Aristarch Vasiljevič Lentulov

Aristarch Vasiljevič Lentulov
Aristarch Vasiljevič Lentulov
Narození	14.jul. / 26. března 1882greg.; Novaya Pyatina
Úmrtí	15. dubna 1943 (ve věku 61 let); Moskva
Místo pohřbení	Vagaňkovský hřbitov
Alma mater	Kyjevská umělecká škola; Académie de La Palette
Povolání	malíř a scénograf
Zaměstnavatel	Moskevský malířský institut V. I. Surikova (od 1937)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aristarch Vasiljevič Lentulov (rusky Аристaрх Васильевич Лентулов), (16. ledna 1882 — 15. dubna 1943 Moskva) byl ruský a sovětský výtvarník, malíř, scénograf a jeden ze zakladatelů ruské avantgardy.

Životopis

Narodil se 16. ledna 1882 ve vesnici Černaja Pjatina (na oficiálních stránkách Státního ruského muzea uvedena vesnice Vorona) v Nižnelomovském újezdě v Penzenské gubernii v rodině venkovského kněze.

Vzdělání

Studoval uměleckou školu v Penze v ateliéru N. D. Selisterova (1898—1900 a 1905), mezi tím v letech 1900-1904 nastoupil na střední uměleckou školu v Kyjevě v ateliéru N. K. Pimoněnka. Od roku 1906 působil v ateliéru D. N. Kardovskéhо v Petrohradě. Poté pokračoval v individuálním studiu v ateliérech Henriho Le Fauconniera, Jeana Metzingera a na soukromé akademii Académie de La Palette v Paříži a také v Itálii.

V letech 1910 až 1916 založil sdružení Kárový spodek. V letech 1926 a 1927 byl členem Asociace umělců revolučního Ruska a následně v letech 1928 až 1932 založil a vedl moskevskou Unii výtvarných umělců, do níž patřili mnozí členové skupiny Kárový spodek. V roce 1925 vystavoval na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži, kde získal cenu za scénografii k inscenaci Démon. Svou pedagogickou práci započal v roce 1919, kdy působil jako profesor na VChUTEMASu, v roce 1919 spolupracoval s Institutem výtvarné kultury a v roce 1937 byl profesorem na Moskevském státním akademickém uměleckém institutu Vasilije Ivanoviče Surikova.

Během svého života pracoval i pro divadla. Výtvarně ztvárnil představení v Komorním divadle hru Veselé paničky windsorské od Williama Shakespeara a ve Velkém divadle hru Prométheus od Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. V roce 1933 měl v Moskvě při příležitosti svých 25 let působení v oblasti umění úspěšnou autorskou výstavu. V roce 1942 se vrátil do Moskvy a prodělal těžkou operaci. Zemřel 15. dubna 1943 v Moskvě. Je pochován na Vagaňkovském hřbitově.

Rodina

Maria Petrovna Rukina – manželka
Marianna Aristarchovna Lentulova – dcera kunsthistorička, spisovatelka
Apollon Aristarchovič Lentulov – syn z prvního manželství, herec němého filmu
Alexandr Jakovlevič – vnuk (ze strany dcery Marianny Aristrachovny)
Fjodor Alexandrovič Lentulov – pravnuk (ze strany dcery Marianny Aristrachovny), (výtvarník)

Významní žáci

Elij Michajlovič Beljutin
Alexandr Arkadievič Labas
Klavdia Alexandrovna Tutevol

Zastoupení ve sbírkách

Treťjakovská galerie v Moskvě
Ruské státní muzeum v Petrohradě
Dům-muzeum Maxmiliána Vološina v Koktebelu
Oblastní obrazová galerie K. A. Savického v Penze
Oblastní umělecké muzeum města Samara
Muzeum Ludwig v Kolíně nad Rýnem
Národní galerie v Praze

Dílo

Koupající se u Sury (1909, Oblastní obrazová galerie K. A. Savického v Penze);
Autoportrét v červené (1908, Ruské státní muzeum);
Alegorie Vlastenecké války roku 1812 (1912, soukromá sbírka P. О. Аvena);
Modrý džbán a ovoce (1913, Treťjakovská galerie);
Zátiší se samovarem (1913, Ruské státní muzeum);
Vasilij Blažený (1913, Treťjakovská galerie);
Astry (1913, Treťjakovská galerie);
Krajina s bránami (1913, Treťjakovská galerie);
Chrám v Kislovodsku (1913, Permská státní umělecká galerie);
Moskva (1913, Treťjakovská galerie);
Vítězná bitva (1914, soukromá sbírka P. О. Аvena);
Nebozvon (1915, Treťjakovská galerie);
Nižnij Novgorod (1915, Treťjakovská galerie);
Autoportrét (1915, Treťjakovská galerie);
U Iverské ikony (1916, Treťjakovská galerie);
Portrét neznámé v modrých šatech (1916);
Cypřiše (1916, Treťjakovská galerie);
Krajina s červeným domem (1917);
Věže Novojeruzalémského kláštera (1917, Ruské státní muzeum);
Klášter (1917, Ruské státní museum);
Nový Jeruzalém (1917, Treťjakovská galerie);
Tverský bulvár (1917, Treťjakovská galerie);
Ženy a ovoce (1917, Rjazaňské oblastní umělecké muzeum);
Ženský portrét (1918, Oblastní obrazová galerie K. A. Savického v Penze);
Krajina s červeným domem (1918, Ruské státní museum);
Autoportrét s houslemi
U Černigovské (1919—1920, Architektonické a umělecké muzeum ve městě Pereslavl-Zalesskij);
Portrét A. J. Tairova (1920);
Krakování v rafinérii (1931, Treťjakovská galerie);
Noc na Patriaršských rybnících (1928, Treťjakovská galerie);
Puškinovo náměstí v noci (1928, Ruské státní museum)
Západ slunce na Volze (1928);
Slunce nad střechami (1928);
Zelenina (1933, Treťjakovská galerie)
Stavba metra na Lublaňském náměstí (1936, Treťjakovská galerie);

Autoportrét
Nebozvon
Vasilij Blažený, 1913
Žena s kytarou, 1913
Portrét ženy a dcery

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лентулов, Аристарх Васильевич na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Aristarch Vasiljevič Lentulov na Wikimedia Commons