Antoine-Louis Barye

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antoine-Louis Barye
Portrét Barye s voskovým modelem sedícího lva Bonnata
Portrét Barye s voskovým modelem sedícího lva Bonnata
Narození24. září 1795
Paříž, Francie
Úmrtí25. června 1875 (ve věku 79 let)
Paříž, Francie
Místo pohřbeníPère Lachaise
Národnostfrancouzská
Alma materÉcole des Beaux Arts
Povolánímalíř, sochař a slévač
Dětisochař Alfred Barye, syn
Znám jakosochař
Významná dílaSíla
Karel VI. vylekaný v lemanském lese
„Jan Pařížský“, fontainebleauský les
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine-Louis Barye (24. září 1795, Paříž, Francie – 25. června 1875, Paříž, Francie) byl francouzský sochař patřící k romantikům, který se nejvíce proslavil svou prací jako tvůrce soch zvířat. Jeho synem a studentem byl známý sochař Alfred Barye.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Antoine-Louis Barye se narodil v Paříži ve Francii. Svou kariéru zahájil jako zlatník, stejně jako mnoho sochařů romantického období. Nejprve pracoval u svého otce Pierra a kolem roku 1810 pracoval u sochaře Guillaume-Mertina Biennaise, který byl zlatníkem císaře Napoleona. Poté, co v roce 1816 studoval u sochaře Francoise-Josepha Bosia a malíře barona Antoine-Jeana Grose, byl v roce 1818 přijat na École des Beaux-Arts. Ale až v roce 1823, když pracoval pro zlatníka Emile Fauconniera, objevil svou skutečnou zálibu v pozorování zvířat v Jardin des Plantes, jejich intenzivním studiu v kresbách tužkou srovnatelných s kresbami Delacroix a jejich modelování v sochách malých i velkých.[1]

V roce 1819, když studoval na École des Beaux-Arts, vytvořil Barye medailon s názvem Milo z Crotany požíraný lvem. Téma bylo oficiálním zadáním školy v roce 1819. Barye za něj dostal čestné uznání. V roce 1820 Barye vytvořil sochu Herkules s Erymanthianským kancem,[2] zobrazující čtvrtý Herkulův úkol: chytit erymanthského kance, musel zajmout živého divočáka z hory Erymanthos.[1] Barye byl úspěšný i ve vytváření malých soch, a vynikal v prezentaci zvířat v jejich charakteritických pózách. Barye vytvořil portrétní medailon Mladý muž v baretu (1823) a Portrét zakladatele Richarda (1827), na kterém je zobrazena pouze hlava a krk. Další dílo bylo Unavený jelen (1829),[3] která představuje unaveného jelena, lapajícího po dechu. Socha je neobvykle velká vzhledem k jeho rané produkci.[1]Barye nechtěl být známý jen jako sochař malých bronzových soch, chtěl být známý také jako sochař velkých děl. V roce 1831 vystavil mnohem větší sochy, Tygr požírající krokodýla gaviala,[4] což byla sádrová socha vysoká 41 cm a dlouhá 103 cm, a Lev drtící hada, 138 cm vysoká a 178 cm dlouhá bronzová socha.[5] V roce 1832 skutečně zvládl svůj vlastní styl v díle Lev s hadem.

Barye, i když se věčně potýkal s nedostatkem financí, vystavoval rok co rok studie zvířat, které ho ukazovaly jako umělce inspirovaného duchem opravdové romantiky s citem pro krásu antiky: příkladem je Theseus a Minotaurus[6]či Roger a Angelica na hipogryfu(1846)), Lapité a kentaur (1848), Jaguar požírající zajíce (1850) a řada menších děl, které jsou nyní velmi ceněny.[1] Poslední dvě díla byla vystavena na pařížském salonu v roce 1850, což Théophila Gautiera vedlo k napsání: „Pouhá reprodukce přírody nepředstavuje umění; Barye zobrazovaná zvířat zvětšuje, zjednodušuje je, idealizuje a stylizuje je odvážným způsobem, energicky a drsně, což z něj dělá Michelangela tohoto typu sochařství. “

Příkladem jeho většího díla je Lev v červenci, jehož sádrový model byl odlit v roce 1839, různí lvi a tygři v zahradách Tuileries a čtyři skupiny Válka, Mír, Moc a Řád (1854).

