Alfred Hellmuth Andersch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alfred Andersch
Narození 4. února 1914
Mnichov
Úmrtí 21. února 1980 (ve věku 66 let)
Berzona
Místo pohřbení Ticino
Povolání prozaik, povídkář, editor, novinář, romanopisec a scenárista
Alma mater Wittelsbacher-Gymnasium München
Ocenění Cena Nelly Sachsové (1967)
Velká literární cena Bavorské akademie krásných umění (1975)
Politická příslušnost Komunistická strana Německa
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alfred Hellmuth Andersch (4. února 1914, Mnichov21. února 1980, Berzona) byl německý-švýcarský spisovatel a kritik. Byl redaktorem literárních časopisů a zakládající člen skupiny 47. Ve svých dílech popisuje především lidi na okraji společnosti. Ústředním tématem je svobodná vůle jedince.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z buržoazní rodiny. Studoval na Wittelsbachově gymnáziu, odkud byl pro špatný prospěch vyhozen. V osmnácti se stal vedoucím organizace Komunistického svazu mládeže v jižním Bavorsku. V roce 1933, kdy se k moci dostali nacisté, byl vězněn 3 měsíce v koncentračním táboře v Dachau. Po propuštění byl i nadále pronásledován a díky tomu upadl do hlubokých depresí.

V květnu 1935 se oženil s Angelikou Albertovou. Našel si práci v nakladatelství a začal cestovat po Itálii. K psaní literárních děl ho přivedl mnichovský soukromý učitel Günther Herzfeld. Ve psaní ho přerušila válka. V roce 1940 musel poprvé narukovat. V roce 1941 se vrátil a začal pracovat jako distributor kosmetické firmy ve Frankfurtu. Zde si začal milostný románek s Giselou Groneuer, která se později stala jeho druhou ženou. V roce 1942 umírá jeho matka v terezínském ghettu. V roce 1943 znovu narukuje do armády a v roce 1944 dezertuje a přechází k americké armádě.

V roce 1945 se vrací zpět do Německa do Darmstadtu. V roce 1946 do roku 1947 pracoval jako redakční asistent Ericha Kästnera v Mnichově. Později spolu s Hansem Wernerem Richterem vydává vlastní časopis Texte und Zeichen, který byl pro údajný nihilismus zakázán. V 60. letech se přestěhoval do Švýcarska. Svým odchodem protestoval proti politickému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji Spolkové republiky Německa. V roce 1972 získal švýcarské občanství. Žil jako úspěšný spisovatel na volné noze. Se svou druhou ženou hodně cestovali. Od roku 1970 byl členem Německé akademie pro jazyk a literaturu.

Poslední roky života strávil na dialýze. Zemřel 21. února 1980 na selhání ledvin.

Kritika Andersche[editovat | editovat zdroj]

"Alfred Hellmuth Andersch je nedílnou součástí literatury a intelektuálního života Německa po roce 1945." (Karl Otto Conrady)

"Dlužím mu hodně, neboť on mě proslavil. Byl to on, kdo mě obeznámil s kulturním děním. Naučil mě všechny triky, ukázal mi mé šance a rizika. K mému štěstí hlavně v praxi." (Hans Magnus Enzensberger)

"Myslím, že každé hodnocení literárního díla, které Alfred Andersch jako mistr německé prózy nepolitizoval, by byl výsměch." (Max Frisch)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Zanzibar, 1957
  • Rudovláska, 1960
  • Efraim, 1967

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Třešně svobody, 1952
  • Pizza San Gaetano, 1957
  • Poslední důvod, 1965
  • Milovník polostínu, 1963
  • Dcera, 1970

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]