Aršak II. (opera)
| Aršak II. | |
|---|---|
| Arsace Secondo (Olympia) / Արշակ Բ | |
.jpg) Tigran Čuchadžjan | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Tigran Čuchadžjan |
| Libretista | Tovmas Terzjan |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | italština |
| Datum vzniku | 1868 |
| Premiéra | 29. listopadu 1945, Jerevan, Státní divadlo opery a baletu Arménské SSSR A. Spendiarjana / 8. září 2001, San Francisco, War Memorial Opera House |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aršak II. (v italském originále Arsace Secondo, arménsky Արշակ Բ ) je opera o čtyřech dějstvích arménského skladatele Tigrana Čuchadžjana na libreto spisovatele Tovmase Terzjana (Tommaso Terziani). Námět pochází z pozdně antického období arménských dějin, vlády krále Aršaka II. (cca 338–cca 368 n. l.). V době skladatelova života byla opera provedena jen v úryvcích, vcelku a v přepracovaném znění byla uvedena až roku 1945 v jerevanském operním divadle, ve znění věrnějším Čuchadžjanovu originálu ji uvedlo poprvé roku 2001 operní divadlo v San Franciscu.
Vznik, charakteristika a historie opery
[editovat | editovat zdroj]Tigran Čuchadžjan byl arménský skladatel narozený a žijící v Konstantinopoli. V letech 1862–1864 studoval v Miláně a dostal se do úzkého styku s tehdejší italskou operou (Giuseppe Verdi, Saverio Mercadante…). Ihned po návratu do Konstantinopole se zapojil do hudebního života arménské komunity i mimo ni, zformoval malý orchestr a začal psát operu na libreto, které mu napsal v italštině arménsko-italský básník Tovmas Terzjan (1840–1909).[1]
Terzjan vybral epizodu z pozdně antické arménské historie. Hlavní hrdina, arménský král Aršak, je vylíčen jako vojevůdce, ale především jako tyran, kterého dostihnou následky jeho činů.[1] Dějový motiv, kdy dá Aršak zabít svého bratra a následně svede jeho vdovu, připomíná Shakespearova Richarda III.
Opera byla hotova roku 1868 a téhož roku byla předvedena koncertně její předehra a v Naumově divadle rovněž 2. a 3. dějství (10. března).[2][3] Čuchadžjanovy naděje na jevištní uvedení celé opery pominuly po požáru Naumova divadla, jediného divadla v Konstantinopoli, které mělo potřebné technické parametry, a poté, co se vnitřní politika osmanské říše začala obracet k potlačování arménské menšiny a její kultury.[1] Úryvky z opery byly uvedeny i v Benátkách, Paříži a Vídni (na divadelním festivalu roku 1873), aniž by získaly skladateli naději na uvedení opery mimo Osmanskou říši.[4] Popularitu jako koncertní kus si získala alespoň předehra, která se pod názvem Olympia (tak překřtili autoři celou operu, aby dosáhli blahovolnějšího přístupu osmanské cenzury) hrála na řadě míst Evropy.[1][2]
Terzjan následně roku 1871 vydal své původní libreto (bez zohlednění změn provedených skladatelem v průběhu kompozice), a to v italštině i vlastním překladu do arménštiny. Překlad však nebyl určen ke zpěvu.[1]
Po smrti skladatelovy vdovy v Paříži ve 30. letech 20. století byla Čuchadžjanova pozůstalost poslána do sovětské Arménie,[1] kde ji objevili roku 1942 arménští hudební vědci Georgi Tigranov a Alexander Šachverdjan.[2][5] V době druhé světové války se sovětští představitelé rozhodli předělat tuto psychologicko-melodramatickou operu na velkou vlasteneckou operu. Nové libreto ve východní arménštině napsal spisovatel Armen Gulakjan a hudební úpravu provedli Šachverdjan a skladatel Levon Hodža-Ejnatov. Děj byl zásadně změněn: z tyranského Aršaka se stal moudrý a spravedlivý vládce, jeho manželka, cizinka Olympia, se stala intrikánkou a zrádkyní, zato vražednice Parandzem se stala kladnou hrdinkou. Zásadní postavy Aršakova bratra Knela a vojevůdce Valinaceho byly škrtnuty, zato byly přidány nové. Rovněž z hudebního hlediska byl materiál různě proškrtán, přeskupen a nově orchestrován.[1]
Tato verze měla premiéru 17. listopadu 1945 v Jerevanském divadle opery a baletu k výročí 25 let od založení Arménské sovětské socialistické republiky.[2] Nové inscenace v Jerevanu následovaly v letech 1956, 1971 a 1984 (režisér Tigran Levonjan). Na základě poslední jmenované inscenace vznikla roku 1985 i gramofonová nahrávka[6] a roku 1988 pak hraný film, který režíroval Tigran Levonjan a současně v něm hrál titulní roli (již zpíval M. Erkat) a zpíval roli Tirita (již hrál A. Vartanjan).[7]
