Přeskočit na obsah

Annejet van der Zijl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Annejet van der Zijl
Annejet van der Zijl (5. srpna 2008)
Annejet van der Zijl (5. srpna 2008)
Rodné jménoAnnajetske van der Zijl
Narození6. dubna 1962 (62 let)
Oterleek
Povoláníspisovatelka, novinářka, scenáristka a životopiskyně
Významná dílaSonny Boy
OceněníKnižní cena Zeelandu (2003)
Littéraire Witte Prijs (2006)
Cena M. J. Brusse (2011)
Gouden Ganzenveer (2012)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Annajetske (Annejet) van der Zijlová (* 6. dubna 1962, Leeuwarden, Nizozemsko) je nizozemská novinářka a spisovatelka.

Van der Zijlová vyrostla spolu se třemi sourozenci v učitelské rodině v nizozemském Frísku. Nejdříve začala studovat dějiny umění, nakonec ale promovala v oboru hromadné sdělovací prostředky na Amsterdamské univerzitě. V roce 1998 studovala mezinárodní žurnalistiku v Londýně. Po několika stážích ve Velké Británii a v Nizozemsku začala pracovat jako redaktorka HP/De Tijd. Specializovala se na rekonstrukce a portréty známých i neznámých lidí a skupin, například Nizozemců, kteří v květnu 1968 odjížděli do Paříže. Psala rovněž o zločinech a politických událostech, jako byly nepokoje na Koninginnedag (Královnin den 30.4.) 1980.
V roce 2010 zakončila Van der Zijlová s biografií otce nizozemské královny Beatrix Bernhard své postgraduální studium historie na Amsterdamské univerzitě.

Literatura faktu

[editovat | editovat zdroj]
Z natáčení filmu Sonny Boy

Debutovala v roce 1998 knihou Jagtlust pojmenovanou podle legendární venkovské vily, do které se v padesátých a šedesátých letech dvacátého století sjížděli nizozemští literáti a intelektuálové na divoké večírky. V literárních kruzích se o mystické vile hodně mluvilo, nikdy ale o ní nikdo nic nenapsal, protože její majitelka, básnířka Fritzi ten Harmsen van der Beek, si to nepřála. Kniha vyšla ve vydavatelství J.M. Meulenhoff díky spolupráci s vydavatelem Theo Sontropem a básníkem a spisovatelem Remco Campertem.

Po čtyřech letech následovala Anna, oceňovaná biografie Annie M. G. Schmidtové, nizozemské básnířky a spisovatelky, na jejíchž knížkách pro děti vyrostly celé generace Nizozemců. Kniha se dočkala 7dílné televizní adaptace. Nečekaný úspěch Anny Annejet překvapil a povzbudil ji, aby začala pracovat na příběhu neznámých lidí, který slyšela před lety, a na který musela stále myslet. A tak začala vznikat kniha o dvou neznámých hrdinech Waldemarovi a Rice. Nedělala si iluze, že by se oblibou mohl byť jen rovnat příběhu slavné spisovatelky.

Sonny Boy vyšel v roce 2004 a stal se skutečným bestsellerem. V roce 2005 byl v Nizozemsku nominován na:

  • cenu nizozemských knihkupců AKO,
  • cenu Fondu zvláštních novinářských projektů (Fonds bijzondere journalistieke projecten) M.J.Brusseho,
  • cenu veřejnosti, sponzorovanou Nizozemskými dráhami (NS Publieksprijs).

V roce 2006 získala literární cenu Witte (Littéraire Witte Prijs), udělovanou od roku 1975 jednou za 2 roky knize haagského autora nebo knize s haagskou tematikou. Ve stejném roce byla prodána filmová práva a v roce 2009 se začal natáčet stejnojmenný film. S jeho uvedením do nizozemských kin se počítá na začátek roku 2011. Sonny Boy byl přeložen do angličtiny, němčiny, italštiny, švédštiny, japonštiny, turečtiny, češtiny a připravuje se rovněž překlad do maďarštiny.

Další knihou literatury faktu je biografie otce nizozemské královny Bernhard vydaná v Amsterdamu v roce 2010.

Po knížce s detektivními příběhy Vražda v Krvavé ulici (Moord in Bloedstraat) vydané v roce 2013 následovala o rok později další biografie, tentokrát nizozemského podnikatele a pivovarníka Gerard Heineken.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Vyšlo česky

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]