Přesto, že Barye byl vynikající sochař, často čelil finančním problémům kvůli jeho nedostatku obchodních zkušeností. V roce 1848 byl nucen vyhlásit bankrot a veškerá jeho práce a formy byly prodány slévárně. Slévárna začala z jeho forem vytvářet podřadná díla a od roku 1848 do roku 1857 a během této doby jeho pověst utrpěla.[7] V roce 1876 byl zbytek Baryeova inventáře, 125 modelů, prodáno do slévárny Ferdinanda Barbedienna.[8] Katalog Barbedienne z roku 1877 nabízel všechny modely z bronzu v různých velikostech a odlitky Barbedienne byly vynikající kvality.

Sláva přišla až později v životě. V roce 1854 byl jmenován profesorem kresby ve francouzském National Museum of Natural History (Muzeu historie přírody) a v roce 1868 byl zvolen do Académie des beaux-arts. Po roce 1869 již žádné nové práce neprodukoval.[1]

Množství obdivuhodné práce, které Barye zanechal, ho opravňuje k tomu, aby byl považován za jednoho z velkých umělců živočišného života francouzské školy, která přitahovala takové muže jako Emmanuel Frémiet, Paul-Édouard Delabrièrre, Auguste Cain a Georges Gardet.[1]

Na východním cípu pařížského ostrova Île Saint-Louis je po něm pojmenováno náměstí.

  • Theseus a the Minotaurus, 1843 (Baltimore Museum of Art)
    Theseus a the Minotaurus, 1843 (Baltimore Museum of Art)
  • Roger a Angelika na hipogryfu, 1846 (Walters Art Museum) [Poz 1]
    Roger a Angelika na hipogryfu, 1846 (Walters Art Museum) [Poz 1]
  • Lapité a kentaur , 1848
    Lapité a kentaur , 1848
  • Turecký kůň No. 2, kolem r. 1844 (Walters Art Museum)
    Turecký kůň No. 2, kolem r. 1844 (Walters Art Museum)
  • Hrob s bustou Antoine-Louis Barye', hřbitov Père Lachaise, Paříž
    Hrob s bustou Antoine-Louis Barye', hřbitov Père Lachaise, Paříž
  • Jaguár požírající zajíce, 1850 (Walters Art Museum)
    Jaguár požírající zajíce, 1850 (Walters Art Museum)
  • Hercules a býk, 1830 (National Museum, Varšava)
    Hercules a býk, 1830 (National Museum, Varšava)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Toto téma je převzato z epické básně Orlando Furioso. Téma z 9. stol. zpracoval Ludovico Ariosto v roce 1516. Roger, rytíř na dvoře krále Karla Velikého, zachránil princeznu Angelicu, kterou barbaři nahou připoutali ke skále jako oběť pro mořskou příšeru. Roger ji unese přes moře na svém hipogryfu, tvorovi, který je částečně kůň a částečně orel. Během letu se Roger vášnivě zamiluje do princezny, ale když přistanou, ona mu unikne pomocí kouzelného prstenu. Roger poté ztratí rozum.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Freeing Angelica (Ingres) na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine-Louis Barye na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Frantz 1911.
  2. ↑ [1]
  3. ↑ [2]
  4. ↑ [3]
  5. ↑ [4]
  6. ↑ http://www.metmuseum.org/art/collection/search/192857
  7. ↑ Mackay, James, The Animaliers, E.P. Dutton, Inc., New York, 1973
  8. ↑ KJELLBERG, Pierre. Bronzes of the 19th Century. 1st. vyd. Atglen, Pennsylvania: Schiffer Publishing, Ltd., 1994. ISBN 0-88740-629-7. S. 53. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Joseph G. Reinis, The Founders and Editors of The Barye Bronzes (New York, 2007)
  • William R. Johnston, Simon Kelly et al Untamed (New York, 2006)
  • Benge, Glenn F. Antonine-Louis Barye, Sculptor of Romantic Realism. Pennsylvania: The Pennsylvania State University, 1984. Print.
  • Wharry, David et al. A Guide to the Louvre. Ghent, Belgium: Snoeck-Ducaju & Zoon, 2005. Print.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antoine-Louis_Barye&oldid=23372947“