Z podnětu prvního houslisty San Francisco Orchestra Gerarda Svazliana, režiséra Geralda Papasiana a muzikologa Haiga Avakiana – a díky značné finanční podpoře shromážděné arménsko-americkou komunitou – uvedlo roku 2001 divadlo San Francisco Opera novou verzi opery. Ta vycházela mnohem přesněji z dochované Čuchadžjanovy partitury i z původního (italského) libreta, které však Papasian přeložil do západní arménštiny.[1] Kritické ohlasy byly různorodé (losangeleský hudební kritik Alan Rich: „…snad žádná nedávná opera, jež dostala tak příhodnou příležitost k prosazení, nezklamala očekávání v ní kladená tak prudce“[8]). Zejména hlasy ze samotné Arménie nepřijímaly „odhrdinštění“ Aršaka a mírně moderní inscenaci příznivě.[5] Mnoho pochvaly si však nevysloužila ani nová jerevanská inscenace z roku 2007, přestože se poprvé v Arménii i ona obrátila k původní podobě opery.[5]
Aršak II. je považován za první arménskou operu,[4][5] avšak jeho hudba nemá mnoho charakteristických arménských rysů[8]. Čuchadžjan byl nazýván „arménský Verdi“ a jeho opera plně přebírá hudební jazyk soudobé italské operní produkce; podle arménského hudebního vědce Georgiho Tigranova chtěl Čuchardžjan prostě „obrátit se se svou operou na evropské posluchačstvo a vyprávět mu o Arménii v celosvětové řeči italské opery“.[4] Přesto se o Čuchadžjanovi, zvláště ve vztahu k Aršaku II., někdy mluví (například v průvodním textu k nahrávce opery z roku 1985), že „byl první, kdo použil evropské techniky na orientální hudbu,“ a že jeho hudba je „prozářena paprsky Orientu“.[2]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Postava | Hlasový obor | Obsazení inscenace z roku 1945 | Obsazení inscenace z roku 2001 |
|---|---|---|---|
| Král Aršak (Arsace) II. | baryton | Šara Taljan | Christopher Robertson |
| Olympia, byzantská princezna, jeho žena | soprán | Hajnakuš Danieljan | Hasmik Papian |
| Polisena, její důvěrnice | mezzosoprán | Katia Escalera | |
| Vartan, velitel Aršakových stráží | baryton | David Okerlund | |
| Knel, Aršakův bratr | tenor | Philipp Webb | |
| Parandzem (Paransema), jeho manželka | mezzosoprán | Tatjevik Sazandarjan | Nora Gubisch |
| Valinace, vrchní velitel arménských vojsk | tenor | Gordon Gietz | |
| Nerses, patriarcha (katolikos) arménské církve | bas | Tigran Martirossian | |
| Duch krále Dirana, Aršakova otce | bas | John Ames | |
| Duch Aršakova a Olympiina syna | chlapecký soprán | Bryan Jolly | |
| Hodnostáři, kněží, vojáci, stráže, služebnictvo, lid | |||
| Dirigent: | Armen Gulakjan | Loris Tjeknavorian | |
| Režie: | Mikael Tavrizjan | Francesca Zambello | |
| Choreografie: | I. Arbatov | Denni Sayers | |
| Výprava: | N. Tokarskij | John Coyne | |
| Kostýmy: | Anita Yavich | ||
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Odehrává se v Armaviru roku 364 n. l.
1. dějství
[editovat | editovat zdroj]Arménský král Aršak II. zvítězil v boji nad vojsky Perské říše a nyní se triumfálně vrací do svého sídelního města Armaviru. Lid jej s jásotem vítá a pod vedením patriarchy Nersa vzdává díky Bohu za vítězství a modlí se za svého panovníka.
K Aršakovi se přihlásila o audienci jeho švagrová Parandzem. Chce využít povznesené chvíle a poprosit krále o milost pro svého manžela – Aršakova bratra Knela, který byl obviněn z účasti na spiknutí a poslán do vyhnanství. Za Knela se přimlouvá i velitel královy stráže Vartan, ale Aršak nechce vyslyšet prosby mladé a krásné švagrové (o niž se před jejím sňatkem sám ucházel), protože by ji sám rád získal na Knelův úkor.
Knel se však v skutečnosti potají vrátil z vyhnanství a snaží se najít spojence, kteří by mu pomohli bratra odstranit. Nachází ho ve vojevůdci Valinakovi, který do Arménie přišel v doprovodu Aršakovy manželky, byzantské princezny Olympie. Valinace je do své paní zamilován a je pohoršen tím, jak ji král zanedbává. Tuto nenávist ještě posílí Knelovo vyprávění o tom, že se Aršak stal králem tím, že zavraždil svého a Knelova otce krále Dirana. Knel a Valinace uzavírají spojenectví a chystají se vyvolat vojenskou vzpouru, která by Aršaka svrhla.
