Anna Jurkovičová
| Anna Jurkovičová-Hurbanová | |
|---|---|
 Anna Jurkovičová v roce 1870 | |
| Narození | 6. dubna 1824 Nové Mesto nad Váhom  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. února 1905 (ve věku 80 let) Martin  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Národný cintorín |
| Národnost | slovenská |
| Povolání | herečka |
| Známá jako | herečka |
| Choť | Jozef Miloslav Hurban |
| Děti | 9 (včetně Svetozára Hurbana) |
| Rodiče | Samuel Jurkovič, Katarína Jurkovičová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Jurkovičová-Hurbanová (6. dubna 1824 Nové Mesto nad Váhom – 2. února 1905 Martin) byla první slovenská ochotnická herečka, která vystoupila proti společenským předsudkům a zakořeněným představám a ukázala, že ženy patří i na divadelní prkna. Od roku 1841 hrála v Slovenském národním divadle nitranském v Sobotišti.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a rodina
[editovat | editovat zdroj]Anna Jurkovičová se narodila 6. dubna 1824 do rodiny učitele Samuela Jurkoviče a jeho ženy Kataríny Jurkovičové, rozené Fialové. Z jejich šesti dětí se dospělosti dožily jen dcery Anna, Julia a Emília.[2] V roce 1831 Jurkovič získal nabídku na práci učitele v Sobotišti a tak se celá rodina stěhuje. O rok později umírá Annina matka Katarína.
Otec se snažil dcery vzdělávat, vedl je k umění i divadlu. Sám věřil, že obyčejní lidé, kteří neumí číst ani psát, se mohou vzdělávat například divadlem. Aktivně podporoval ochotnické spolky, vedl dokonce své ochotnické divadlo, ve kterém vedl skupinu mladíků z bratislavského lycea aktivizovaných okolo Ľudovíta Štúra. V této době bylo však hraní v divadle pro ženy nepřípustné a ženské role tradičně hráli muži.
Divadelní kariéra
[editovat | editovat zdroj]5. srpna 1841 se Anna Jurkovičová poprvé ukázala na jevišti ochotnického divadla svého otce. Hrála Aničku Dobrožilovou ve frašce Starý kočiš Petra III. Ačkoliv v roli zazářila, čelila kvůli předsudkům útokům i výhrůžkám. Zahrála si však i další role, například Bětušku v Divotvorném klobouku či Olgu v tragédii Isidor a Olga. Právě její odvaha inspirovala mnoho dalších žen, aby začaly hrát divadlo.[1] Udržovala aktivní kontakty se Štúrovci. Krátce udržovala vztah s básníkem a buditelem Jánom Franciscim, jejich vztah se však rozpadl kvůli tomu, že Štúrovci odmítali svatbu.[3]
Dne 7. října 1845 se v evangelickém kostele v Sobotišti vdala za evangelického faráře a buditele Josefa Miloslava Hurbana. Samotný Ľudovít Štúr se snažil Hurbana přesvědčit, aby se neženil, neboť upřednostňoval boj za národ. Přesvědčoval jej dokonce ještě cestou na svatbu.[4]
Manželství a rok 1848
[editovat | editovat zdroj]Pár se po svatbě usadil na faře v Hlbokom. Manželství bylo šťastné, manželé se podporovali ve svých cílech. Roku 1847 se jim narodil první syn, pozdější spisovatel a politik Svetozár Hurban. O rok později se kvůli revolučním událostem roku 1848 museli odloučit a Anna odešla k otci do Sobotiště. Po vyhlášení Žádostí slovenského národa byl vydán zatykač na Štúra, Hodžu a Hurbana a maďarská Garda obsadila faru v Hlubokom.
Anna, která se již na faru vrátila, musela strpět noční přepady a prohlídky. 15. května 1848 jí dokonce před dům postaví šibenici, před kterou poté dovezli zbitého Hurbanova kočího. Poté, co od manžela obdržela dopis, za ním v převlečení odešla do české Rusavy, kde jistý čas pobývala u své sestry Julie. Tam se jí narodila dcera Božena. Z Rusavy odešla v prosinci roku 1848 do Prahy, kde obnovila svůj kulturní život.[2][4]
Na jaře se spolu s manželem přestěhovala do Vídně. Hurban zde dělal politiku, ona chodila na operní představení. Po revoluci se vrátili na faru v Hlubokém, kde začali již klidnější život. Celkem Anna porodila 9 dětí, z nichž jen některé se dožily dospělosti. Hurban byl ještě několikrát zatčen za svou politickou činnost, takže Anna byla často na domácnost sama. Po Hurbanově smrti roku 1888 jí čeká potupa v podobě manželova pohřbu, kdy vykopaný hrob ve středu hřbitova nechají úřady zakopat a pohřbí Hurbana na nedůstojném místě u plotu. Samotné Anně je zakázán přístup k hrobu.
Poslední roky života a smrt
[editovat | editovat zdroj]Jako vážená vdova prožila poslední roky u svého syna Konstantina v Martině. I zde nezanevřela na divadlo a dále podporovala ochotníky. Zemřela 2. února 1905 ve věku 80 let a je pohřbená na Národním hřbitově (Národny cintorín) v Martině.[4]
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]Na motivy života Anny Jurkovičové byl roku 1983 natočen třídílný film Anička Jurkovičová. Roli Anny si zahrála Zuzana Frenglová.[5][6]
Od roku 1998 se v Novém Meste nad Váhom pořádá Festival Aničky Jurkovičové, celostátní soutěž neprofesionálních divadelních souborů s inscenacemi slovenské i světové dramatické tvorby mapující postavení a poslání žen ve společnosti.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Jurkovičová na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Anička Jurkovičová Hurbanová bola prvou slovenskou herečkou. TERAZ.sk [online]. 2014-09-14 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Anička Jurkovičová: Krásna, vzdelaná a nadaná opora štúrovcov. Pravda.sk [online]. 2015-08-02 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Príbeh prvej slovenskej herečky: Anička Jurkovičová poplietla hlavu mnohým štúrovcom. www.zenyvmeste.sk [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c Osudové peripetie Aničky Jurkovičovej. HistoryWeb.sk [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-02. (slovensky)
- ↑ Anička Jurkovičová (1983) [TV minisérie]. FDb.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ www.csfd.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Štatút festivalu Aničky Jurkovičovej - Mestské kultúrne stredisko. www.msks.sk [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
