 1980)

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Džbán s pěnou slunce (Verše z let 1939-1945, Praha, Práce, 1946)
  • Balvan s cesty (Praha, Československý spisovatel, 1951)

Po více než dvacetiletém odmlčení od sbírky Balvan s cesty počal znovu vydávat verše v sedmdesátých letech 20. století:

  • Vlaštovčím křídlem (básnická sbírka, ilustrace Jaroslav Lukavský, Praha, Práce, 1973)
  • Docela prostě (Praha, Československý spisovatel, 1975)
  • Se svěží snítkou bezu (Praha, Práce, 1975)
  • Než dokvete vřes (ilustrace Jaroslav Lukavský, Praha, Práce, 1978
  • Pohladit růži (Praha, Československý spisovatel, 1979)
  • Z kořínků trav (Sbírka básní, Praha, Mladá fronta, 1980)
  • Tichá vyznání (Výbor z poezie, vybrala, uspoř. a ediční pozn. naps. Jaromíra Nejedlá, Praha, Československý spisovatel, 1981)
  • Já, jeden z vás (Výbor z poezie, úvod napsal Bořivoj Kopic, ilustroval Jaroslav Lukavský, Praha, Práce, 1982)
  • Křesání ohně (Výbor básní, ilustrace Jiří Karmazín, Praha, Práce, 1983)

Dramatická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Vysoké nebe (Hra o 2 dílech, autoři Arno Kraus a Hynek Matuška, Praha, Dilia, 1976)
  • Dáma s kaméliemi (Dramatická báseň dle Alexandra Dumase ml., doslov Milan Cikánek, Praha, Dilia, 1978)[p 3]


Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • A s každým jarem znovu přijdou květy (výbor z poezie, autor Pavel Matev, z bulh. orig. přel. Arno Kraus, il. Jiří Mareš, Praha, Práce, 1975)
  • Odsouzené duše (Autor Dimitr Dimov, Osudeny duši, z bulh. přel. Arno Kraus, Praha, Dilia, 1975)
  • Království šťastných smolařů (veršovaná pohádka, Sofija 1976, + Rano Bosilek)
  • Odsouzené duše (hra o 2 dějstvích, autor Dimitr Dimov, zdramatizoval Christo Ganev, z bulh. orig. přel. Arno Kraus, Praha, Dilia, 1975; v roce 1970 uvedl Československý rozhlas[8])
  • Slovo o Povstání - Poéma o Slovenském nár. povstání (Autor Miro Procházka, ze slovenštiny přebásnil Arno Kraus, Praha, Dilia, 1979)

Díla se sporným autorstvím (otec/syn)[editovat | editovat zdroj]

U některých děl je na titulní stránce a v literatuře jako autor uváděn Arno Kraus ml. Dle Lexikonu české literatury se jedná o společná díla otce a syna:[9]

  • Perníkový drobeček (ilustroval Jaromír Hofmann, V Praze, Rudolf Kmoch, 1946)
  • Případ sestry Marie (dívčí román z 2. světové války, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1946)
  • O potrestaném Chlubílkovi (ilustroval Josef Paukert, Praha, Odeon, 1947)
  • Tři mušketýři až do smrti (převyprávění románového souboru Alexandra Dumase st., ilustroval Zdeněk Müller, Litoměřice-Pax, František Hnyk, 1946)
  • Vzpoura na Bounty (Il. Svatopluk Sulek, Praha, Olympia, 1976) [p 4]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1974 Na startu je delfín (film ze sport. prostředí, námět Arno Kraus dle stejnojm. románu, režie Jaromír Borek)
  • 1976 Běž, ať ti neuteče (námět a scénář Arno Kraus, režie Stanislav Strnad, hlavní role Zdeněk Hradilák a Marie Drahokoupilová)[p 5]
  • 1980 Start (TV seriál podle přeprac. rom. Na startu je delfín - Honza jede naplno, scénář Arno Kraus, režie Petr Tuček, hlavní role Marie Drahokoupilová, Karel Hlušička)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Sdělení členů rodiny.
  2. ↑ Jako autor uváděn též Arno Kraus st.
  3. ↑ V premiéře uvedlo Divadlo Vítězného února (nyní Klicperovo divadlo) v Hradci Králové v prosinci 1977. [1]
  4. ↑ Předchozí vydání připisované A. Krausovi st. vydal Antonín Dědourek 1946.
  5. ↑ Film byl vyslán spolu s filmem Ať žijí duchové na mezinárodní filmový festival v Moskvě a podle dobového tisku zde byl přijat „s chladnou zdvořilostí“. Festival míru, přátelství a porozumění. Scéna. 18/1977, s. 6. Dostupné online. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Denní zprávy. Rudé právo. 13. 9. 1982, s. 2. Dostupné online. 
  2. ↑ Arno Kraus ml.: Malá vlastenecká úvaha. Scéna. 5. 1. 1977, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ Arno Kraus ml.: Komunismus a kultura. Rudé právo. 10. 1. 1976, s. 5. Dostupné online. 
  4. ↑ a b HUSOVÁ, Marcela. Slovník české literatury po roce 1945, část Arno Kraus jr. [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1994, rev. 2006 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Záběry (dostupné online v NK ČR. Záběr. 3. 11. 1982, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ např. Arno Kraus: Sofijské předjaří. Literární noviny. 13/1955, s. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ Arno Kraus: Neboť my jsme hospodáři ve své zemi. Rudé právo. 19. 1. 1977, s. 5. Dostupné online. 
  8. ↑ Rozhlas (program). Rudé právo. 4. 2. 1970, s. 8. Dostupné online. 
  9. ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola Arno Kraus, s. 951–953. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arno_Kraus_(mladší)&oldid=22054522“