Ana María Arévalo Gosen
| Ana María Arévalo Gosen | |
|---|---|
 Ana María Arévalo Gosen (2021) | |
| Narození | 1. listopadu 1988 (35 let) Caracas |
| Povolání | fotoreportérka a výtvarnice |
| Ocenění | Prix Lucas Dolega (2020) Cena Oskara Barnacka (2021) |
| Webová stránka | anamariaarevalogosen |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ana María Arévalo Gosen (1. listopadu 1988 Caracas) je venezuelská fotoreportérka a vizuální umělkyně. Byla oceněna v roce 2020 cenou Lucase Dolegy a v roce 2021 cenou Camille Lepage a cenou Leica Oskara Barnacka.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Ana María Arévalo Gosen se narodila 1. listopadu 1988 v Caracasu ve Venezuele.[1]
V roce 2009 se kvůli krizi ve Venezuele přestěhovala na pět let do Toulouse ve Francii, kde studovala politologii na Institutu d'études politiques de Toulouse.[2] Byla nadšená fotografií a navštěvovala kurz na ETPA.[3] Stala se stážistkou v Agence France-Presse v Paříži, kde získala znalosti v oblasti novinářské fotografii.[2]
V roce 2014 se přestěhovala do Hamburku v Německu a začala pracovat jako vizuální umělkyně.[4]
V letech 2016 až 2017 vypracovala svůj projekt Le sens de la vie (Smysl života), intimní příběh o boji svého manžela Philippa Quanteho s rakovinou varlat.[1] Tento projekt nyní slouží ke zvýšení povědomí o této nemoci. Výstava série fotografií každoročně získává finanční prostředky na výzkum rakoviny u lidí.
V letech 2018 a 2019 uspořádala společně se svým manželem výstavu v Madridu a Bilbau současně pro Movember Foundation. V roce 2020 se spolu s módním návrhářem Ralphem Laurenem[5] zapojili do kampaně Pink Pony za osvětu o rakovině a získali finanční prostředky na podporu Asociación Española Contra El Cáncer.[6]
Feministka oddaná právům žen se v roce 2017 vrátila do Venezuely, kde dokončila cyklus Días eternos, což byla dlouhodobá práce o stavu žen ve vyšetřovací vazbě v tuzemských věznicích.[7] Tato práce byla oceněna řadou cen, včetně Ceny Lucase Dolegy v roce 2020[2] a Ceny Camille Lepage a Leica Oskara Barnacka v roce 2021.[8][9]
Její práce, odměněné řadou cen a stipendií, jsou publikovány mezinárodním tiskem, jako je National Geographic[10], The New York Times, Der Spiegel[11], 6 Mois Magazine, El País nebo The Washington Post.
Ana María Arévalo Gosen nyní (2022) žije v Bilbau a dlouhodobě pracuje ve Venezuele.[2]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Neúplný seznam
- 2018: Le sens de la vie (Smysl života), Fondation Movember, Madrid
- 2019: Le sens de la vie, Fondation Movember, Bilbao
- 2019: Días eternos, Manifesto Festival in Toulouse[3]
- 2020: Días eternos, The Helsinki Photo Festival (2020)
- 2020: Días eternos, Photoville à New-York
Ceny a ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 2018: Women Photograph Grant Nikon za Días eternos[1]
- 2018: Pulitzer Center on Crisis Reporting Travel Grant za Días eternos[12]
- 2019: Joop Swart Masterclass[9]
- 2019: POY Latam Award for South American Documentary Photography[9]
- 2020: Lumix Photo Award[13]
- 2020: Prix Lucas Dolega za Días eternos[2]
- 2021: Prix Camille Lepage au festival Visa pour l’Image, za lui permettre de poursuivre son reportage sur les conditions de détention des femmes en Amérique latine[8]
- 2021: Cena Oskara Barnacka za sérii Días eternos[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ana María Arévalo Gosen na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c Ana Maria Arevalo Gosen photographe [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e Ana Maria Arevalo Gosen, Lauréate 2020 « Association Lucas Dolega [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b ManifestO - l'évènement photographique de la rentrée [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Hamburg ruft - kwerfeldein – Magazin für Fotografie [online]. 2016-09-08 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ The Conduit Episode 2: Ana Maria Arévalo Gosen and Philipp Quante [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 'The meaning of life', el relato con el que la fotógrafa Ana María Arévalo cuenta la lucha contra el cáncer de su pareja [online]. 2020-10-23 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Ana María Arevalo Gosen, lauréate féministe du Prix Lucas Dolega [online]. 2020-01-20 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Prix Camille Lepage [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d Winner 2021: Ana María Arévalo Gosen - LOBA [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ La generación naturaleza, un retrato de los jóvenes del mundo que alzan su voz por la emergencia climática [online]. 2021-01-15 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Venezuelas überfüllte Gefängnisse: Wie Frauen hier überleben [online]. 27.01.2020 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ana Maria Arevalo [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lumix Fotofestival 2020: Die Krise in Venezuela – und eine transsexuelle, sexradikale Aktivistin [online]. 25.06.2020 [cit. 2021-05-25]. (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ana María Arévalo Gosen na Wikimedia Commons
