Aratos
| Aratos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 315 př. n. l. Soli |
| Úmrtí | 240 př. n. l. (ve věku 74–75 let) |
| Povolání | básník, astronom a spisovatel |
| Významná díla | Phaenomena |
| Příbuzní | Athenodorus of Soli (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aratos, též Arátos, Aratus, Aratos ze Soloi či Aratos ze Sol v Kilikii, řecky Ἄρᾱτος ὁ Σολεύς (asi 315 př. n. l. – 240 př. n. l.) byl starořecký básník. Z jeho básnického díla se dochovala jen didaktická epická skladba Fainomena (Nebeské jevy), která shrnuje dobové astronomické vědění.
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval v Athénách u Zénóna z Kitia. Spolu se svým spolužákem, stoikem Persaiem se roku 272 př. n. l. vydal do Makedonie, na dvůr krále Antigona Gonaty, který ho měl inspirovat k sepsání Fainomeny. Později působil též na dvoře syrského krále Antiocha I.
Fainomena[editovat | editovat zdroj]
Fainomena se dělí na dva díly. V prvním se popisují pohyby a postavení hvězd. Předpokládá se, že díl nebyl dokončen, neboť v něm schází pojednání o Slunci a Měsíci. Díl druhý se opírá o Theofrasta a obsahuje tzv. diosémeia (diosémeiai), tedy předpisy pro předpovídání počasí na základě nebeských úkazů.
Kniha se vyznačuje velmi kultivovaným a přitom jasným jazykem, takže byla velmi oblíbená. Cicero i Germanicus ji překládali, Germanicův překlad se zachoval, Ciceronův jen zčásti.
Hodnocení[editovat | editovat zdroj]
Ottův slovník naučný hodnotil Arata takto: „Aratos, řecký didaktik, … nebyl ani básník ani učenec, nýbrž spíše duchaplný veršovec, mistrně vládnoucí formou. Vzav si za vzor Homéra a Hésioda spracoval látku dosti nevděčnou přehledně, jednoduše a jasně, mluvou hladkou, místy lahodnou, veršem přesným. Pro tyto přednosti formálné byl Aratos již ve starém věku pilně čten a kommentován, jak dokazuje zachovaná sbírka scholií a kommentářů.“[1]
Je po něm pojmenován kráter Aratus na přivrácené straně Měsíce.[2][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Aratos. Sv. 2, str. 596.
- ↑ RÜKL, Antonín, Atlas Měsíce [kartografický dokument]. 2. české vyd. (aktualiz. a barevně přeprac.). Praha: Aventinum, 2012. 1 atlas (224 s.). ISBN 978-80-7151-269-1, kapitola Conon, str. 70, č. mapového listu 22
- ↑ Crater Aratus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Aratos. Sv. 2, str. 596.
- Arátos: Jevy na nebi, přeložil Radislav Hošek. V: Hvězdy, hvězdáři, hvězdopravci, ed. Jan Kalivoda. Praha: Antická knihovna 1986, str. 39-57.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aratos na Wikimedia Commons - Heslo v Britannice
- Heslo na Leccos.com Archivováno 24. 9. 2016 na Wayback Machine.
