Ludovico Ariosto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludovico Ariosto
Ariosto na obraze Cristofana dell'Altissimo (před rokem 1568)
Ariosto na obraze Cristofana dell'Altissimo (před rokem 1568)
Narození 8. září 1474
Reggio nell’Emilia
Úmrtí 6. července 1533 (ve věku 58 let)
Ferrara
Povolání básník, dramatik, spisovatel a autor
Národnost Italové
Alma mater Ferrarská univerzita
Významná díla Zuřivý Roland
Děti Virginio Ariosto
Příbuzní Gabriele Ariosto (sourozenec)
Vlivy Matteo Maria Boiardo
Publius Vergilius Maro
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludovico Ariosto (8. září 1474 Reggio Emilia6. července 1533) byl italský renesanční básník, autor epické básně Zuřivý Roland (Orlando furioso, 1516, 40 zpěvů).[1][2]

Básníkova socha v Reggio Emilia

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Reggio Emilia.[3] Jeho otec byl velitelem pevnosti, matka pocházela z místní šlechtické rodiny. Byl nejstarším z deseti sourozenců. [4] Rodina se usadila ve Ferraře, kde se otec stal soudcem a později úředníkem městské správy. Ludovico se od útlého mládí zajímal o poezii, avšak na přání svého otce začal v roce 1489 studovat právo. Po pěti letech mu otec povolil, aby se věnoval literatuře.l Pod vedením humanisty Gregoria da Spoletiho[5] studoval literaturu a latinu, na univerzitě se zapsal na filozofii. Zapojil se do kulturního života, hrál v divadelních představeních a napsal i své první básně. V roce 1500 mu náhle zemřel otec a Ludovico se jako nejstarší musel postarat o své sourozence. Získal místo u ferrarského dvora. [4]

V diplomatických službách kardinála Ippolita d´Este pracoval v letech 1503–1517. Vedl úspěšná diplomatická jednání s papežem Juliem II. a stal se i přítelem následujícího papeže Lva X. Italský básník se snažil pojednávat o člověku nezávislém na církvi, avšak na ní samotné byl závislý. Z nemanželského vztahu se mu v roce 1509 narodil syn Virginio, kterého v pozdějších letech oficiálně uznal za vlastního. V roce 1513 se Ariosto zamiloval do Alessandry Benucciové, manželky obchodníka ve Florencii. Poté co ovdověla, se přestěhovala do Ferrary, ale básník se s ní oženil až v roce 1527. I po svatbě však žili odděleně. Ariosto měl svůj dům v ulici Mirasole, kde žil se synem Virginiem a invalidním bratrem Gabriellem. [4] V roce 1516 vyšlo jeho životní dílo Zuřivý Roland, na kterém pracoval už více než deset let.

V roce 1517 byl kardinál jmenován biskupem na východě Maďarska, ale Ariosto odmítl opustit Ferraru. Začal sloužit vévodovi Alfonsovi d´Este, který jej roku 1521 vyslal do malé vesničky v kraji Garfagnana, kde měl vykonávat funkci správce. Po třech letech se Ariostovi podařilo vévodu přesvědčit, aby se mohl vrátit do Ferrary. Věnoval se zde divadlu, napsal několik her a překládal antické komedie. Jeho Zuřivý Roland vyšel v roce 1532 potřetí se 46 zpěvy. O toto dílo projevil zájem i císař Karel V. při setkání v roce 1532.

Ludovico Ariosto zemřel v roce 1533 po delší nemoci ve svém domě ve Ferraře. Byl nejprve pohřben v kostele sv. Benedikta, ale v roce 1801 byly jeho ostatky přemístěny do velkého sálu městské knihovny v paláci Paradiso, kde mu byl vybudován honosný náhrobek.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zuřivý Roland[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zuřivý Roland.

Epos měl být pokračováním Zamilovaného Rolanda, nedokončeného díla Mattea Boiarda. Ariosto jej začal psát v roce 1504. První verze se 40 zpěvy vyšla tiskem roku 1516. Druhé vydání s drobnými jazykovými a stylistickými úpravami vyšlo v roce 1521. Do konečné třetí verze z roku 1532 přidal dalších 6 zpěvů. Zbylé zpěvy už nedokončil a po jeho smrti byly publikovány pod titulem Cinque Canti. [4]

Rytířská báseň je psána formou oktáv ve schematu ABABABCC. [6] Dílo vychází ze středověkého hrdinského eposu o Rolandovi, ale Ariosto hrdinu nepopisuje jako rytíře, který je udatný, ale jako rytíře Karla Velikého, který se nešťastně zamiluje do krásné Angeliky, zblázní se a bloudí po světě. Jeho přítel Astolfo se ho snaží najít a rozum mu může vrátit pouze tak, že najde nádobku s Rolandovým ztraceným rozumem. Nádobku najde na Měsíci, Rolandovi se vrátí rozum, postaví se do čela svého šiku a znovu se stává udatným rytířem.

Básně a divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Ariosto psal také lyrické básně, v mládí latinsky, později v italštině. Dochovalo se přes sedmdesát básní různých forem (sonety, madrigaly, eklogy, písně a j.).

Je autorem Satir, které jsou jeho osobní básnickou korespondencí s přáteli. Používal v nich formu tercín a jejich obsahem byly mnohé události z jeho života. [6] Staly se realistickým popisem života u ferrarského dvora a svědectvím o postavení umělce ve své době.

Dochovalo se pět divadelních her, které napsal pro dvorní divadlo. V letech 1506–1509 to byly komedie La Cassaria a I Suppositi. [4] Z pozdějšího období pocházejí hry Il Negromante a La Lena (1528). Komedii Gli Studenti, na níž začal pracovat v roce 1520 , dokončil po jeho smrti bratr Gabriello. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ariòsto, Ludovico nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  2. britannica.com. Ludovico Ariosto | Italian author [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  3. Ludovico Ariosto. www.letteraturaitaliana.net [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g CODR, Milan; MARKOVIČOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Ludovico Ariosto, s. 13-20. 
  5. ILiteratura.cz. Ariosto, Ludovico [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  6. a b Lodovico Ariosto. crg.cz [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]