Algirdas
Algirdas (litevsky Algirdas, polsky Olgierd, bělorus. Альгерд, rus. Ольгерд) se narodil kolem r. 1296 nebo 1304 a zemřel r. 1377), byl velkovévoda litevský, syn Gediminase z dynastie Gediminovců.
1. listopadu 1338 v Rize spolu s otcem a bratrem Narymontem uzavřel smír s křižáckým řádem.
Po otcově smrti r. 1341, obdržel v dědictví Aukštotu, horní Litvu a vládl společně s bratrem Kęstutisem, knížetem trockým, který obdržel Žemaitii.
V roce 1346 po vítězství nad křižáky získal vliv ve Pskovu a Velkém Novgorodu. Obsazením území pod vlivem Polska vyvolal polsko-litevskou válku v letech 1349 až 1351. Roku 1351 začal konflikt s Mongoly, vítězně zakončený v roce 1363 bitvou na Sinných Vodách a připojením Kyjeva k Litvě. V letech 1368 a 1370 podnikal válečné výpravy proti Moskvě na obranu svého švagra velkoknížete tverského Michala II, kdy podvakrát obnovil jeho vládu a vyplundroval oblast Moskvy. Naposled a neúspěšně se pokusil zaútočit na Moskvu roku 1373.
Algirdas po smrti odkázal moc Jogailovi. Během panování vyjednával jak s katolickou církví, tak i s pravoslavím o přijetí křtu. Roku 1375 přemluvil patriarchu Konstantinopole k vytvoření na Rusku nezávislé metropole "Kyjeva, Rusi a Litvy".
Rodiče
Manželky
Děti
Dětí měl 23, politicky nejvýznamnějšími byli jistě tito synové:
- Skirgaila Ivan (ok. 1354 – 23.prosince 1394 Kyjev), kníže trocký 1382-1392 a kyjevský 1394,
- Korybut Dymitrij (ok. 1355 - po 1404), kníže novgorodský 1386 - 1392/93,
- Vladislav II. Jagello (kol. 1362 - 1.června 1434 (v Grodku Jagellonském)), velký kníže litevský 1377 - 1381, 1382 - 1392, král Polska od r. 1386 - odtud polské jméno Vladislav II.,
- Švitrigaila (kol. 1373 - 10.února 1452 v Lucku), kníže vitebský v letech 1392 - 1393 a 1430 - 1436, podolský 1400 - 1402, novgorodský 1404 - 1408 a 1420 - 1438, černihivský 1419 - 1430, velkokníže litevský 1430 - 1432, pán Volyně 1437 - 1452.
Šablona:Litevští panovníci (1236–1795)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Algirdas na Wikimedia Commons