Přeskočit na obsah

Antigen prezentující buňka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prezentace antigenů T-buňce vyvolá její dozrání

Antigen prezentující buňka (APC, z angl. Antigen-Presenting Cell) je buňka, která vystavuje na svém povrchu antigen vázaný proteiny hlavního histokompatibilního komplexu (MHC). Tyto komplexy MHC s navázaným antigenními peptidy následně mohou být rozpoznány T lymfocyty prostřednictvím T-buněčných receptorů.

Téměř všechny buňky organismu mají schopnost prezentovat antigeny intracelulárního původu (např. virové antigeny anebo mutantní proteiny z nádorových buněk) cytotoxickým T lymfocytům, protože exprimují na svém povrchu MHC glykoproteiny I. třídy. Avšak termínem APC se obvykle označují ty buňky, které vychytávají extracelulární antigeny a prezentují je pomocí MHC glykoproteinů II. třídy.

Antigen prezentující buňky se dělí na dva typy: profesionální a neprofesionální.

Profesionální APC

[editovat | editovat zdroj]

K profesionálním APC buňkám patří dendritické buňky, makrofágy a B-lymfocyty.

Profesionální APC jsou schopné pohlcovat z okolí cizorodé částice, zpracovávat je na krátké peptidové fragmenty a následně prezentovat pomocnými T lymfocytům pomocí MHC glykoproteinů II. třídy na svém povrchu. Antigen prezentující buňky pak produkují další kostimulační signály, které jsou nezbytné pro aktivaci T buňky. Exprese kostimulačních molekul a MHC II. třídy jsou definujícími rysy profesionálních APC.[1]

Dendritické buňky (DC)

[editovat | editovat zdroj]

Dendritické buňky jsou klíčovými APC pro primární aktivaci nezkušených T-lymfocytů (buňky, které se ještě nikdy nesetkaly se svým specifickým antigenem).[2] Jakmile se DC dostanou do kontaktu s patogenem, aktivují se a zvyšují expresi kostimulačních molekul a produkci cytokinů. Aktivované dendritické buňky migrují do lymfatické uzliny, kde interagují s T-lymfocyty, čímž iniciují antigenně specifickou imunitní reakci. [3]

Makrofágy

[editovat | editovat zdroj]

Základní funkcí makrofágu je fagocytóza. Na rozdíl od dendritických buněk, většinou tkáňové makrofágy po rozpoznání antigenu nemigrují do lymfatických orgánů, a zachycený antigen je pak prezentován přímo ve tkáni aktivovaným T lymfocytům, které vstupují do místa infekce. Tak se makrofágy primárně podílejí na lokální amplifikaci a udržování imunitní reakce v místě zánětu.[3]

B-lymfocyty

[editovat | editovat zdroj]

B-lymfocyty mohou taky působit jako APC a pohltit antigen, který se naváže na jejich B-buněčný receptor, prostřednictvím receptorem zprostředkované endocytózy, a následně prezentovat ho na MHC molekulách II. třídy. Pokud tento antigen je rozpoznáván T lymfocytem, který byl dříve aktivován stejným antigenem, dochází k diferenciaci B-lymfocytu na plazmatickou buňku a produkci protilátek.[3]

Neprofesionální APC

[editovat | editovat zdroj]

Příkladem neprofesionálních APC buněk mohou být fibroblasty, keratinocyty, endoteliální a epiteliální buňky. Tyto buňky neexprimují na svém povrchu molekuly MHC II. třídy konstitutivně, ale jejich exprese může být indukována pod vlivem určitých cytokinů, například IFN-γ.[4]

  1. KAMBAYASHI, Taku; LAUFER, Terri M. Atypical MHC class II-expressing antigen-presenting cells: can anything replace a dendritic cell?. Nature Reviews Immunology. 2014-11, roč. 14, čís. 11, s. 719–730. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 1474-1733. DOI 10.1038/nri3754. (anglicky) 
  2. KLEINDIENST, Petra; BROCKER, Thomas. Concerted antigen presentation by dendritic cells and B cells is necessary for optimal CD4 T-cell immunity in vivo. Immunology. 2005-08, roč. 115, čís. 4, s. 556–564. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0019-2805. DOI 10.1111/j.1365-2567.2005.02196.x. PMID 16011524. (anglicky) 
  3. a b c MURPHY, Kenneth. Janeway's immunobiology. 9. vyd. New York: Garland Science, [2017]. Chapter 9, 904 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-4505-3, ISBN 0-8153-4505-4. OCLC 933586700 
  4. BANERJEE, G.; DAMODARAN, A.; DEVI, N. Role of Keratinocytes in Antigen Presentation and Polarization of Human T Lymphocytes. Scandinavian Journal of Immunology. 2004, roč. 59, čís. 4, s. 385–394. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 1365-3083. DOI 10.1111/j.0300-9475.2004.01394.x. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]