Apollo (kosmická loď)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kosmická loď Apollo
Apollo CSM lunar orbit.jpg
Apollo na oběžné dráze Měsíce
Popis
Výrobce: North American
Úloha: Lety na oběžné dráze Země a Měsíce
Posádka: 3 astronauti
Rozměry
Délka: 11.03 m
Průměr: 3.9 m
Objem: 6.17 m³
Hmotnosti
Velitelský modul (CM): 5 809 kg
Servisní modul (SM) 24 523 kg
Celkem: 30 332 kg
Raketové motory
Orientační trysky (RCS) CM (N2O4/UDMH) x 12: 409 N
Orientační trysky (RCS) SM (N2O4/UDMH) x 16: 445 N
Hlavní motor
1x AJ-10-137
N2O4/Aerozin-50
97,9 kN
Výkony
Výdrž: 14 dní (200 oběhů)
Apogeum: 386 200 km
Perigeum: 160 km
Manévrovací schopnost: 2 800 m/s
Řez lodí Apollo
Apollo-linedrawing.png
Řez lodí Apollo (NASA)

Apollo je kosmická loď, vyvinutá v rámci programu Apollo (přistání lidí na Měsíci). Později byla použita i v programu Sojuz-Apollo a Skylab.

Loď se skládá ze tří částí: Velitelského modulu, servisního modulu a lunární modulu. Loď startovala s raketami Little Joe II, Saturn I, Saturn IB a Saturn V, přičemž pouze s raketami Saturn IB a Saturn V startovala s posádkou do vesmíru.

Popis lodi[editovat | editovat zdroj]

Velitelský modul[editovat | editovat zdroj]

Velitelský modul (CM z anglického Command Module) měl tvar kužele s výškou 3,4 metru, největším průměrem 3,9 metru a hmotností 5,5 tuny. Vlastní vnitřní tlaková kabina byla vyrobená z hliníkové slitiny o tloušťce 6,4 až 38 mm. Na ní byl z vnitřní i vnější strany přilepený hliníkový plech tlustý 0,25 až 2,3 mm. Na vrcholu kabiny byl průlez o průměru 736 mm. Posádka do velitelského modulu nastupovala dalším průlezem, ve kterém bylo okno. Na stěnách kabiny se nacházela další čtyři okna. Vnější stěnu kabiny tvořil tepelný štít, protože při návratu do zemské atmosféry dosahovala teplota na jeho povrchu až 2 700° C.

Prostor mezi tepelným štítem a kabinou byl vyplněný dvěma vrstvami izolace z křemíkových vláken. Velitelský modul byl jedinou částí lodi, která byla vybavena tepelným štítem, protože jako jediná část se vracela skrz zemskou atmosféru a přistávala v moři. Kabina obsahovala tři křesla pro posádku.

Servisní modul[editovat | editovat zdroj]

Servisní modul (SM z anglického Service Module) měl tvar válce dlouhého přibližně 6,71 m s průměrem 3,61 m. Šesti hliníkovými příčkami je rozdělený na 6 sekcí, z nichž 2 obsahují nádrže na okysličovadlo a 2 palivo pro motor servisního modulu. V dalších dvou částech se nacházely palivové články a nádrže na kyslík, vodík a dusík. Motor servisního modulu označovaný ako (SPS) dokázal vyvinout tah 91,2 kN a zajišťoval všechny kritické manévry: navedení na oběžnou dráhu okolo Měsíce, opuštění oběžné dráhy Měsíce a větší korekce dráhy. Servisní modul nesl také většinu trysek systému RCS (Reactive Control System), který zaručoval stabilizaci a orientaci lodě.

Lunární modul[editovat | editovat zdroj]

Lunární modul byla jediná část lodě, která se dostala až na povrch Měsíce. Má výšku 7,6 m, maximální průměr 3,73 metru a startovací hmotnost přibližně 14 500 kg. Skládala se ze dvou částí; z přistávacího a startovacího stupně. Při startu z povrchu Měsíce se vesmírná loď rozdělila a přistávací stupeň zůstal na povrchu.

Přistávací část měla 4 "nohy". Startovací stupeň tvořila přetlaková kabina a přístrojový úsek. Ve vlastní pilotní kabině se nacházely palubní přístroje, počítače, klimatizace, systém zásobování elektrickou energií, kryt startovacího motoru a po stranách nádrže pohonných hmot. V přístrojovém úseku byly nádrže s héliem pro tlakování pohonného systému a nádrže s kyslíkem a vodou. Voda sloužila k pití, ale také k chlazení a v případě nouze i na uhašení požáru. V přistávacím modulu se nenacházela žádná křesla pro posádku, astronauti při všech manévrech stáli. Na přestup posádky mezi velitelským a lunárním modulem během letu sloužil průlez ve stropě tlakové kabiny. Druhý, čtvercový průlez, sloužící k výstupu na měsíční povrch, byl na dně přetlakové kabiny. Přetlaková kabina měla 3 okna, dvě po stranách hlavní paluby, třetí (střetávací) nad hlavou velitele. Komunikační systém tvořily dva vysílače a dva přijímače.

Uprostřed přistávacího stupně byl přistávací motor (DPS - Descent Propulsion System). Byl poháněný palivem, skládajícím se z 50 % asymetrického dimethylhydrazinu a 50 % monomethylhydrazinu. Maximální tah motoru byl 4 380 kp. Startovací motor (APS - Ascent Propulsion System) dokázal ve vakuu vyvinout maximální tah 1 590 kp. Tah obou motorů bylo možné regulovat. Ke stabilizaci lodě sloužily dva nezávislé stabilizační systémy, každý s osmi motory. Za normálních podmínek pracovaly oba systémy paralelně, v případě nouze však bylo možné loď stabilizovat jen jedním z nich.

Elektrickou energii lunárnímu modulu na rozdíl od velitelského a servisního dodávaly zinko-stříbrné palivové články, protože jsou lehčí a spolehlivější než vodíkovo-kyslíkové. Čtyři články byly v přístávacím, dva ve startovacím stupni.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apollo (kozmická loď) na slovenské Wikipedii.