2. dějství
[editovat | editovat zdroj]Valinace vyhledal královnu Olympii a varuje ji, že se Aršak zamýšlí zbavit jí i jejího syna, aby se mohl oženit s Parandzem. Současně jí vyznává svou lásku. Ale Aršak měl svou manželku pod dohledem a přichází se strážemi právě včas, aby ji přistihl s Valinakem. Obviňuje ji z nevěry a málem by Olympia a Valinace přišli na místě o život, kdyby nezasáhl patriarcha Nerses. Ten se pak snaží králi promluvit do duše a odvrátit jej od tyranských činů.
Mezitím však byl úspěšně proveden jiný Aršakův záměr: jeho bratr Knel byl jeho vojáky vypátrán, jak se skrývá v královském paláci, a smrtelně zraněn. Umírajícího Knela přivádí Parandzem. Knel obviňuje Aršaka z bratrovraždy a proklíná jej, načež umírá v náručí své choti.
3. dějství
[editovat | editovat zdroj]Aršak dosáhl svého cíle, poslal Olympii se synem do vyhnanství a oženil se s Parandzem. Ale sotva se tak stalo, touží opět po své bývalé ženě a po synovi. Svěřuje se s tím Vartanovi, jejich rozhovor však vyslechne Parandzem a dává potají příkaz, aby byl Aršakův a Olympiin syn zavražděn.
Mezitím Valinace rozšířil pověst, že král dal královnu a následníka trůnu zavraždit, a sbírá povstalecké vojsko, které nabírá na síle. Aršak chce své svědomí utišit modlitbou na hřbitově u hrobu svého otce, po boku své nové královny. Ale oba zde slyší hlasy duchů svých obětí – Aršak krále Dirana, Parandzem Olympiina dítěte –, které je obžalovávají a varují zároveň. Oba jsou zděšeni a na kolenou prosí stíny o odpuštění.
4. dějství
[editovat | editovat zdroj]Aršak chce dostát své přísaze ze hřbitova, a proto vyslal patriarchu jako vyslance k Olympii do vyhnanství, aby ji přivedl zpět do královského paláce. Královna se vrací za velké slavnosti, jíž se účastní hodnostáři a šlechta z celé země. Aršak podává Olympii jako gesto usmíření číši vína, nevěda, že ji rozhněvaná Parandzem naplnila jedem. Olympie po pár doušcích klesá otrávena k zemi.
Přítomní jsou zděšeni tímto skutkem, jejž přičítají králově věrolomnosti. V tom okamžiku přitáhne Valinace se vzbouřenci a mnozí šlechtici přecházejí na jejich stranu. Olympia vydechne naposledy ve Valinakově náručí. Arménští velmožové volí novým králem Valinaka a Aršak, překvapený a otřesený těmito událostmi, se odevzdává novému vládci na spravedlivý soud.
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]- 1985 (С10 21909-16). Hrají a zpívají (Aršak II.) Migran Jerkat, (Olympia) Goar Gasparjan, (Parandzem) Goar Galadžjan, (Nerses) Nar Ohanesjan, (Tirit) Tigran Levonjan, (Spandarat) Robert Baburin, (Drastamat) Mirič Davtjan, (Vasak) Valerij Arťjunov. Sbor a orchestr Státního divadla opery a baletu Arménské SSR řídí Aram Katanjan.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h PAPASIAN, Gerald. 'Arshak II' - A dream fulfilled. Opera. Roč. 2001, čís. 9, s. 45–51. ISSN 0030-3526. (anglicky)
- ↑ a b c d e PILIKIAN, Khatchatur I. Birth of Opera in Armenian Culture [online]. London: Keghart.com, 2013-08-15 [cit. 2015-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-14. (anglicky)
- ↑ MESTYAN, Adam. "A garden with mellow fruits of revinement". Music Theatres and Cultural Politics in Cairo and Istanbul 1867–1892. Budapešť, 2011 [cit. 2015-05-08]. 534 s. disertace. Central European University. Vedoucí práce Marsha Siefert. s. 292. [www.etd.ceu.hu/2012/mestyan_adam.pdf Dostupné online.]
- ↑ a b c NEEF, Sigrid. Handbuch der russischen und sowjetischen Oper. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1985. 760 s. S. 9–10. (německy)
- ↑ a b c d DAVTJAN, Robert. Աննա Ասատրյան. «Արշակ Բ» հայոց անդրանիկ օպերան, Երևան, «Ոսկան Երևանցի» հրատ. Պատմա-բանասիրական հանդես. Roč. 2007, čís. 2, s. 290–293. Dostupné online [cit. 2015-05-08]. ISSN 0135-0536. (arménsky) Archivováno 1. 5. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b Т. ЧУХАДЖЯН (1837-1898): «Аршак II», опера в четырех действиях (на армянском яз.). [online]. Каталог советских пластинок, 2013-01-05, rev. 2014-11-03 [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ http://www.kino-teatr.ru/kino/movie/sov/16166/annot/
- ↑ a b RICH, Alan. Review: San Francisco Opera [online]. Los Angeles: Alan Rich, 2001-12-25 [cit. 2015-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aršak II. na Wikimedia Commons
